Laetoli je paleontologické naleziště v Tanzanii, datované do pliocénu. Proslulo především díky otiskům nohou homininů, které se zachovaly v vrstvě vulkanického popela. Místo se nachází přibližně 45 km jižně od Olduvajské rokle a leží v oblasti dnešního Ngorongoro Conservation Area. Stopy byly poprvé vykopány a popsány v roce 1978; do terénu se na vykopávkách zapojili archeologové Louis a Mary Leakeyovi, přičemž klíčová práce a zveřejnění výsledků pocházela od Mary Leakeyové a jejího týmu.

Datování a vznik otisků

Otisky jsou datovány na přibližně 3,6 milionu let před současností. Datování bylo provedeno pomocí radiometrických metod (např. 40Ar/39Ar) na vrstvě sopečného popela, která stopy překryla nebo jim předcházela. Stopy vznikly tak, že čerstvý sopečný popel byl ušlapán chodci, následně byly stopy pokryty dalšími vrstvami popela a sedimentů a postupně zpevněny, čímž se zachovaly až do současnosti.

Popis stop a jejich analýza

Otisky tvoří několik stopových tras (původně označovaných jako trasy A a B; později byly objeveny i další lokality), které ukazují anatomii chodidla a vzorec chůze. Charakteristické rysy zahrnují patrný patní náraz (heel strike), relativně vyvýšený nárt (naznačující částečný příčný klenbu) a nápadně aduktovaný (směřující dovnitř) palec. Měřené parametry – délka kroku, délka kroku vzhledem k tělesné výšce, šířka stopy a postavení chodidla – ukázaly, že způsob pohybu byl podobný lidskému bipedalismu spíše než čtyřnohému nebo plosko-chodícímu opičímu pohybu. Detailní porovnání zahrnovalo jak lidské, tak dvounohé živočichy a další druhy, například medvědy a primáty, aby se vyloučily alternativní vysvětlení.

Přiřazení stop k druhu a vědecké spory

Nejčastěji se předpokládá, že autory stop byli tři jedinci druhu Australopithecus afarensis, což vychází z anatomických znaků chodidla a z kosterných pozůstatků tohoto druhu nalezených v jiných lokalitách. A. afarensis byl tedy podle převládající interpretace obligátně bipední hominin, přičemž jeho mozková kapacita byla stále srovnatelná s mozky moderních šimpanzů a goril. Tato kombinace lidskopodobného postoje a relativně malého mozku je klasickým příkladem mozaikové evoluce, kdy se různé anatomické znaky vyvíjejí nerovnoměrně.

Vědecká komunita však vedla a vede diskuse o detailech: o tom, kolik jedinců stopy vytvořilo, zda šli společně, zda stopy nebyly pozměněny tavením nebo jinými procesy (taphonomie) a zda přesné přiřazení druhu lze s jistotou tvrdit jen z otisků. Novější nálezy a analýzy (včetně dalších stop objevovaných v oblasti) přispívají k upřesňování interpretací, ale hlavní závěr – že bipedalismus existoval u homininů již před 3,6 miliony let – zůstává pevný.

Paleoekologie a význam nálezu

Analýzy fauny a rostlinných zbytků v okolních vrstvách naznačují, že prostředí Laetoli bylo mozaikou otevřených oblastí, savan a lesních partií. Bipedalismus u A. afarensis se proto často interpretuje jako adaptace umožňující efektivnější pohyb v otevřenější krajině, sběr potravy a případně transport objektů – nikoli jako výhradní znak života v hustých tropických deštných lesích. Laetoli tak poskytuje klíčový důkaz pro pochopení časového sledu evolučních změn v anatomii homininů: vzpřímená chůze předcházela výraznému zvětšení mozku, které se objevilo později u rodu Homo.

Další nálezy a ochrana lokality

Kromě stop byly v oblasti nalezeny i fosilní pozůstatky zvířat, které pomáhají rekonstruovat tehdejší ekosystém. Je třeba zdůraznit, že přímé doklady o pokročilých kamenných technologiích (např. typických acheulských ručních sekerách) nejsou spojovány přímo s vrstvou Laetoli z doby před 3,6 miliony let; technologie se v regionu vyvíjely v různých obdobích. Laetoli je dnes předmětem ochrany a odborného zkoumání; některé části byly zakryty zpět, aby se zabránilo erozi a poškození, a mnohé nálezy jsou pečlivě dokumentovány a uchovávány v muzeích a výzkumných institucích.