Morganucodon: raný savec (před 205 mil. let) — fosilie a popis
Morganucodon — raný savec před 205 mil. let: bohaté fosilie z Walesu, detailní popis anatomie a význam pro pochopení rané evoluce savců.
Morganucodon je raný rod savců.p79 Žil v období pozdního svrchního triasu nebo rané jury.p299 Tento rod je považován za jeden z nejdůležitějších taxonů pro pochopení přechodu od synapsidních plazů k pravým savcům.
Fosilie a naleziště
Na rozdíl od mnoha jiných raných savců je Morganucodon znám z hojného a dobře zachovaného materiálu. Většina z nich pochází z Glamorgan ve Walesu (např. Morganucodon watsoni), ale fosilie byly nalezeny i v dalších lokalitách Evropy a možná i mimo ni. Fosilie pocházejí převážně z puklin a výplní skalních trhlin, které mohou být buď ze svrchního triasu, nebo z nejranější jury; podle Kempa nelze vždy přesně určit, zda jsou konkrétní pukliny mladšího triasu nebo nejstarší jury.p142
Popis a anatomie
Morganucodon se poprvé objevil asi před 205 miliony let. Bylo to malé zvíře s lebkou dlouhou přibližně 2–3 cm a celkovou délkou těla kolem 10 cm; celkovým vzhledem by se podobal šourkovi nebo myši.p143
Mezi charakteristické znaky patří dobře diferencované zuby (řezáky, špičáky, premoláry a moláry) s přesným zaklápěním (ocluksem), což je typické pro savce a umožňovalo efektivní zpracování potravy. Dolní čelist byla z velké části tvořena dentáriem (kostí držící zuby), přičemž starší postdentální kosti (artikulární, kvadrát a další) se u Morganucodon ještě nacházely, ale začínaly být redukované — jedná se o mezistupeň při přeměně čelistního aparátu směrem k modernímu savčímu střednímu uchu. V důsledku této přeměny existovala také tzv. dvojitá artikulace čelistí: stará spojka mezi čelistmi (kvadrát–artikulár) byla vedle nové artikulace (dentárium–skvamóza).
Paleobiologie a způsob života
Podle morfologie zubů a stavby těla byl Morganucodon pravděpodobně hmyzožravý až všežravý malý živočich, aktivní zejména v noci (noční ekologie je často uvažována u drobných raných savců jako způsob, jak se vyhýbat dominantním denním plazům). Jeho malá velikost a zručné čelisti umožňovaly lov drobných bezobratlých. Některé studie také naznačují, že metabolismus a růstové tempo u raných savců mohly být odlišné od dnešních malých savců — například delší délka života vzhledem k velikosti a pomalejší růst by mohly ukazovat na nižší hladinu bazálního metabolismu než u moderních drobných savců.
Význam pro evoluci savců
Morganucodon představuje klíčový mezistupeň v evoluci savců: kombinuje mnoho savčích znaků (diferencované zuby, pokročilá čelistní stavba s výrazným dentáriem) s pozůstatky primitivnějších znaků (postdentální kosti, původní čelistní artikulace). Díky tomu pomáhá vědcům sledovat postupné anatomické změny vedoucí k oddělení středního ucha a vzniku typické savčí lebky a čelistí.
Fosilní záznam a zachování
Zachování kostry a lebek Morganucodon je poměrně dobré, což umožnilo detailní studium zubních sklonů, artikulací a mikroanatomie kostí. Fosilie z puklin jsou často koncentrované a poskytují množství jedinců v různých stádiích ontogeneze, což je užitečné pro rekonstrukci růstu a životních strategií těchto zvířat.
Celkově je Morganucodon považován za jeden z nejlépe známých a nejlépe zdokumentovaných raně savčích rodů, který významně přispěl k pochopení rané evoluce savců a přechodu od savcovitých plazů k pravým savcům.
Restaurování M. watsoni
Distribuce
Fosilie byly nalezeny také v provincii Yunnan v Číně (Morganucodon oehleri), v různých částech Evropy a Severní Ameriky a některá přinejmenším blízce příbuzná zvířata (Megazostrodon) jsou známa z vynikajících fosilií z Jižní Afriky. p21/33, 174
Fyziologie
Podle velikosti a zubů se zřejmě jednalo o hmyzožravce.p300 Malá velikost naznačuje určitý druh regulace teploty, což zase naznačuje izolaci v podobě srsti. Noční aktivita u zvířete této velikosti prakticky vyžaduje zvýšenou vnitřní produkci tepla. p124
Dalším faktorem je velikost mozku. Je jisté, že raní savci měli mozek vzhledem ke své velikosti zvětšený. Rekonstrukce velikosti mozku to prokázaly. Velikost mozku druhohorních savců zřejmě ležela v dolním rozmezí velikosti mozku žijících savců. Jedná se o celkové zvětšení mozku o čtyřnásobek nebo více než objem mozků bazálních amniotů. Velmi pravděpodobně se na tom podílel vývoj neokortexu, "jednoho z nejvýraznějších znaků všech savců". . p120
Je to savec?
Dlouho se vedly spory o to, zda jej zařadit mezi savce, či nikoli. Někteří dávají přednost zařazení do širšího rodu zvaného Mammaliaformes.
Morganucodon je považován za velmi bazálního (= primitivního). Jeho spodní čelist má některé kosti, které se vyskytují u jeho synapsidních předků, ve velmi redukované podobě. Savci mají čelist tvořenou výhradně denticí.
Primitivní čelistní kloub mezi kloubní a čtyřhrannou kostí se u Morganucodona stále nachází.p107/112 U moderních savců se tyto kosti přesunuly do středního ucha a staly se součástí ušních kůstek jako malleus a incus, Morganucodon je neobvyklý, protože kromě toho, že má stále primitivní kloub, vyvinul se u něj i odvozený savčí kloub, a má tedy dvojitý čelistní kloub.
Jeho výměna zubů a determinovaný růst jsou znaky savců.p324/346 Dřívější synapsidi vyměňují zuby po celý život, stejně jako sauropsidi. Tomu se říká "polyfyodoncie", zatímco savcům rostou pouze dvě sady zubů, tzv. difyodoncie.
Morganucodontidae a další přechodné formy měly oba typy čelistních kloubů: zubní kloub (přední) a kloubový kloub (zadní).
Vyhledávání