Jomkipurská válka (známá též jako ramadánová válka nebo říjnová válka) byla ozbrojeným konfliktem mezi Izraelem a koalicí arabských států vedenou Egyptem a Sýrií. Válka začala 6. října 1973 a intenzivní boje trvaly do konce října téhož roku. Útok byl veden překvapivě v židovský svátek pokání Jom Kippur a probíhal během muslimského měsíce ramadánu. Útočné operace Egypta a Sýrie měly zvrátit důsledky šestidenní války z roku 1967, kdy Izrael obsadil Sinajský poloostrov a Golanské výšiny.

Pozadí

Sinaj a Golanské výšiny patřily před rokem 1967 Egyptu a Sýrii. Po porážce v šestidenní válce zůstalo toto území pod izraelskou kontrolou, což dlouhodobě zvyšovalo napětí v regionu. Anvar Sadat, egyptský prezident, usiloval jednak o obnovu části území a jednak o vytvoření politického tlaku pro zahájení vyjednávání s Izraelem. Sadatův záměr nebyl pouze vojenský — měl jít o kombinaci vojenského úspěchu a diplomatického využití nově vzniklé situace.

Průběh války

6. října 1973 překročila egyptská armáda Suezskýprůplav (operace nazývaná „Badr“) a rychle vytvořila mosty a nástupní můstky na východním břehu Sinaje. Současně syrské jednotky zahájily útok na Golanské výšiny s cílem obnovit kontrolu nad touto strategickou oblastí. Úvodní dny přinesly výrazné úspěchy arabských armád a Izrael byl zpočátku zaskočen; izraelské protiútoky v prvních dnech často selhávaly.

Po počátečních ztrátách se izraelské síly konsolidovaly a zahájily protiútoky na obou frontách. Na syrské frontě izraelská armáda odrazila postupující jednotky a postupně je zatlačila zpět; jednotky IDF se přiblížily až na zhruba 40 kilometrů od Damašku. Do bojů se v omezené míře zapojila i irácká armáda, která na syrské frontě poskytla podporu, což omezilo další izraelský postup.

Na sinajské frontě došlo po počátečních egyptských úspěších k obratům. Izraelci zahájili protiútoky, postupně prorazili k centrální části Sinaje a 15.–16. října uskutečnili riskantní průnik přes Suezský průplav (známý zejména z bojů v oblasti čínské farmy a postupu jednotek vedených mj. Arielem Šaronem), čímž obklíčili velkou část egyptských sil — zejména tzv. Třetí armádu — na východním břehu průplavu. Egypt v několika dnech přišel o stovky tanků; uváděné počty se liší podle zdrojů (často je zmiňováno zhruba 200–400 zničených tanků v některých fázích bojů).

Izrael v jednom okamžiku čelil hrozbě vážné vojenské porážky a požádal o naléhavou pomoc Spojené státy. Po počáteční zdrženlivosti americká administrativa prezidenta Richarda Nixona souhlasila s rozsáhlým leteckým převozem zásob a munice do Izraele — operace Niklová tráva, která dodala klíčové materiály a umožnila obnovit schopnost boje. O pomoci a vypjatých konzultacích s USA později mluvil i Henry Kissinger, tehdejší ministr zahraničí: „Amerika vás zachránila během jomkippurské války.“ V průběhu konfliktu navíc Sovětský svaz dodával podporu svým arabským společníkům.

Diplomacie a příměří

Za rostoucího mezinárodního tlaku přijala Organizace spojených národů prostřednictvím Rady bezpečnosti rezoluci, která volala po okamžitém příměří a zastavení nepřátelských akcí. I když některé první pokusy o příměří selhaly, postupné diplomatické intervence a eskalace supervelmocí vedly k zastavení bojů. Sovětský vůdce Leonid Brežněv varoval amerického prezidenta před rostoucími sovětskými zásahy do oblasti, což Washington vnímal jako hrozbu. Napětí dosáhlo úrovně, kdy USA zvýšily stupeň pohotovosti svých sil; toto období je považováno za jedno z nejbližších konfrontací supervelmocí od kubánské krize v 60. letech. V důsledku mezinárodního tlaku a obav z širší eskalace Izrael nakonec přijal příměří — intenzivní boje utichly koncem října (oficiálně je někdy uváděno období 6.–24. října 1973, v praxi však příměří a stažení sil probíhalo během několika dní kolem 22.–25. října).

Důsledky a význam

  • Obě strany utrpěly těžké ztráty: desítky tisíc mrtvých a zraněných jsou uváděny jako celkové odhady pro arabské strany i Izrael; detailní čísla se liší podle zdrojů.
  • Vojenské a politické důsledky: válka ukázala schopnost arabských armád zaskočit Izrael a zároveň odhalila nedostatky v izraelském zpravodajství a vnitřním varování. Izrael po válce provedl rozsáhlé vojenské i politické reformy.
  • Ropná krize: součástí následků byla i ekonomická válka — některé arabské státy zavedly ropné embargo (OAPEC), což vyvolalo světovou energetickou krizi v roce 1973 a mělo dlouhodobé ekonomické dopady na Západ.
  • Diplomatické následky: konflikt vytvořil podmínky pro intenzivní diplomatická jednání. O několik let později vedly tyto změny k prohlášení Anwara Sadata a následně ke Camp David jednáním, která vyústila v egyptsko-izraelskou mírovou smlouvu z roku 1979.
  • Mezinárodní bezpečnost: jomkipurská válka připomněla nebezpečí supervelmocenské konfrontace; napětí mezi USA a SSSR během konfliktu vedlo ke zvýšenému mezinárodnímu úsilí o kontrolu eskalace.

Jomkipurská válka tak byla významným obranně-politickým zlomem na Blízkém východě: změnila vojenské doktríny, urychlila diplomatické procesy mezi Izraelem a některými arabskými státy a měla rozsáhlé důsledky pro světovou politiku i ekonomiku.