Pippi Dlouhá punčocha (kniha)
Pippi Dlouhá punčocha (švédsky Pippi Långstrump) je román Astrid Lindgrenové. Původně vyšel ve Švédsku 26. listopadu 1945. Je to první ze série knih o Pipi Dlouhé punčochě. Pippi je dívka, která žije sama v domě se svými domácími zvířaty, opicí jménem pan Nilsson a koněm, kterého chová na verandě. Spřátelí se s Tommym a jeho sestrou Annikou, kteří bydlí vedle ní.
Od roku 2009 byla kniha přeložena do 64 jazyků.
Pozadí
Astrid Lindgrenovou poprvé napadla Pipi Dlouhá punčocha v roce 1941. Její sedmiletá dcera Karin byla nemocná a musela zůstat v posteli. Požádala matku, aby jí vyprávěla pohádky, a tak Lindgrenová vymyslela postavu Pipi Dlouhé punčochy a několik příběhů o ní, aby dceru pobavila. V roce 1944 je sepsala a rukopis knihy poslala do nakladatelství Bonnier. Vydavatelství jí odpovědělo, že knihu nechce vydat. Když nakladatelství Rabén a Sjögren vyhlásilo 28. ledna následujícího roku soutěž o dětskou knihu, poslala do firmy novou verzi knihy. Ta získala první cenu a byla vydána v roce 1945. Poté vydalo nakladatelství Rabén a Sjögren ještě pokračování Pippi jede na palubu (1946) a Pippi v jižních mořích (1948). Od té doby byla série přeložena do mnoha dalších jazyků. Byl také adaptován do televizního seriálu a dvou filmů.
Pozemek
Pippi je dívka, které je 9 let. Žije sama ve vile Villekulla, starém domě v zahradě na konci malého městečka (název města není uveden). Žije tam úplně sama, protože její otec, námořní kapitán jménem kapitán Efraim Dlouhá punčocha, zmizel, když ho bouře spláchla přes palubu, a její matka zemřela, když byla ještě velmi malá. Pippi věří, že její matka je nyní andělem v nebi, který ji pozoruje kukátkem, a že její otec místo toho, aby se utopil poté, co ho spláchla voda přes palubu, ve skutečnosti připlul na ostrov plný kanibalů a stal se jejich králem.
Naštěstí pro ni její otec před mnoha lety koupil vilu Villekulla, aby se do ní, až zestárne, mohl nastěhovat ke své dceři. Pippi se tedy rozhodne, že se do domu nastěhuje se dvěma věcmi, které si odnesla z otcovy lodi: s domácí opičkou jménem pan Nilsson (dárek od otce) a s kufříkem plným zlatých mincí. Po nastěhování do domu si také koupí koně, kterého chová na verandě. Žije ráda sama, protože jí nikdo nenařizuje, aby šla spát, a nikdo ji nenutí brát olej z tresčích jater, když jí víc chutnají bonbony.
Vedle domu stojí další dům, ve kterém žijí dva dobře vychovaní sourozenci jménem Anička a Tomášek. Poprvé se s Pippi setkají, když jde ráno po silnici a couvá. Zeptají se jí na to a ona jim odpoví, že ve svobodné zemi může člověk chodit, jak chce. Dále jim vypráví, že v Egyptě chodí všichni lidé pozpátku a nikomu to nepřipadá divné. Poté, co se jí zeptají, zda v Egyptě skutečně byla, odpoví, že ano, a že v Nejzazší Indii mají lidé ještě divnější způsob chůze: chodí po rukou. Na to ji obviní ze lži a ona pak přizná, že lhala a že v Kongu nikdo nemluví pravdu.
Poté je pozve k sobě domů, kde si dají palačinky a Pippi jim vypráví o Brazilcích, kteří mají vždycky ve vlasech vajíčka. Pak jim ukáže některé věci, které si s otcem přivezli z cest po světě. Z nich jim Pippi dá několik dárků: Tomášek dostane malý nůž s perleťovou rukojetí a Anička prsten se zeleným kamenem. Annika a Tommy se pak vrátí domů.
