Předseda pro tempore (/ˌproʊ ˈtɛmpəriː/ nebo /ˌproʊ ˈtɛmpəreɪ/) neboli předseda pro tem Senátu Spojených států je obvykle nejdéle sloužící senátor z většinové politické strany v Senátu Spojených států. Podle ústavy jde o jednu z nejvyšších funkcí ve Spojených státech: tradičně se uvádí jako čtvrtá z hlediska pořadí ústavních úřadů (po prezidentovi, viceprezidentovi a předsedovi Sněmovny reprezentantů), v linii nástupnictví na úřad prezidenta je však předseda pro tempore třetí (po viceprezidentem a předsedou Sněmovny reprezentantů).
Volba a délka funkce
Předseda pro tempore je formálně zvolen celým Senátem; nominaci obvykle navrhuje většinová frakce a její vůdci. V praxi se tento post často uděluje nejdéle sloužícímu senátorovi většinové strany jako pocta seniority. Funkce není vázána na pevné období — předseda pro tempore slouží podle rozhodnutí Senátu, dokud není zvolen jiný senátor nebo dokud nedojde ke změně většiny.
Role a pravomoci
Formální pravomoci předsedy pro tempore vyplývají z pravidel Senátu a z ústavních ustanovení. Mezi hlavní úkoly patří:
- předsedání zasedáním Senátu, zejména pokud místopředseda (viceprezident) není přítomen;
- podepisování schválených zákonů a rezolucí (tzv. signing of enrolled bills) a některých administrativních dokumentů Senátu;
- udělování slova a udržování pořádku v souladu s pravidly Senátu, pokud právě předsedá;
- některé procedurální pravomoci při organizaci hlasování a vyhlašování výsledků.
Ve srovnání s dřívějšími dobami je však tato funkce v současnosti převážně čestná: skutečné každodenní vedení zasedání často zajišťují členové Senátu s menšími sloužícími posty, protože ChuckGrassley a další předsedové pro tempore často delegují osobní řízení jednání.
Postavení v linii nástupnictví
Předseda pro tempore je v prezidentské linii nástupnictví po viceprezidentovi a předsedovi Sněmovny reprezentantů). To znamená, že v případě, že by současně nemohli vykonávat funkci prezidenta i první dva v pořadí, nastupuje předseda pro tempore. V historii se tato možnost teoreticky uvažovala například během procesu impeachmentu prezidenta, kdy by návrh na obsazení úřadu mohl skončit u předsedy pro tempore.
Historie a známí držitelé
Funkce existuje od raných dob republiky. Mezi pravděpodobně nejznámější držitele patřili John Langdon (první v této funkci), David Rice Atchison (D-MO), Benjamin Wade (R-OH), Arthur Vandenberg (R-MI), Carl Hayden (D-AZ), Richard Russell, Jr. (D-GA), Strom Thurmond (R-SC), Robert Byrd (D-WV), Daniel Inouye (D-HI) a Patrick Leahy (D-VT). Někteří z nich sehráli v Senátu významné role při formování legislativy a organizaci výborů.
Historicky se vyskytly i situace, kdy byl předseda pro tempore blízko tomu, aby převzal výkonnou moc. Například při impeachmentovém procesu proti prezidentu Andrewu Johnsonovi se Benjamina Wadea dělil jediný hlas od toho, aby se stal prezidentem Spojených států. Přesto žádný předseda pro tempore dosud (v moderní době) nepřevzal trvale prezidentský úřad.
Současná praxe a symbolika
Dnes je funkce často považována za čestnou odměnu za dlouhodobou službu a loajalitu k většinové straně. Mnoho praktických povinností spojených s předsedáním se deleguje na další členy Senátu, kteří ve skutečnosti řídí každodenní rozpravy a procedury. Přesto má předseda pro tempore významné ceremoniální a institucionální postavení — například při oficiálních událostech, podepisování dokumentů a při reprezentaci Senátu navenek.
Význam pro institucionální fungování
Přestože role nabývá v moderní praxi často formální podoby, zůstává důležitou součástí strukturální stability Kongresu: zajišťuje kontinuitu vedení Senátu, vystupuje v oficálních kapacitách a je součástí ústavně daného rámce nástupnictví. Senát si může pravidly a rezolucemi upravit další pravomoci a delegování související s touto funkcí podle aktuálních potřeb.
Když senátor Hubert Humphrey, bývalý viceprezident Spojených států, vážně onemocněl, Senát mu projevil úctu tím, že pro každého bývalého prezidenta nebo viceprezidenta, který je zvolen do Senátu, zřídil funkci dočasného místopředsedy. Od dob Humphreyho tak Senát podobnou výsadu žádnému jinému bývalému viceprezidentovi opakovaně neudělil.