ASCII
ASCII (vyslovuje se az-kee, v americkém jazyce ass-key) je tabulka znaků pro počítače. Jedná se o binární kód, který elektronická zařízení používají ke zpracování textu pomocí anglické abecedy, čísel a dalších běžných symbolů. ASCII je zkratka pro American Standard Code for Information Interchange (Americký standardní kód pro výměnu informací). ASCII byl vyvinut v 60. letech 20. století a vycházel z dřívějších kódů používaných telegrafními systémy.
Kód obsahuje definice 128 znaků: většina z nich jsou tiskací znaky abecedy, jako například abc, ABC, 123 a ?&!. Jsou zde také řídicí znaky, které nelze vytisknout, ale které řídí způsob zpracování textu, například začátek nového řádku. Ty jsou v levém sloupci následující tabulky. Většina řídicích znaků se již ke svému původnímu účelu nepoužívá. Neexistují žádné skutečné řídicí znaky pro formátování (pro tučné písmo nebo kurzívu atd.).
Někdy někdo mluví o souboru nebo dokumentu v ASCII, což znamená, že je to prostý text.
ASCII používá k reprezentaci znaků 8 binárních číslic (bitů): 1000001 (nebo 41 v šestnáctkové soustavě nebo 65 ve standardních číslech se základem 10) představuje velké písmeno A; 1000010 představuje písmeno B; 1000011 představuje písmeno C; a tak dále. Osm bitů umožnilo zahrnout paritní bit do každého bajtu odesílaného přes sériový port nebo modemy, tento bit slouží k zamezení chyb. To bylo důležitější před lety, kdy byla spojení často zašuměná.
95 grafických znaků ASCII s čísly 32 až 126 (v desítkové soustavě).
Rozšířená ASCII
ASCII nemá diakritiku (značky, které se přidávají k písmenu, jako jsou tečky (umlauty) nad samohláskami v němčině nebo tilda (~) nad "n" pro "ñ" ve španělštině). Byla určena pouze pro angličtinu a pro většinu ostatních jazyků nefunguje dobře. Některá anglická slova převzatá z jiných jazyků používají tato znaménka také, například resumé (viz Příloha:Anglická slova s diakritikou).
To vedlo k tomu, že některé systémy používaly 8 bitů (celý bajt) místo 7 bitů. Správný název pro systémy, které používají 8 bitů, se nazývá rozšířená ASCII. Osm bitů umožňuje 256 znaků. Prvních 128 znaků musí být stejných jako u ASCII a zbytek se obvykle používá pro abecední písmena s diakritikou, například jako É, È, Î a Ü. To řeší problém u jazyků, které jsou založeny na latince, i když ne všechny rozšířené systémy ASCII jsou stejné. Ostatní abecedy, jako je řecká abeceda nebo cyrilice, potřebují jinou sadu znaků. A některé systémy, jako například ty, které používají čínské znaky, stále nefungují, protože používají tisíce znaků. Proto byl vytvořen unicode, aby existoval jeden společný systém pro všechny jazyky.
Standardní ASCII se stále běžně používá, zejména v počítačovém softwaru a souborech HTML. Až do roku 2010 byl standardem pro adresy URL. Webové stránky, které mají pole pro zadávání textu, často přijímají pouze text ASCII. Jakékoli speciální značky pro tučné písmo, centrovaný text atd. se zobrazí nesprávně.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to ASCII?
A: ASCII je tabulka znaků pro počítače, která používá binární kód pro zpracování textu pomocí anglické abecedy, čísel a dalších běžných symbolů.
Otázka: Co znamená zkratka ASCII?
A: ASCII je zkratka pro American Standard Code for Information Interchange.
Otázka: Kdy byl ASCII vytvořen?
A: ASCII byl vyvinut v 60. letech 20. století.
Otázka: Kolik znaků je v kódu obsaženo?
Odpověď: Kód obsahuje definice 128 znaků, kterým jsou přiřazena čísla od 0 do 127.
Otázka: Kolik bitů je potřeba k vyjádření jednoho znaku ASCII?
Odpověď: K vyjádření znaku ASCII je třeba 7 binárních číslic (bitů).
Otázka: Používá počítačový soubor ASCII jeden bajt na jeden znak?
Odpověď: Ano, počítačový soubor ASCII používá jeden bajt na znak, přičemž na jeden bajt připadá 8 bitů.
Otázka: Používá se dnes ještě běžně standard ASCII? Odpověď: Ano, standard ASCI se dnes stále běžně používá, zejména v počítačovém softwaru a souborech HTML.
