Sportovní komedie - viz Ladybugs

Berušky patří do čeledi brouků Coccinellidae. Jsou to drobní až středně velcí brouci s kupovitým, zploštělým tělem a zkrácenými krovkami; velikost dospělců se většinou pohybuje mezi 1–10 mm. Charakteristické je jasné, často kontrastní zbarvení (červená, oranžová, žlutá s černými skvrnami nebo pruhy), které slouží jako výstraha predátorům. Mnohé druhy však vykazují i tmavé (melanické) formy.

Ochrana a chemická obrana

Mnohé berušky jsou chráněny chemickými látkami vylučovanými při ohrožení: vylučují hemolymfu, která obsahuje hořké nebo toxické alkaloidy a u některých druhů byly zjištěny i sloučeniny obsahující kyanidu. Jasné zbarvení (tzv. aposematické zbarvení) varuje predátory před nepříjemnou chutí nebo jedovatostí (výstražné zbarvení).

Termíny a pojmenování

V češtině se běžně používají názvy „beruška“ nebo „slunéčko“. Biologové někdy používají odbornější termín „kokcinellid“ (či uvádějí latinský název Coccinellidae).

Druhy, potrava a rozšíření

Coccinellidy se vyskytují po celém světě a jejich počet sahá přes 5 000 druhů (některé odhady uvádějí až kolem 6 000). Většina druhů je hmyzožravá a živí se především drobným hmyzem, zejména mšicemi (Hemiptera). Řád Hemiptera zahrnuje mnoho rostlinožravých druhů, například mšice nebo šupinovky, které jsou pro berušky hlavní potravou. Larvy i dospělci mnoha druhů jsou velmi žraví a mohou během jednoho dne zkonzumovat desítky mšic.

Existují však i výjimky: některé druhy se živí rostlinnými pletivy nebo houbami, případně nektarem a pylem. V džunglích i v městských zahradách berušky plní důležitou roli predátorů škůdců.

Životní cyklus

Typický životní cyklus berušky zahrnuje vajíčko, několik larválních stádií (obvykle 4 instary), stádium kukly a dospělce. Samice kladou vajíčka v blízkosti kolonií kořisti (např. mšic), aby larvy měly okamžitý přísun potravy. Počty generací za rok závisí na druhu a klimatu — některé berušky mají několik generací, jiné přečkávají zimu jako dospělci v diapauze a shromažďují se ve velkých agregacích na chráněných místech (skalnaté štěrbiny, kůra stromů, budovy).

Harmonia axyridis — invazní druh

Harmonia axyridis (beruška harlekýnová) byla do Severní Ameriky zavlečena z Asie v roce 1988 jako prostředek biologické ochrany proti mšicím. Dnes je v mnoha oblastech nejběžnějším druhem a vytlačuje místní druhy díky své vysoké konkurenceschopnosti, široké potravní škále a schopnosti shromažďovat se na přezimování. Tento druh se od té doby rozšířil do velké části Evropy; v roce 2004 se dostal i do Spojeného království. Harlekýn může také způsobovat nežádoucí jevy — shlukování v budovách, znečišťování ovoce a vína, a v některých případech alergické reakce nebo drobné štípnutí u lidí.

Význam pro zemědělství a ekosystémy

Berušky jsou obecně považovány za prospěšné — pomáhají udržovat populace škůdců, zejména mšic, pod kontrolou, a proto jsou důležitými spojenci v integrované ochraně rostlin. Některé druhy byly úmyslně vysazovány jako biologická kontrola. Současně ale invazní nebo introdukované druhy mohou narušit místní ekosystémy a ohrozit původní druhy.

Identifikace a ochrana druhů

Pro rozpoznání druhů se sleduje tvar těla, počet a uspořádání skvrn, zbarvení, velikost a morfologické znaky na hlavě a nohách. Některé druhy jsou vzácné a ohrožené v důsledku ztráty biotopů a používání insekticidů; proto je důležitá podpora biodiverzity v zahradách a na polích (např. snižování používání chemie, zachování pruhů s květy a keři).

Kulturní význam

Berušky jsou v mnoha kulturách symbolem štěstí a přátelské přírody, často se objevují v dětských knihách a jako motivy v umění. Zároveň jsou i předmětem vědeckého zájmu díky své různorodosti a ekologickým vazbám.

Celkově jsou berušky (Coccinellidae) významnou skupinou brouků s důležitou ekologickou rolí — od nezastupitelného přirozeného regulování škůdců po komplikace spojené s introdukcemi invazních druhů.