Laetoli: pliocénní naleziště stop homininů v Tanzanii (3,6 mil. let)
Laetoli (Tanzanie) – pliocéní naleziště se stopami homininů starými 3,6 mil. let: klíčový důkaz bipedalismu a evoluce Australopithecus afarensis.
Laetoli je paleontologické naleziště v Tanzanii, datované do pliocénu. Proslulo především díky otiskům nohou homininů, které se zachovaly v vrstvě vulkanického popela. Místo se nachází přibližně 45 km jižně od Olduvajské rokle a leží v oblasti dnešního Ngorongoro Conservation Area. Stopy byly poprvé vykopány a popsány v roce 1978; do terénu se na vykopávkách zapojili archeologové Louis a Mary Leakeyovi, přičemž klíčová práce a zveřejnění výsledků pocházela od Mary Leakeyové a jejího týmu.
Datování a vznik otisků
Otisky jsou datovány na přibližně 3,6 milionu let před současností. Datování bylo provedeno pomocí radiometrických metod (např. 40Ar/39Ar) na vrstvě sopečného popela, která stopy překryla nebo jim předcházela. Stopy vznikly tak, že čerstvý sopečný popel byl ušlapán chodci, následně byly stopy pokryty dalšími vrstvami popela a sedimentů a postupně zpevněny, čímž se zachovaly až do současnosti.
Popis stop a jejich analýza
Otisky tvoří několik stopových tras (původně označovaných jako trasy A a B; později byly objeveny i další lokality), které ukazují anatomii chodidla a vzorec chůze. Charakteristické rysy zahrnují patrný patní náraz (heel strike), relativně vyvýšený nárt (naznačující částečný příčný klenbu) a nápadně aduktovaný (směřující dovnitř) palec. Měřené parametry – délka kroku, délka kroku vzhledem k tělesné výšce, šířka stopy a postavení chodidla – ukázaly, že způsob pohybu byl podobný lidskému bipedalismu spíše než čtyřnohému nebo plosko-chodícímu opičímu pohybu. Detailní porovnání zahrnovalo jak lidské, tak dvounohé živočichy a další druhy, například medvědy a primáty, aby se vyloučily alternativní vysvětlení.
Přiřazení stop k druhu a vědecké spory
Nejčastěji se předpokládá, že autory stop byli tři jedinci druhu Australopithecus afarensis, což vychází z anatomických znaků chodidla a z kosterných pozůstatků tohoto druhu nalezených v jiných lokalitách. A. afarensis byl tedy podle převládající interpretace obligátně bipední hominin, přičemž jeho mozková kapacita byla stále srovnatelná s mozky moderních šimpanzů a goril. Tato kombinace lidskopodobného postoje a relativně malého mozku je klasickým příkladem mozaikové evoluce, kdy se různé anatomické znaky vyvíjejí nerovnoměrně.
Vědecká komunita však vedla a vede diskuse o detailech: o tom, kolik jedinců stopy vytvořilo, zda šli společně, zda stopy nebyly pozměněny tavením nebo jinými procesy (taphonomie) a zda přesné přiřazení druhu lze s jistotou tvrdit jen z otisků. Novější nálezy a analýzy (včetně dalších stop objevovaných v oblasti) přispívají k upřesňování interpretací, ale hlavní závěr – že bipedalismus existoval u homininů již před 3,6 miliony let – zůstává pevný.
Paleoekologie a význam nálezu
Analýzy fauny a rostlinných zbytků v okolních vrstvách naznačují, že prostředí Laetoli bylo mozaikou otevřených oblastí, savan a lesních partií. Bipedalismus u A. afarensis se proto často interpretuje jako adaptace umožňující efektivnější pohyb v otevřenější krajině, sběr potravy a případně transport objektů – nikoli jako výhradní znak života v hustých tropických deštných lesích. Laetoli tak poskytuje klíčový důkaz pro pochopení časového sledu evolučních změn v anatomii homininů: vzpřímená chůze předcházela výraznému zvětšení mozku, které se objevilo později u rodu Homo.
Další nálezy a ochrana lokality
Kromě stop byly v oblasti nalezeny i fosilní pozůstatky zvířat, které pomáhají rekonstruovat tehdejší ekosystém. Je třeba zdůraznit, že přímé doklady o pokročilých kamenných technologiích (např. typických acheulských ručních sekerách) nejsou spojovány přímo s vrstvou Laetoli z doby před 3,6 miliony let; technologie se v regionu vyvíjely v různých obdobích. Laetoli je dnes předmětem ochrany a odborného zkoumání; některé části byly zakryty zpět, aby se zabránilo erozi a poškození, a mnohé nálezy jsou pečlivě dokumentovány a uchovávány v muzeích a výzkumných institucích.
Odlitek otisků z Laetoli, vystavený v Národním přírodovědném muzeu ve Washingtonu, D.C.
naleziště zkamenělin v Laetoli v severní Tanzanii
Umělecká rekonstrukce fotografie otisku nohy hominida z Laetoli.
Stopy v Evropě
Nejstarší stopy homininů v Evropě se nacházejí v Británii. Jsou staré asi 800 000 let až milion let. Byly nalezeny na pláži Happisburgh ve východní Anglii.
Archeologové je popisují jako "nejstarší známý povrch stop homininů mimo Afriku v době před cca 1 až 0,78 milionu let". Lokalita v známá pro své zachování sedimentů s raně pleistocenní faunou a flórou. Od roku 2005 zde byly nalezeny křemenné nástroje. To znamená, že lidé osídlili severní Evropu nejméně o 350 000 let dříve, než se dosud předpokládalo.
Mapa znázorňující polohu Happisburghu na počátku pleistocénu, přibližně před 800 000 lety.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to laetoli?
Odpověď: Laetoli je naleziště v Tanzanii, datované do pliocénu. Je proslulá svými stopami homininů, které se zachovaly ve vulkanickém popelu.
Otázka: Kde se nachází naleziště stop v Laetoli?
Odpověď: Lokalita stop v Laetoli se nachází 45 km jižně od Olduvajské rokle.
Otázka: Kdo vykopal stopy v Laetoli?
Odpověď: Stopy v Laetoli vykopali archeologové Louis a Mary Leakeyovi v roce 1978.
Otázka: Proč se "Stopy v Laetoli" těší velké pozornosti veřejnosti?
Odpověď: "Stopy z Laetoli" si získaly velkou pozornost veřejnosti, protože jsou přesvědčivým důkazem bipedalismu u pliocenních homininů. Jsou datovány do doby před 3,6 miliony let a jsou nejstarším známým důkazem bipedalismu homininů té doby.
Otázka: Který druh pravděpodobně vytvořil tyto stopy v Laetoli?
Odpověď: Po diskusi bylo rozhodnuto, že ze tří homininů, kteří zanechali stopy v Laetoli, je druh Australopithecus afarensis. Toto tvrzení vychází z podrobné analýzy otisků nohou ve srovnání s lidskými i dvounohými zvířaty, jako jsou medvědi a primáti, a také z rekonstrukce kosterních pozůstatků nohou nalezených na této lokalitě.
Otázka: Jak se A. afarensis liší od rodu Homo?
A: A. afarensis měl velikost mozku velmi podobnou mozku moderních šimpanzů a goril, ale díky obligátnímu bipedalismu byl přizpůsoben životu v otevřeném lese a savaně, na rozdíl od rodu Homo, u kterého se vyvinul větší mozek před tím, než se stal bipedalistou.
Otázka: Jaký jev vysvětluje, proč se různé znaky vyvíjejí u zvířat různou rychlostí?
Odpověď: Tato situace, kdy se různé znaky vyvíjejí u zvířat různou rychlostí, je známá jako mozaiková evoluce.
Vyhledávání