"Negři v Bílém domě" byla rasistická báseň, která se poprvé objevila v mnoha amerických novinách v letech 1901 až 1903. Autor ji napsal, protože se mu nelíbilo, že se Booker T. Washington, afroamerický politický vůdce, učitel a spisovatel, zúčastnil večeře v Bílém domě. Washingtona pozval prezident Theodore Roosevelt, který byl běloch. O mnoho let později, v roce 1929, se báseň objevila znovu. Bylo to poté, co manželka afroamerického kongresmana Oscara DePriesta šla na čaj pro manželky kongresmanů do Bílého domu. Pozvala ji první dáma Lou Hooverová. Mnoha bělochům, zejména na jihu Spojených států, se obě návštěvy nelíbily. Zastávali tehdy názor, že Afroameričané by se neměli zapojovat do vládních záležitostí.

Historické pozadí

Události kolem pozvání Bookera T. Washingtona do Bílého domu (1901) a později pozvání paní DePriestové (1929) je třeba chápat v kontextu doby. Spojené státy na přelomu 19. a 20. století prožívaly éru segregace známou jako Jim Crow, kdy v mnoha státech, hlavně na jihu, platily rasově diskriminační zákony a rasistické normy. Pozvání prominentního černošského občana do oficiálních společenských akcí v Bílém domě bylo proto pro konzervativní a rasově zaujaté kruhy velice provokativní.

Obsah a forma básně

Báseň má čtrnáct strof. Každá strofa má čtyři verše; druhý a čtvrtý řádek každé strofy se rýmuje, což dává básni pravidelnou, opakující se formu (podobnou baladickému čtyřverší). V textu se mnohokrát objevuje vulgární a rasistický výraz "negr", který sloužil k zesměšnění a dehumanizaci Afroameričanů. Slovo je dnes považováno za urážlivé a jeho užití v historických pramenech musí být vždy kriticky komentováno a kontextualizováno.

Reakce veřejnosti a tisku

Báseň byla šířena tištěným tiskem a mnoha místními novinami, kde sloužila jako nástroj k vyvolání a posílení odporu proti společenskému a politickému postavení Afroameričanů. Reakce byly rozmanité:

  • V některých listech a mezi bělošskými čtenáři převládlo pobouření a posměch nad pozvánkami černošských osob do Bílého domu.
  • Afroamerické noviny a vůdci rasově smýšlející komunity reagovali kriticky a poukazovali na urážlivý a nenávistný charakter takového tisku.
  • Historikové a badatelé dnes vidí šíření takových textů jako ukázku toho, jakou roli hrály média při upevňování rasových stereotypů a udržování segregace.

Autorství a šíření

Autor básně zůstává neznámý. Text byl znovu a znovu přetiskován v různých novinách – někdy bez uvedení zdroje – což znesnadňuje přesné sledování jeho původu. Díky řetězení přetištěných verzí se báseň stala relativně rozšířeným příkladem populární rasistické literatury té doby.

Dnešní vnímání a význam

Dnes se tato báseň studuje především jako historický dokument ilustrující rasistické postoje a sociální napětí v USA na počátku 20. století. Používá se ve výuce dějin rasových vztahů, médií a politiky k tomu, aby ukázala, jakou moc měly rasistické stereotypy ve veřejném diskurzu a jak média mohla radikalizovat veřejné mínění.

Upozornění: Text básně obsahuje silně urážlivý rasistický jazyk. Při citování nebo ukazování jejího obsahu v moderním kontextu je nutné doprovodit jej kritickým komentářem a vysvětlit historické a etické souvislosti.