Kapybara (Hydrochoerus hydrochaeris) je polovodní hlodavec z Jižní Ameriky. Je to největší hlodavec na světě. Dospělí jedinci váží obvykle mezi 35 a 66 kg; v některých výjimečných případech mohou dosáhnout i vyšší hmotnosti. Tělo kapybary je robustní, délka těla bez ocasu je přibližně 1–1,3 m a výška v kohoutku kolem 50–60 cm. Srst je hrubá, hnědavá nebo červenohnědá, u starších jedinců bývá řidší a kůže snadněji popálí slunce.

Popis

Kapybary jsou blízce příbuzné morčatům a činčilám. Mají zavalité tělo, krátké končetiny a velmi krátký ocas. Oči, uši a nozdry jsou umístěny vysoko na hlavě, což umožňuje snadné dýchání a pozorování okolí při plavání. Prsty na zadních končetinách jsou částečně plovací, což napomáhá pohybu ve vodě. Na čele samců se nachází vonné žlázy (tzv. morillo), které používají k označování teritoria.

Biologie a chování

Kapybary jsou převážně denní nebo soumračné, silně vázané na vodní biotopy — řeky, jezírka, bažiny a zaplavené travnaté pláně. Často se zdržují ve skupinách, obvykle 10–20 jedinců, ale příležitostně i větších společenství až několik desítek či stovek jedinců během období hojných zdrojů.

  • Potrava: strictní býložravci; pasou se na travinách, vodních rostlinách a listí. Praktikují koprofagii (požírání trusu), což jim pomáhá vstřebat vitamíny a mikrobiální živiny.
  • Komunikace: používají zvuky (pískání, křik), vizuální signály a pachové značení.
  • Plavání: jsou výbornými plavci — dokážou pod vodou zůstat poměrně dlouho a v případě ohrožení se ukrýt ve vodě.

Rozmnožování

Kapybary dospívají ve věku zhruba 1–2 let. Březost trvá přibližně 140–150 dní. Samice rodí vrhy obvykle 2–8 mláďat, nejčastěji kolem 4. Mláďata jsou precociální — po narození mají chlupatou srst a jsou schopna pohybu i plavání krátce po porodu. Mláďata se kojí, ale brzo začínají přijímat rostlinnou potravu.

Predátoři a ohrožení

Mezi přirozené predátory kapybar patří kajmani, anakondy, jaguáři a puma. Lidé je loví kvůli masu a kůži a někde jsou považovány za škůdce, pokud se pasou na zemědělských plochách. Hlavními hrozbami jsou nadměrný lov a ztráta přirozených mokřadních biotopů v důsledku změn využití krajiny.

Vztah k člověku a ochrana

Kapybary jsou na Červeném seznamu IUCN zařazeny jako Least Concern (nejmenší obavy), protože mají široké rozšíření a lokálně stabilní populace. Přesto je důležité chránit mokřady a říční systémy, které jsou klíčové pro jejich přežití. V některých oblastech jsou chovány v zajetí v zoologických zahradách a na farmách.

Životnost: v přírodě žijí kapybary obvykle 6–10 let, v zajetí i déle (cca 12–15 let) při dobré péči.

Kapybary jsou výraznou součástí amazonských a jihoamerických mokřadních ekosystémů — jako velcí býložravci ovlivňují vegetaci a poskytují potravu pro řadu predátorů. Díky svému mírnému chování a sociální povaze často upoutávají pozornost návštěvníků zoo i přírodních rezervací.