Interkontinentální pohár — evropsko-jihoamerický fotbalový pohár (1960–2004)
Interkontinentální pohár (1960–2004): legendární souboj vítězů UEFA a CONMEBOL, známý jako Toyota Cup — historie, největší kluby a ikonická finále.
Interkontinentální pohár byl mezinárodní fotbalovou soutěží, kterou společně schvalovaly Unie evropských fotbalových asociací (UEFA) a Konfederací sudamerického fotbalu (CONMEBOL). V soutěži se střetávali zástupci obou konfederací – v praxi šlo většinou o souboj vítězů Ligy mistrů UEFA a jihoamerické Copa Libertadores. Pohár se konal v letech 1960 až 2004 a po roce 2004 jej nahradilo Mistrovství světa klubů FIFA, přičemž v letech 2000–2004 oba turnaje probíhaly současně. V letech 1980–2004 byl Interkontinentální pohár také známý pod názvy Evropsko–jihoamerický pohár nebo Toyota Cup, což odráželo sponzorskou spolupráci s japonskou automobilkou Toyota.
Formát soutěže
Formát soutěže se v průběhu desetiletí měnil:
- V letech 1960–1979 se většinou hrály dva vzájemné zápasy (doma–venku). V případě nerozhodného výsledku v celkovém součtu do roku 1968 probíhalo dodatečné (play‑off) utkání na neutrálním hřišti; po tomto datu bylo obvyklé rozhodovat o vítězi pomocí pokutových kop.
- Od roku 1980 do roku 2004 se soutěž hrála jako jedno utkání na neutrálním hřišti v Japonsku (často v Tokiu, později i v Jokohamě). Tento formát přinesl stabilitu, lepší organizaci a větší zázemí pro sponzora i diváky.
- Sponzorem od roku 1980 byla nadnárodní automobilka Toyota, která věnovala rovněž trofej nazvanou Toyota Cup. Organizaci turnaje v Japonsku zajišťoval Japonský fotbalový svaz; oficiální schválení soutěže nadále zůstávalo v kompetenci UEFA a CONMEBOL.
Historické poznámky a kontroverze
Interkontinentální pohár byl považován za prestižní „souboj kontinentálních šampionů“, ale provázela ho i řada kontroverzí. V 60. a 70. letech docházelo k tvrdé a někdy i násilné hře, kterou provázely spory o rozhodčí, napjaté atmosféry a obavy evropských týmů o bezpečnost. Některé evropské kluby proto odmítly účast; v takových případech je obvykle nahradil jiný evropský zástupce. Tyto problémy byly jedním z důvodů přechodu na jednostranná utkání v neutrálním prostředí v Japonsku, kde bylo možné zajistit lepší pořadatelské podmínky.
První a poslední vítězové, významné týmy
Prvním vítězem soutěže se stal španělský klub Real Madrid, který v roce 1960 porazil uruguayský Peñarol. Posledním vítězem Interkontinentálního poháru se stal portugalský tým Porto, který v roce 2004 porazil po penaltovém rozstřelu kolumbijský klub Once Caldas. Během historie se poháru účastnily a opakovaně jej vyhrály řady světově známých klubů z Evropy i Jižní Ameriky; vítězství v této soutěži bylo považováno za významnou součást klubové historie a prestiže.
Konec soutěže a nástup Mistrovství světa klubů FIFA
Soutěž oficiálně skončila v roce 2004. Od roku 2000 FIFA pořádala vlastní Mistrovství světa klubů, které zahrnovalo šampiony všech konfederací, a tyto dvě soutěže tak v letech 2000–2004 koexistovaly. V roce 2005 byla tradice Interkontinentálního poháru plně začleněna do koncepce širšího světového turnaje pořádaného FIFA, čímž nahradilo dřívější „dvoukontinentální“ formát soutěže formátem zahrnujícím kluby ze všech kontinentů.
Význam a odkaz
Interkontinentální pohár měl velký sportovní i kulturní význam: představoval dlouholetý symbol soupeření mezi dvěma nejsilnějšími fotbalovými oblastmi světa a přinášel nezapomenutelné zápasy, atmosféru a mezinárodní rivalitu. Jeho odkaz pokračuje v podobě Mistrovství světa klubů FIFA, které zúročilo zkušenosti z dlouhé historie soubojů mezi evropskými a jihoamerickými šampiony.
Trofej
Na vrcholu trofeje je nápis "Coupe Européenne-Sudamericaine" ("Evropský-jihoamerický pohár"). Ve spodní části trofeje je kulaté logo UEFA a mapa Jižní Ameriky v kruhu.
V rámci sponzorství Toyoty byla v soutěži udělena druhá trofej nazvaná "Toyota Cup".
Výkony
Výkonnost jednotlivých klubů je uvedena v následujících tabulkách:
Výkonnost podle klubů
| Klub | Vítězové | Druhé místo: | Vítězné roky | Roky na druhém místě |
| 3 | 4 | 1969, 1989, 1990 | 1963, 1993, 1994, 2003 | |
|
| 3 | 2 | 1961, 1966, 1982 | 1960, 1987 |
| 3 | 2 | 1960, 1998, 2002 | 1966, 2000 | |
|
| 3 | 1 | 1977, 2000, 2003 | 2001 |
|
| 3 | - — | 1971, 1980, 1988 | - — |
|
| 2 | 4 | 1973, 1984 | 1964, 1965, 1972, 1974 |
| 2 | 1 | 1985, 1996 | 1973 | |
|
| 2 | - — | 1962, 1963 | - — |
| 2 | - — | 1964, 1965 | - — | |
| 2 | - — | 1992, 1993 | - — | |
| 2 | - — | 1972, 1995 | - — | |
|
| 2 | - — | 1976, 2001 | - — |
|
| 2 | - — | 1987, 2004 | - — |
|
| 1 | 2 | 1968 | 1969, 1970 |
|
| 1 | 2 | 1979 | 1990, 2002 |
|
| 1 | 1 | 1983 | 1995 |
|
| 1 | 1 | 1986 | 1996 |
| 1 | 1 | 1999 | 1968 | |
|
| 1 | - — | 1967 | - — |
|
| 1 | - — | 1970 | - — |
|
| 1 | - — | 1974 | - — |
|
| 1 | - — | 1981 | - — |
|
| 1 | - — | 1991 | - — |
|
| 1 | - — | 1994 | - — |
| 1 | - — | 1997 | - — | |
| - — | 2 | - — | 1961, 1962 | |
| - — | 2 | - — | 1981, 1984 | |
|
| - — | 2 | - — | 1976, 1997 |
|
| - — | 1 | - — | 1967 |
|
| - — | 1 | - — | 1971 |
|
| - — | 1 | - — | 1977 |
|
| - — | 1 | - — | 1979 |
|
| - — | 1 | - — | 1980 |
| - — | 1 | - — | 1982 | |
|
| - — | 1 | - — | 1983 |
|
| - — | 1 | - — | 1985 |
|
| - — | 1 | - — | 1986 |
|
| - — | 1 | - — | 1988 |
|
| - — | 1 | - — | 1989 |
|
| - — | 1 | - — | 1991 |
| - — | 1 | - — | 1992 | |
|
| - — | 1 | - — | 1998 |
|
| - — | 1 | - — | 1999 |
|
| - — | 1 | - — | 2004 |
Výkonnost podle zemí
| Země | Vítězové | Druhé místo: | Vítězné kluby | Vítězné roky |
| 9 | 9 | Boca, Independiente, Estudiantes, River Plate, Racing Club, Vélez Sarsfield | 1967, 1968, 1973, 1977, 1984, 1986, 1994, 2000, 2003 | |
| 7 | 5 | 1964, 1965, 1969, 1985, 1989, 1990, 1996 | ||
| 6 | 5 | Santos, São Paulo, Grêmio, Flamengo | 1962, 1963, 1981, 1983, 1992, 1993 | |
| 6 | 2 | Peñarol, Nacional | 1961, 1966, 1971, 1980, 1982, 1988 | |
| 4 | 3 | Real Madrid, Atlético Madrid | 1960, 1974, 1998, 2002 | |
| 3 | 2 | Bayern Mnichov, Borussia Dortmund | 1976, 1997, 2001 | |
| 3 | 1 | Ajax, Feyenoord | 1970, 1972, 1995 | |
| 2 | 2 | Porto | 1987, 2004 | |
| 1 | 5 | 1999 | ||
| 1 | 2 | Olimpia | 1979 | |
| 1 | - — | Rudá hvězda Bělehrad | 1991 | |
| - — | 2 | - — | - — | |
| - — | 1 | - — | - — | |
| - — | 1 | - — | - — | |
| - — | 1 | - — | - — | |
| - — | 1 | - — | - — | |
| - — | 1 | - — | - — |
.svg(1).png){kind=small}
Výkonnost podle konfederace
| Konfederace | Vítězové | Druhé místo: | Vítězné kluby | Vítězné země |
| CONMEBOL | 22 | 21 | 13 | 4 |
| UEFA | 21 | 22 | 12 | 7 |
Trenéři
- Carlos Bianchi vyhrál třikrát jako trenér: jednou s
Vélezem Sársfield v roce 1994 a dvakrát s Boca Juniors v letech 2000 a 2003. - Luis Cubilla a Juan Mujica získali poháry jako hráči i trenéři:
- Luis Cubilla (v roce 1961 hrál za
Peñarol a v roce 1971 za Nacional, v roce 1979 trénoval 
Olimpii) - Juan Mujica (v roce 1971 hrál za Nacional a v roce 1980 ho trénoval)
Hráči
- Alessandro Costacurta a Paolo Maldini hráli v této soutěži pětkrát, vždy s
Milánem (1989, 1990, 1993, 1994, 2003). - Estudiantes (1968, 1969 a 1970) a Independiente (1972, 1973 a 1974) hrály ve třech po sobě jdoucích ročnících. Několik hráčů z těchto týmů hrálo ve všech třech, včetně Carlose Bilarda a Juana Ramóna Veróna.
Nejlepší střelci všech dob
- Pelé je nejlepším střelcem soutěže všech dob. Ve třech zápasech vstřelil sedm gólů.
- Pouze šest hráčů vstřelilo v Interkontinentálním poháru alespoň tři góly.
| Hráč | Klub | Cíle | Aplikace | Roky |
|
| 7 | 3 | 1962, 1963 | |
|
|
| 6 | 6 | 1960, 1961, 1966 |
|
|
| 3 | 2 | 1971 |
|
|
| 3 | 3 | 1961 |
|
| 3 | 4 | 1961, 1962 | |
|
| 3 | 4 | 1964, 1965 |
Pelé je se 7 góly ve 3 zápasech nejlepším střelcem historie Interkontinentálního poháru.
Hattricky
- Pelé je jediným hráčem v historii soutěže, který vstřelil hattrick (Lisabon, 1962, druhý zápas proti Benfice).
| Hráč | Národ | Klub | Soupeř | Cíle | Cílové časy | Skóre | Turnaj | Kulaté | Datum |
|
| 3 | 15'; 25'; 64' | 5–2 | 1962 Interkontinentální pohár | Druhá etapa | 11. října 1962 |
Muž zápasu
Mužem zápasu byl zvolen hráč z roku 1980. Zde je seznam vítězů.
| Rok | Hráč | Klub |
| 1980 |
|
|
| 1981 |
|
|
| 1982 |
|
|
| 1983 |
|
|
| 1984 |
|
|
| 1985 |
| |
| 1986 |
|
|
| 1987 |
|
|
| 1988 |
|
|
| 1989 |
| |
| 1990 |
| |
| 1991 |
|
|
| 1992 |
| |
| 1993 |
| |
| 1994 |
|
|
| 1995 |
| |
| 1996 | ||
| 1997 |
| |
| 1998 |
| |
| 1999 |
| |
| 2000 |
|
|
| 2001 |
|
|
| 2002 |
| |
| 2003 |
|
|
| 2004 |
|
|
.svg.png){kind=small}
.svg.png){kind=small}
Martín Palermo, muž zápasu v roce 2000.
Otázky a odpovědi
Otázka: Jak se běžně nazývá Evropský/jihoamerický pohár?
Odpověď: Evropský/jihoamerický pohár se běžně nazývá Interkontinentální pohár nebo Toyota Cup.
Otázka: Kdy se konalo první mistrovství světa klubů FIFA?
Odpověď: První mistrovství světa klubů FIFA se konalo v roce 2000.
Otázka: Jaké kontinenty jsou zastoupeny ve Světovém poháru klubů FIFA?
Odpověď: Mistrovství světa klubů FIFA zahrnuje zástupce Evropy, Jižní Ameriky, Severní Ameriky, Asie, Afriky a Oceánie.
Otázka: Jak se změnil Interkontinentální pohár v roce 2005?
Odpověď: V roce 2005 byl Interkontinentální pohár nahrazen Světovým pohárem klubů FIFA.
Otázka: Uznává FIFA oba typy mistrů světa jako rovnocenné?
Odpověď: Ano, v roce 2017 FIFA oficiálně uznala oba typy mistrů světa (de iure) se stejným statusem jako vítěze Klubového mistrovství světa FIFA nebo oficiální mistry světa.
Otázka: Proč je mezikontinentální pohár považován za fascinující fotbalovou soutěž? Odpověď: Fotbaloví odborníci se shodují, že mezikontinentální pohár je považován za fascinující fotbalovou soutěž díky své velké vyváženosti na hřišti dané nižším ekonomickým časovým odstupem a pravidly pro zahraniční hráče, která postupně zvýhodňovala evropské týmy a oslabovala jihoamerické; potvrzují to i statistiky.
Vyhledávání