Tannhäuser (celý název Tannhäuser und der Sängerkrieg auf Wartburg) je třídílná opera, jejíž libreto a hudbu složil Richard Wagner. Jedná se o jedno z raných a zároveň významných děl skladatelovy cesty k hudebnímu dramatu: kombinuje rozsáhlé sbory, sólové scény a náznaky pozdějšího leitmotivu. Téma vychází z německých legend o pěveckém souboji na Wartburgu a o protikladu světského potěšení a duchovní spasení.

Děj a hlavní postavy

Krátce: titulní hrdina Tannhäuser se ocitá mezi dvěma světy — upřednostňuje rozkoš ve Venusbergu, pak hledá vykoupení a útočiště u pobožné Elisabeth. Mezi klíčové postavy patří Tannhäuser, bohyně Venuše, Elisabeth, rytíř Wolfram von Eschenbach a landgróf Hermann. Zápletka vyústí v Tannhäuserovo toužení po odpuštění, jeho neúspěšné naléhání v Římě, návrat domů a konečné rozřešení vztahu mezi láskou, obětí a „pokušením“. Závěr opery naznačuje duchovní smíření příkladem oběti Elisabeth.

Hudba, formální rysy a vybrané čísla

Hudebně opera kombinuje melodickou lyriku s dramatickými chóry a velkými instrumentálními pasážemi. Mezi často citované ukázky patří předzpěv a scény z Venusbergu, Velký pěvecký souboj a známý {"Pilgrimschor"} (Poutnický chor), který má silnou symboliku pokání. Wagner zde experimentuje s propojením motivů a s širší harmoničností; Tannhäuser stojí na pomezí tradiční operní formy a pozdějšího „hudebního dramatu“. Charakteristické jsou i rozsáhlé sbory a — v pozdější pařížské verzi — baletní vložka.

Vznik a raná historie uvádění

Wagner na opeře pracoval v letech 1842–1845 a dílo mělo premiéru 19. října 1845 v Královské opeře v Drážďanech, kde skladatel také dirigoval. Dílo se brzy stalo populární zejména v německy mluvících zemích a přispělo k etablování Wagnerova jména na operních scénách v Německu. V roce 1859 se podle dostupných údajů jednalo o první Wagnerovu operu uvedenou ve Spojených státech (USA), což svědčí o rychlém mezinárodním šíření zájmu o jeho tvorbu.

Pařížská úprava a kontroverze

V roce 1861 byl Wagner pozván, aby dílo přepracoval pro pařížskou operu; požadavky pařížského publika a instituce přinesly zásahy jako přidání baletu. Premiéra v Paříži se stala známou kvůli ostré kritice a veřejným nepokojům; odpor části publika (mj. vliv jet setu a kritiků) vedl k předčasnému stažení představení, což je často označováno jako jeden z raných „skandálů“ Wagnerova života. Opera se ve Francii oficiálně vrátila na jeviště až později — revivaly od roku 1895 přinesly jiný kontext přijímání (Paříž, 1895) — a otázka pařížské verze zůstává důležitou kapitolou v recepci díla (pařížská revize).

Mezinárodní repertoár a význam

Tannhäuser má v historii provedení několik významných milníků: v New Yorku se objevil znovu při zahájení sezony Metropolitní opery v listopadu 1884 (Metropolitan Opera), a od té doby jej pravidelně uvádějí stálé operní scény. Dílo je ceněno nejen pro dramatický obsah, ale i pro hudební inovace, které předznamenaly Wagnerovy pozdější rozsáhlé hudební dramata. V moderním repertoáru se Tannhäuser obvykle uvádí ve dvou hlavních verzích (drážďanské a pařížské) a inscenátoři volí interpretace, které podtrhují buď mytologický, nebo psychologický rozměr příběhu. Pro přehled současných produkcí a studií lze nalézt informace i na specializovaných stránkách a archivních zdrojích (více).

  • Hlavní postavy: Tannhäuser, Venuše, Elisabeth, Wolfram, landgróf.
  • Známá čísla: Venusberg scéna, Pěvecký souboj, Poutnický chor.
  • Verze: drážďanská (1845) a pařížská (upravená, 1861).

Tannhäuser zůstává často zkoumaným dílem pro své literární zdroje, hudební řešení a dramatickou polaritu mezi hříchem a vykoupením. Dílo přitahuje pozornost jak hudebních historiků, tak režisérů, kteří na jeho pozadí zkoumají otázky umělecké svobody, estetických očekávání a veřejného přijímání v různých epochách.