Mšice jsou malí brouci, kteří se živí rostlinami. Tato věta ovšem může být matoucí – mšice nejsou brouci, ale drobný hmyz řádu Hemiptera (nadčeleď Aphidoidea). Vyznačují se bodavě-sajícnými ústními ústrojími a živí se šťávami z pletiv rostlin. Existuje více než 4 000 různých druhů mšic, liší se velikostí, barvou a preferencemi hostitelských rostlin.

Druhy, význam a životní cyklus

Přibližně 250 druhů je závažnými škůdci pro zemědělství a lesnictví a také obtěžuje zahrádkáře. Jejich velikost se pohybuje od 1 do 10 mm. Některé druhy jsou monofágní (živí se jen na úzké skupině rostlin), jiné jsou polyfágní a napadají mnoho kulturních plodin.

Mšice mají často složitý životní cyklus: v průběhu roku se střídají generace rozmnožující se partenogeneticky (virginiticky, často živorodě) a na podzim se objevují pohlavní formy, které kladou přezimující vajíčka. V závislosti na podmínkách vznikají bezkřídlé i křídlaté (rozletné) formy, které šíří populace na větší vzdálenosti.

Jak mšice škodí

Mšice sají rostlinné šťávy, což vede k pokřivení listů, vadnutí výhonů, zpomalení růstu a snížení výnosu. Mnohé druhy vylučují medovici — sladkou lepkavou látku, která přitahuje mravence a podporuje růst černě zbarvujícího spórnatého plísněného povlaku (saze, tzv. sooty mold). Navíc jsou mšice důležitými přenašeči virových onemocnění rostlin (např. viry brambor, cukrové řepy nebo salátu), čímž způsobují dodatečné ekonomické ztráty.

Šíření

Mšice se vyskytují na mnoha místech na Zemi. Mšice se nejčastěji vyskytují v mírném pásmu, ale některé druhy žijí i v tropech nebo polárních oblastech. Mšice mohou cestovat vzduchem na velké vzdálenosti jako křídlaté jedinci, nesené větrem. Například mšice salátová se rozšířila z Nového Zélandu do Tasmánie. Šíří se také lidskou přepravou napadeného rostlinného materiálu (výsadba, nádoby, řezané květiny), a proto je důležitá kontrola sadby a rostlin při dovozu i na zahradách.

Přirození nepřátelé a ochrana

Mezi významné přirozené nepřátele patří dravý hmyz a patogeny. V původním textu se vyskytují tyto odkazy: dravé blanokřídlé (Coleoptera: Coccinellidae), larvy vznášivek, mšic (Neuroptera), larvy mšice Aphidoletes aphidimyza, pavouci a hmyzožravé houby, jako je Lecanicillium lecanii.

Pro upřesnění a opravu pojmů: mezi hlavní přirozené nepřátele patří slunéčka (Coccinellidae — brouci), larvy broučků a rovnokřídlého hmyzu, larvy chalcidních a dalších parazitoidních vosiček (Hymenoptera: Aphidiinae a Braconidae), larvy vznášivek (Neuroptera: Chrysopidae), larvySirf (Diptera: Syrphidae), predátorní masožravé druhy (např. mšicoodu požírající larvy škvorů a dravců) a predátoři jako pavouci. Důležití jsou také entomopatogenní huby (např. Lecanicillium, dříve Verticillium lecanii), a predátor Aphidoletes aphidimyza (moucha z čeledi Cecidomyiidae), jejíž larvy pijí mšice.

Integrovaná ochrana a doporučená opatření

  • Preventivní opatření: použití zdravotně nezávadné sadby, kontrola dovozu rostlin, karanténa nových sazenic.
  • Biologická ochrana: podpora přírodních nepřátel (slunéčka, vznášivky, sirfy, parazitoidní vosičky), uvolňování hmyzu pro biologickou kontrolu tam, kde je to dostupné.
  • Kulturní a mechanická opatření: pravidelné kontrolování rostlin, odstraňování silně napadených částí, vodní postřiky pro mechanické smývání mšic u malých rostlin.
  • Chemická kontrola: použití insekticidních přípravků pouze podle prahu škodlivosti a doporučení integrované ochrany, preferovat jemné prostředky (insekticidní mýdla, oleje), aby se co nejméně zasáhlo do přirozených nepřátel.
  • Monitoring: lepicí žluté lapáky pro zachycování křídlových forem, pravidelná vizuální kontrola spodní strany listů a mladých vrcholů.

Pro zahrádkáře je často nejvhodnější kombinace mechanických a biologických opatření — u menších napadení postačí ruční odstranění nebo silný proud vody, u větších porostů se doporučuje podpora přirozených predátorů a cílené použití jemných insekticidů pouze v případě potřeby.

Shrnutí: mšice jsou drobný, ale velmi rozmanitý a často velmi škodlivý hmyz. Rozsáhlé škody způsobují přímým sáním i přenosem virových chorob. Účinná ochrana spočívá v kombinaci prevence, sledování, podpory přirozených nepřátel a šetrného zásahu při překročení prahů škodlivosti.