Mongolské písmo bylo prvním systémem zápisu mongolského jazyka. Je podobné arabské abecedě, protože se jedná o kurzivní systém psaní neboli systém psaní, kdy se všechna písmena ve slově vždy vzájemně dotýkají a mění se podle toho, zda je písmeno na začátku, uprostřed nebo na konci slova. Je to vertikální systém psaní, což znamená, že se píše shora dolů, a je to jediný vertikální systém psaní, který se čte zleva doprava (všechny ostatní vertikální systémy, jako čínština a korejština, jsou psány zleva doprava). Vedle cyrilice je to jeden ze dvou systémů zápisu mongolštiny v nezávislém Mongolsku (které se někdy nazývá Vnější Mongolsko, aby se odlišilo od Vnitřního Mongolska) a jediný systém zápisu jazyka v čínské autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko. Používá se také k zápisu několika dalších mongolských a tunguzských jazyků, jako jsou burjatština, kalmyčtina, oiratština, mandžuština a xibština.
Předpokládá se, že mongolské písmo je svislé proto, aby se dalo snadno psát na krk koně, který byl velmi důležitou součástí mongolské kultury. V roce 1208 zajal Čingischán ujgurského písaře jménem Tatar-Tonga a přinutil ho, aby abecedu svého rodného jazyka, starou ujgurskou abecedu, použil k zápisu mongolštiny. Ta se k mongolštině příliš nehodila a bylo obtížné se ji naučit i pro rodilé Mongoly.
V roce 1941, několik desetiletí poté, co se Mongolsko stalo komunistickým státem, nahradila mongolské písmo cyrilice, pravděpodobně pod vlivem komunistického spojence, Sovětského svazu. Po pádu komunismu Mongolsko zavedlo mongolské písmo jako oficiální vedle cyrilice, aby oživilo mongolskou kulturu. Cyrilice je však stále rozšířenější kvůli nedostatečnému vzdělání v mongolském písmu, nedostatku peněz na jeho podporu a obtížnosti psaní mongolštiny na počítači. Také cyrilici umí přečíst více Mongolů než mongolské písmo. Naopak ve Vnitřním Mongolsku většina etnických Mongolů nezná cyrilici a umí číst pouze mongolským písmem.