Interkontinentální pohár byl mezinárodní fotbalovou soutěží, kterou společně schvalovaly Unie evropských fotbalových asociací (UEFA) a Konfederací sudamerického fotbalu (CONMEBOL). V soutěži se střetávali zástupci obou konfederací – v praxi šlo většinou o souboj vítězů Ligy mistrů UEFA a jihoamerické Copa Libertadores. Pohár se konal v letech 1960 až 2004 a po roce 2004 jej nahradilo Mistrovství světa klubů FIFA, přičemž v letech 2000–2004 oba turnaje probíhaly současně. V letech 1980–2004 byl Interkontinentální pohár také známý pod názvy Evropsko–jihoamerický pohár nebo Toyota Cup, což odráželo sponzorskou spolupráci s japonskou automobilkou Toyota.

Formát soutěže

Formát soutěže se v průběhu desetiletí měnil:

  • V letech 1960–1979 se většinou hrály dva vzájemné zápasy (doma–venku). V případě nerozhodného výsledku v celkovém součtu do roku 1968 probíhalo dodatečné (play‑off) utkání na neutrálním hřišti; po tomto datu bylo obvyklé rozhodovat o vítězi pomocí pokutových kop.
  • Od roku 1980 do roku 2004 se soutěž hrála jako jedno utkání na neutrálním hřišti v Japonsku (často v Tokiu, později i v Jokohamě). Tento formát přinesl stabilitu, lepší organizaci a větší zázemí pro sponzora i diváky.
  • Sponzorem od roku 1980 byla nadnárodní automobilka Toyota, která věnovala rovněž trofej nazvanou Toyota Cup. Organizaci turnaje v Japonsku zajišťoval Japonský fotbalový svaz; oficiální schválení soutěže nadále zůstávalo v kompetenci UEFA a CONMEBOL.

Historické poznámky a kontroverze

Interkontinentální pohár byl považován za prestižní „souboj kontinentálních šampionů“, ale provázela ho i řada kontroverzí. V 60. a 70. letech docházelo k tvrdé a někdy i násilné hře, kterou provázely spory o rozhodčí, napjaté atmosféry a obavy evropských týmů o bezpečnost. Některé evropské kluby proto odmítly účast; v takových případech je obvykle nahradil jiný evropský zástupce. Tyto problémy byly jedním z důvodů přechodu na jednostranná utkání v neutrálním prostředí v Japonsku, kde bylo možné zajistit lepší pořadatelské podmínky.

První a poslední vítězové, významné týmy

Prvním vítězem soutěže se stal španělský klub Real Madrid, který v roce 1960 porazil uruguayský Peñarol. Posledním vítězem Interkontinentálního poháru se stal portugalský tým Porto, který v roce 2004 porazil po penaltovém rozstřelu kolumbijský klub Once Caldas. Během historie se poháru účastnily a opakovaně jej vyhrály řady světově známých klubů z Evropy i Jižní Ameriky; vítězství v této soutěži bylo považováno za významnou součást klubové historie a prestiže.

Konec soutěže a nástup Mistrovství světa klubů FIFA

Soutěž oficiálně skončila v roce 2004. Od roku 2000 FIFA pořádala vlastní Mistrovství světa klubů, které zahrnovalo šampiony všech konfederací, a tyto dvě soutěže tak v letech 2000–2004 koexistovaly. V roce 2005 byla tradice Interkontinentálního poháru plně začleněna do koncepce širšího světového turnaje pořádaného FIFA, čímž nahradilo dřívější „dvoukontinentální“ formát soutěže formátem zahrnujícím kluby ze všech kontinentů.

Význam a odkaz

Interkontinentální pohár měl velký sportovní i kulturní význam: představoval dlouholetý symbol soupeření mezi dvěma nejsilnějšími fotbalovými oblastmi světa a přinášel nezapomenutelné zápasy, atmosféru a mezinárodní rivalitu. Jeho odkaz pokračuje v podobě Mistrovství světa klubů FIFA, které zúročilo zkušenosti z dlouhé historie soubojů mezi evropskými a jihoamerickými šampiony.