Trumanova doktrína (1947): Projev, pomoc Řecku a Turecku a počátky studené války
Trumanova doktrína (1947): klíčový projev USA, pomoc Řecku a Turecku a začátek studené války — analýza motivů, dopadů a historického významu.
Dne 12. března 1947 pronesl americký prezident Harry S. Truman projev v Kongresu USA, v němž popsal novou zahraničněpolitickou linii Washingtonu. Tvrdil, že by podle jeho názoru měly Spojené státy poskytnout pomoc Řecku a Turecku, aby jim pomohly odolat hrozbě "totality" — termínu, kterým Truman označoval především sovětský komunismus. Toto prohlášení se brzy stalo známé jako Trumanova doktrína. Mnozí historici považují tento moment za jeden z počátků studené války, protože prohlásil jasný závazek USA zasahovat mimo své bezprostřední zájmové oblasti, aby zamezily šíření komunismu.
Pozadí projevu
Projev přišel krátce poté, co Spojené království v únoru 1947 oznámilo, že přestane poskytovat finanční a vojenskou pomoc Řecku a Turecku, protože sama byla po druhé světové válce vyčerpaná. V praxi to znamenalo, že obě země čelily vážnému ekonomickému a bezpečnostnímu tlaku. Truman argumentoval, že chudá a politicky nestabilní země ve východním Středomoří a východní Evropě mohou být snáze přeměněny na autoritářské či komunistické režimy, pokud jim Spojené státy neposkytnou podporu.
Obsah a konkrétní žádost
Ve svém projevu Truman formuloval zásadu, že "politikou Spojených států musí být podpora svobodných národů, které odolávají pokusu o zotročení ozbrojenými menšinami nebo vnějšími tlaky." Konkrétně požádal Kongres o finanční a vojenskou pomoc ve výši přibližně 400 milionů dolarů určenou pro Řecko a Turecko (historicky se uvádí rozdělení zhruba 300 mil. pro Řecko a 100 mil. pro Turecko). Truman zároveň předpokládal, že Sověti mohou podporovat řecké komunistické partyzány, i když přímé důkazy o rozsáhlé sovětské vojenské pomoci v dané fázi chyběly; situace byla předmětem debaty a zčásti založena na geopolitických obavách.
Schválení a bezprostřední dopady
Kongres nakonec schválil požadovanou pomoc a prostředky byly poskytnuty. Díky americké podpory získalo Řecko dostatek pomoci k potlačení komunistického povstání (řecká občanská válka trvala formálně do roku 1949) a Turecko posílilo svou armádu a postavení ve východním Středomoří. V praktickém smyslu Trumanova doktrína znamenala přechod od izolacionistických tendencí k aktivnějšímu, globálně orientovanému postoji USA; byla to jasná formulace politiky zadržování (containment), jejímž hlavním cílem bylo omezit rozšíření sovětského vlivu.
Související iniciativy a širší kontext
Trumanova doktrína předcházela i podpořila další kroky americké zahraniční politiky: o několik měsíců později byl představen Marshallův plán (oznámen v červnu 1947), který nabízel rozsáhlou ekonomickou pomoc zdevastované západní Evropě, a posléze vedl i k formování vojenských aliancí — včetně založení NATO v roce 1949. Doktrína tak byla součástí širší strategie, která kombinovala politickou, ekonomickou a vojenskou podporu jako nástroje v boji proti sovětskému vlivu.
Kritika a historické hodnocení
Trumanova doktrína měla své zastánce i kritiky. Někteří chválili rychlou reakci na geopolitickou mezeru vzniklou odchodem Spojeného království a zdůrazňovali, že pomoc zabránila rozšíření sovětského vlivu v klíčových regionech. Jiní, včetně části historiků a politických kritiků, varovali, že doktrína představovala ideologický štít pro americké zásahy a otevírala dveře k dalším intervencím ve jménu boje proti komunismu. Politický historik Walter LaFeber tento posun popsal slovy, že "doktrína se stala ideologickým štítem", což poukazuje na to, že doktrína byla často používána jako legitimace pro různé formy angažovanosti.
Dědictví
Trumanova doktrína je považována za klíčový okamžik v přechodu k éře studené války: vymezila novou roli Spojených států jako světového garanta proti expanzi komunismu, podpořila vznik transatlantických struktur a ovlivnila americkou politiku na desetiletí dopředu. Její konkrétní následky — pomoc Řecku a Turecku, posílení amerického závazku v Evropě a propagace politiky zadržování — se staly základními kamenem poválečného uspořádání.

Harry S. Truman, prezident Spojených států, 1945-53
Související stránky
Otázky a odpovědi
Otázka: Co bylo Trumanovo učení?
Odpověď: Trumanova doktrína byl projev amerického prezidenta Harryho S. Trumana v Kongresu USA z 12. března 1947, ve kterém navrhl, aby Spojené státy pomohly Řecku a Turecku a zabránily jim stát se "totalitáři", tedy sovětským komunismem.
Otázka: Proč Spojené království přestalo v únoru 1947 pomáhat Řecku a Turecku?
Odpověď: Spojené království přestalo Řecku a Turecku pomáhat v únoru 1947, protože i ony byly po druhé světové válce chudé a nemohly si dovolit pokračovat v poskytování pomoci.
Otázka: Co by se podle Trumana stalo, kdyby východní Evropa zůstala chudá?
Odpověď: Truman se domníval, že pokud východní Evropa zůstane chudá, bude pravděpodobnější, že se změní na komunistickou vládu, pokud jí Spojené státy nepomohou.
Otázka: Měl Truman jasné důkazy o zapojení Sovětského svazu do činnosti řeckých komunistických partyzánů?
Odpověď: Ne, v té době neexistoval jasný důkaz o sovětském zapojení do činnosti řeckých komunistických partyzánů.
Otázka: Jak Walter LaFeber popsal tuto doktrínu?
Odpověď: Politický historik Walter LaFeber popsal doktrínu jako "ideologický štít", což podle něj znamená, že ji Spojené státy používaly jako záminku nebo důvod pro své jednání.
Otázka: Co se stalo po pronesení projevu? Odpověď: Po pronesení projevu začal díky jeho vlivu platit Marshallův plán.
Otázka: Co se rozumí pod pojmem totalitarismus? Odpověď: Totalitarismus je forma vlády, kdy má jedna osoba nebo strana úplnou kontrolu nad všemi aspekty společnosti, včetně politiky, ekonomiky, kultury a médií.
Vyhledávání