Ralph Steinman — kanadský imunolog, objevitel dendritických buněk (Nobel)

Objev dendritických buněk a jejich význam

V 70. letech 20. století Steinman identifikoval speciální typ buněk, které se vyznačují větveným („dendrity“) tvarem a schopností zachycovat antigeny, zpracovávat je a předávat T-lymfocytům. Dendritické buňky fungují jako klíčoví „prezentující“ buňky (antigen-presenting cells), které spojují vrozenou a adaptivní imunitu: po zachycení antigenu migrují do lymfatických uzlin, kde aktivují naivní T-buňky a zahajují specifickou imunitní odpověď. Steinmanova práce vysvětlila, jak se spouští ochranné i patologické imunitní reakce, a otevřela cestu pro vývoj nových vakcín a imunoterapií.

Vědecká činnost a aplikace

Studium dendritických buněk vedlo k hlubšímu porozumění mechanismům prezentace antigenu, expresi molekul hlavního histokompatibilního komplexu (MHC) a kostimulačních signálů (např. CD80/CD86), které jsou nezbytné pro plnou aktivaci T-buněk. Tyto poznatky měly přímý dopad na vývoj experimentálních i klinických postupů, včetně dcí-vakcín a imunoterapií proti nádorům a chronickým infekcím. I když samotný Steinman nebyl autorem všech klinických aplikací, jeho základní objevy položily teoretický a praktický základ pro vznik celého oboru dendritické buněčné imunoterapie.

Nobelova cena 2011 a následná kontroverze

3. října 2011 Nobelův výbor oznámil, že Steinman obdržel polovinu Nobelovy ceny za fyziologii nebo lékařství za "objev dendritické buňky a její úlohy v adaptivní imunitě". Druhou polovinu ceny sdíleli Bruce Beutler a Jules Hoffmann za „objevy týkající se aktivace vrozené imunity“. Výbor však při oznámení nevěděl, že Steinman zemřel o tři dny dříve, 30. září, na rakovinu slinivky. Podle pravidel Nobelovy nadace se ceny obvykle neudělují posmrtně, a proto se výbor několik dní zabýval, jak postupovat.

Výbor nakonec rozhodl, že protože rozhodnutí o udělení ceny „bylo učiněno v dobré víře“ (tj. s přesvědčením, že laureát je naživu), nebude oznámené udělení měněno a Steinmanova cena zůstane v platnosti. Rozhodnutí vyvolalo širokou pozornost médií a diskusi o pravidlech pro Nobelovy ceny.

Steinmanova dcera později uvedla, že se vědec doma s rodinou žertem modlil, aby "vydržel" do vyhlášení: Steinman prý říkal: "Vím, že to musím vydržet. Nedávají vám ji, když jste zemřel. Musím to vydržet."

Ocenění, členství a dědictví

Za svou celoživotní práci v oblasti dendritických buněk získal Steinman řadu významných ocenění. Mezi hlavní patří cena Alberta Laskera (2007), mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (2003) a cena Williama B. Coleyho z Institutu pro výzkum rakoviny (1998). Dále byl zvolen členem Institute of Medicine (USA; zvolen 2002) a National Academy of Sciences (USA; zvolen 2001).

Jeho objev dendritických buněk zásadně změnil imunologii a ovlivnil nejen základní výzkum, ale i klinickou praxi v oblasti vakcinologie a onkoimunologie. Dnes se výzkum dendritických buněk věnuje optimalizaci vakcín, zlepšení protinádorových imunitních terapií a pochopení mechanismů autoimunitních onemocnění.

Smrt

Ralph Steinman zemřel 30. září 2011 na komplikace spojené s rakovinou slinivky. Jeho odkaz přetrvává v podobě teoretických poznatků, metod a klinických přístupů, které pokračují v rozvoji léčby infekčních nemocí a rakoviny.