Lycopsis je vyhynulý rod jihoamerických metatheriánů. Žil v miocénu na území dnešní Kolumbie.
Lycopsis byl spíše lovcem ze zálohy než predátorem, který pronásleduje malou až středně velkou kořist. Borhyaenidé obecně byli kdysi stromoví a později změnili svůj životní styl na život na zemi. Kostra druhu Lycopsis má mozaiku znaků, které ukazují, že ještě nebyl rychlým běžcem po zemi.
Stavba těla a zuby
Vzhled: Lycopsis měl tělo velikosti přibližně středně velkého psa — mohutnou hlavu a relativně silné končetiny. Lebka a čelist byly přizpůsobeny k roztrhání masa; v dentici se objevují špičáky a přeměněné premoláry/moláry fungující jako rezná plocha podobná tzv. carnassialům u placentálních masožravců (tyto útvary však nejsou homologické s carnassialy placentálů).
Končetiny: Přední končetiny byly robustnější a vhodné k uchopení nebo přidržení kořisti, zatímco postkraniální kostra ukazuje kombinaci znaků stromového původu a pozemního způsobu života. To odpovídá názoru, že borhyaenidé postupně přecházeli od stromového k terestrickému způsobu života.
Životní způsob a ekologie
Lycopsis byl pravděpodobně oportunistický masožravec — lovil malou až středně velkou kořist, ale mohl se živit i mršinami. Díky kombinaci silných čelistí a předních končetin se uplatňoval jako lovec ze zálohy nebo přepadávač spíše než jako vytrvalý běžec pronásledující kořist na dlouhé vzdálenosti.
Žil v prostředích, která v miocénu v Jižní Americe zahrnovala mozaiku lesnatých oblastí a otevřenějších plání; fosilní lokalitami pro takové tvory jsou například sedimenty známé z Honda Group v Kolumbii (La Venta), kde byly nalezeny ostatní zástupci bohaté jihoamerické megafauny té doby.
Systematika a paleontologický význam
Zařazení: Lycopsis patřil do skupiny Sparassodonta, obvykle řazené mezi borhyaenidy — skupinu výhradně jihoamerických masožravých metatheriánů, kteří v době izolace Jižní Ameriky obsazovali predátorské niky podobné těm, které jinde plnili placentální šelmy.
Paleobiologický význam: Studování Lycopsis a příbuzných forem pomáhá porozumět evolučním trajektoriím metatheriánů v izolované jihoamerické fauně, zejména přechodu z stromového k terestrickému způsobu života a adaptacím na masožravou dietu. Jejich fosilie poskytují důležité údaje o ekologii miocénu a o tom, jak se predátorské role vyvíjely v nepřítomnosti placentálních konkurentů.
Vyhynutí
Borhyaenidé a další sparassodonti postupně vymizeli v průběhu neogénu; zánik těchto skupin byl pravděpodobně důsledkem kombinace klimatických změn, ekologických posunů a nakonec i konkurence po otevření migračních cest mezi Severní a Jižní Amerikou. Přesné detaily procesu vyhynutí však stále zůstávají předmětem výzkumu.