Hlavní histokompatibilní komplex
Hlavní histokompatibilní komplex (MHC) je molekula na vnější straně imunitních buněk, například bílých krvinek. Je kódován velkou rodinou genů u všech obratlovců.
Funkcí molekul MHC je detekce cizích antigenů, a tedy přítomnosti "cizích" proteinů. Na svůj buněčný povrch vážou peptidové fragmenty patogenů. Jakmile se tam tyto fragmenty dostanou, jsou rozpoznány buňkami T. Na této reakci závisí adaptivní imunita.
Účinnost
Dvě vlastnosti molekul MHC ztěžují patogenům vyhnout se imunitní odpovědi.
1. MHC je polygenní. Existuje několik různých genů, takže každý člověk nebo zvíře má sadu molekul MHC, které vážou poněkud odlišný rozsah peptidů.
2. Geny MHC jsou vysoce polymorfní. To znamená, že v populaci existuje více variant alel každého genu. Polymorfismus je tak vysoký, že ve smíšené populaci neexistují dva jedinci s naprosto stejnou sadou genů a molekul MHC, s výjimkou jednovaječných dvojčat.
Přítomnost mnoha různých alel v populaci znamená, že se téměř vždy najde jedinec se specifickou molekulou MHC, která je schopna nahrát správný peptid pro rozpoznání konkrétního mikroba. Evoluce polymorfismu MHC znamená, že populace nepodlehne novému nebo zmutovanému patogenu, protože alespoň někteří jedinci budou schopni vyvinout adekvátní imunitní odpověď, která patogen porazí. Variabilita molekul MHC je výsledkem dědičnosti různých molekul MHC.
Transplantace
Transplantace jsou omezeny na ty, které při testech shody tkání vyvolávají nejmenší reakci systému MHC.
Autoimunitní onemocnění
Autoimunitní onemocnění vzniká, když imunitní buňky nerozpoznají molekuly MHC jiných buněk a začnou napadat vlastní tělo.
