AlegsaOnline.com

Robert Nádherný (†1035) — normandský vévoda a otec Viléma Dobyvatele

Život a vláda Roberta Nádherného (†1035) — bouřlivý normandský vévoda a otec Viléma Dobyvatele; intriky, poutě a dědictví, které změnilo dějiny Normandie a Evropy.

Autor: Leandro Alegsa

23-03-2026

Robert Nádherný (francouzsky le Magnifique) († 1035) byl šestým normandským vévodou od roku 1027 až do své smrti při návratu z pouti. Robertova vláda byla bouřlivým obdobím v dějinách Normandie. Byl otcem Viléma Dobyvatele, který se v roce 1066 stal anglickým králem.

Život a původ

Robert byl synem vévody Richarda II. Normandského a pocházel ze staré vikingsko-normanské dynastie, která od konce 10. století ovládala region. Po krátké vládě jeho bratra Richarda III. nastoupil Robert roku 1027 na vévodský stolec. Už od mládí se prosazoval jako silný lokální panovník, který musel čelit soupeřům mezi místní šlechtou i sousedními knížaty.

Vláda

Robertova vláda byla charakterizována častými spory s mocnými normandskými barony a obdobím vnitřní nestability. Byl však také znám jako štědrý mecenáš klášterů a církevních institucí — odtud mu pochází přízvisko le Magnifique (Nádherný či Velkolepý). Podporoval obnovu a zakládání klášterů, což mu zajistilo přízeň církve i určitý morální kredit u poddaných.

Pouť, smrt a následnictví

V roce 1035 se Robert vydal na pouť do Svaté země. Před odjezdem učinil zásadní rozhodnutí týkající se nástupnictví: zajistil, aby přední normandští vazalové uznali a přísahali, že podpoří jeho syna Viléma jako dědice vévodství. Jeho syn Vilém se narodil mimo manželství a v historických pramenech bývá označován jako nemanželský (tzv. „bastard“); matkou byla podle kronik dívka z Falaise zvaná Herleva (Arlette).

Robert zemřel při návratu z pouti v roce 1035; podle některých zdrojů k tomu došlo v oblasti Malé Asie (Nikájě), podle jiných pramenů jsou přesné okolnosti méně jasné. Smrtí Roberta nastalo období velkých vnitřních bojů o vládu v Normandii, protože Vilém byl v té době ještě dítě. To vedlo k dlouhé a násilné regentské době, během níž se Vilém musel prosazovat proti soupeřům, než se stal pevnějším vládcem a později získal anglický trůn.

Význam a prameny

Robertův odkaz je dvojí: na jedné straně jím posílená pozice Normandie a podpora církve, na druhé straně zanechal po sobě nezralého dědice, jehož další osud spoluutvářely desetiletí vnitřních bojů. O jeho životě a skutcích informují středověké kroniky, zejména díla jako Vilém z Jumièges či později Orderic Vitalis, které jsou hlavním pramenem pro poznání této epochy.

Socha Roberta Nádherného jako součást sousoší šesti normandských vévodů ve Falaise.

Kariéra

Robert byl druhým synem Richarda II. Normandského a Judity. Narodil se pravděpodobně mezi lety 1005 a 1010. Jejich otec rozhodl, že jeho nástupcem ve funkci vévody bude starší syn Richard III. Robert se měl stát hrabětem z Hiémois. V srpnu 1026 jejich otec Richard II. zemřel a Richard III. se stal pátým vévodou. Jakmile však Richard III. začal vládnout, Robert nebyl se svým postavením spokojen. Vpadl do diecéze svého strýce Roberta II., rouenského arcibiskupa. Zmocnil se také pevnostního města svého bratra Falaise. Robertova vzpoura trvala do konce roku 1026 a na počátku roku 1027. Richard III. nakonec Falaise oblehl a pobořil hradby. Robert se vzdal a slíbil věrnost.

Počátky vlády

Když Richard III. krátce po Robertově kapitulaci zemřel, vzniklo podezření, že Robert mohl bratrovu smrt zavinit. Robert byl však přijat jako šestý vévoda po svém bratrovi. Občanská válka, kterou Robert I. rozpoutal proti svému bratrovi Richardovi III. však neskončila, ani když oba uzavřeli mír. Stále existovalo mnoho sporů, které začaly mezi sousedními barony. Ty pokračovaly v Normandii po většinu Robertovy vlády. V této době také mnoho příslušníků nižší šlechty opustilo Normandii a vydalo se hledat štěstí do jižní Itálie a jinam. Brzy poté, co se stal vévodou, a pravděpodobně z pomsty za podporu svého bratra, shromáždil Robert I. vojsko a začal podnikat nájezdy na země svého strýce Roberta II., rouenského arcibiskupa. Teprve krátké příměří umožnilo jeho strýci odejít z Normandie do vyhnanství. Arcibiskup poté vydal edikt o exkomunikaci Roberta a celé Normandie. Edikt byl zrušen teprve poté, co se arcibiskup Robert mohl vrátit a všechny jeho země mu byly navráceny. Robert také napadl dalšího mocného církevního představitele, svého bratrance Huga d'Ivry, biskupa z Bayeux. Robert ho vypověděl z Normandie. Robert se také zmocnil řady církevních majetků patřících opatství Fécamp.

Mimo Normandii

Navzdory všem problémům v Normandii se Robert rozhodl zapojit do občanské války ve Flandrech. Ta probíhala mezi Baldwinem V., hrabětem flanderským, a jeho otcem Baldwinem IV., kterého mladší Baldwin z Flander vyhnal. Baldwin V., podporovaný francouzským králem Robertem II., svým tchánem, se nechal v roce 1030 přesvědčit, aby se svým otcem uzavřel mír. Stalo se tak až poté, co vévoda Robert slíbil staršímu Baldwinovi svou vojenskou podporu.

Robert poskytl útočiště Jindřichovi I. Francouzskému proti jeho matce, královně Konstancii. Královna chtěla, aby se její mladší syn Robert stal francouzským králem po svém otci Robertu II. Za jeho pomoc dal Jindřich I. Robertovi francouzský Vexin. Na počátku 30. let 10. století začal Alan III. bretaňský vévoda expandovat z oblasti Rennes a zdálo se, že usiluje o oblast kolem Mont Saint-Michel Po nájezdu na Dol a zastavení Alanových pokusů o nájezd na Avranches podnikl Robert velké tažení proti svému bratranci Alanovi III. Alan se však obrátil na rouenského arcibiskupa Roberta (oba byli jeho synovci). Arcibiskup sjednal mír mezi vévodou Robertem a jeho vazalem Alanem III.

Robertovi bratranci, Athelingové Eduard a Alfréd, žili ve vyhnanství na normanském dvoře. Byli to synové jeho tety Emmy Normandské a Athelreda, anglického krále. V jisté době se Robert jejich jménem pokusil o invazi do Anglie, ale zastavil ho nepříznivý vítr. Anglický král Cnut Veliký vyslal k vévodovi Robertovi vyslance s nabídkou, že Eduardovi a Alfrédovi připadne polovina anglického království. Poté, co invazi odložil, rozhodl se také odložit rozhodnutí až po svém návratu z Jeruzaléma.

Církev a jeho pouť

Robertův postoj k církvi se po návratu jeho strýce z vyhnanství zcela změnil. Aby odčinil to, co církvi dříve způsobil, vrátil jí veškerý majetek, který jí on nebo jeho vazalové zabavili. Rozhodl se také vykonat pouť do Jeruzaléma, aby odčinil své hříchy. Poté, co ustanovil svého nemanželského syna Viléma svým dědicem, se vydal na pouť. Cestoval přes Konstantinopol a dorazil do Jeruzaléma. Na zpáteční cestě vážně onemocněl a 2. července 1035 v Niceji zemřel. Jeho nástupcem se stal asi osmiletý syn Vilém.

Podle historika Viléma z Malmesbury vyslal Robertův syn Vilém o několik desítek let později misi do Konstantinopole a Niceje, aby vrátil otcovo tělo do Normandie k pohřbení. Povolení bylo uděleno, ale po cestě zpět až do Apulie (Itálie) se vyslanci dozvěděli, že Vilém sám zemřel. Rozhodli se tedy znovu pohřbít Robertovo tělo v Itálii.

Vydání

Ze své konkubíny Herlevy z Falaise byl otcem:

Vilém Dobyvatel (asi 1028-1087).
Adelaida Normandská, která se nejprve provdala za Enguerranda II., hraběte z Ponthieu. Podruhé se provdala za Lamberta II. hraběte z Lens a potřetí za Oda II. ze Champagne.