Alela označuje jednu z alternativních forem genu, které se nacházejí na stejném místě (lokusu) na chromozomu. V molekulárním smyslu jde o variantu sekvence DNA, která může mít vliv na tvorbu proteinu nebo regulaci genu. Slovo „alela“ slouží k popisu rozdílů mezi jednotlivými kopií téhož genu napříč jedinci nebo v rámci jednoho jedince.
Základní vlastnosti
U organismů s dvěma sadami chromozomů, tedy u většiny rostlin a živočichů označovaných jako diploidní, existují na každém lokusu obvykle dvě alely — jedna zděděná po otci a druhá po matce. Výjimku tvoří například pohlavní chromozomy nebo haploidní fáze u některých organismů. Pokud jsou obě alely stejné, jedinec je homozygot; pokud se liší, jedinec je heterozygot.
Fyziologické a genetické důsledky
Alely se mohou chovat různě: některé jsou dominantní a projeví se v přítomnosti jiné alely, jiné jsou recesivní a fenotyp se projeví pouze u homozygotů. Existují i případy kodominance (obě alely se projeví současně) nebo neúplné dominance (mezistupeň fenotypu). V populacích se sleduje frekvence alel, která je důležitá pro studium evoluce, šlechtění a zdravotní genetiky; základy těchto analýz vycházejí z modelu Hardyho-Weinberga.
Příklady a význam
- ABO krevní skupiny — příklad systému s více alelami a kodominancí.
- Jazyková a fenotypová variabilita v přírodě — barva květu nebo srsti často závisí na kombinaci alel.
- Nemoci způsobené recesivními allelami — např. cystická fibróza nebo některé metabolické poruchy; heterozygotní nosiči mohou být symptomatičtí i bez onemocnění.
Historie, měření a aplikace
Koncept alternativních forem genu vznikl s rozvojem genetiky a byl postupně konkretizován molekulární biologií, která umožnila přímo porovnávat sekvence genů. Dnes lze alely identifikovat pomocí sekvenování nebo markerů a využívají se v lékařské diagnostice, forenzice, zemědělství a konzervační genetice. V populacích se sledují i mutace a polymorfismy, které ovlivňují adaptaci a biologickou diverzitu.
Rozdíly a poznámky
Na chromozomu (chromozom) může existovat více než dvě varianty určitého genu (systémy s více alelami), ačkoli jednotlivý diploidní jedinec stále nese obvykle dvě kopie. U bakterií a některých plazmidů, které jsou haploidní, je v lokusu pouze jedna alela. Pochopení rozložení a účinků alel je klíčové jak pro základní biologii, tak pro praktičtější obory jako genetické poradenství nebo šlechtění organismů.
Další informace o teorii a metodách identifikace alel lze nalézt v odborné literatuře a online zdrojích: molekulární základy, přehled diploidie a praktické návody ke studiu populací genetických markrů.

