Iguanodon je rod ornitopodního dinosaura z období spodní křídy v Evropě, Severní Americe, Africe a Asii. Žil před 125/126 miliony let (mya).

Iguanodon, objevený v roce 1822 a popsaný o tři roky později anglickým geologem Gideonem Mantellem, byl po megalosaurovi druhým oficiálně pojmenovaným dinosaurem. Spolu s megalosaurem a hylaeosaurem byl jedním ze tří rodů, které původně sloužily k vymezení Dinosauria.

Iguanodon je velký, mohutný býložravec, který je podle některých názorů řazen do stejné čeledi jako kachnozobí hadrosauři. Taxonomie rodu je stále předmětem studia, protože jsou pojmenovávány nové druhy nebo dlouho existující druhy přeřazovány do jiných rodů.

Vědecké poznání leguanodona se v průběhu času vyvíjelo. Z fosilií se získávají nové informace. Vědci vytvořili podložené hypotézy o žijícím zvířeti, včetně jeho potravy, pohybu a sociálního chování. Jako jeden z prvních vědecky známých dinosaurů má Iguanodon malé, ale pozoruhodné místo v povědomí veřejnosti o dinosaurech. Jeho umělecké ztvárnění se změnilo po nových interpretacích jeho pozůstatků.

Popis a morfologie

Iguanodon byl středně velký až velký ornitopod. Délka dospělých jedinců se u některých druhů odhaduje na přibližně 8–10 m a hmotnost kolem 3–5 tun (odhady se liší podle druhu a jedince). Mezi jeho charakteristické znaky patřily:

  • robustní tělo s relativně dlouhým ocasem, který sloužil jako vyvážení;
  • typický palcový ostn (tzv. thumb spike) na první prstu přední končetiny, interpretovaný jako obranný nástroj, případně jako pomoc při získávání potravy či v rituálním chování;
  • paznehtovité nebo kopytovité střední prsty, které zřejmě nesly váhu při pohybu po čtyřech;
  • různě tvarované zuby v čelistech přizpůsobené drcení a mletí rostlinné potravy — zuby neměly složité "zubní baterie" jako u pozdějších hadrosaurů, ale měly opotřebované plochy pro zpracování rostlinné hmoty;
  • přizpůsobení pro pohyb jak po dvou (bipedálně), tak po čtyřech (kvadrupedálně) — pravděpodobně facultativní přechod mezi těmito způsoby pohybu.

Výskyt a prostředí

Fosilie Iguanodona pocházejí převážně ze spodní křídy (přibližně před 125–126 mya) a byly nalezeny v Evropě, Severní Americe, Africe i Asii. Nejbohatší a nejvýznamnější nálezy pocházejí z Belgie (Bernissart), kde byly koncem 19. století objeveny množství relativně kompletních kosterních pozůstatků, což zásadně přispělo k rekonstrukci jeho anatomie. Místa, kde se Iguanodon vyskytoval, byla zřejmě tvořena otevřenými lesnatými a rákosnatými oblastmi, s dostatkem nízké i středně vysoké vegetace vhodné pro býložravce.

Taxonomie a historie bádání

Rod Iguanodon má komplikovanou taxonomii. Po prvním popisu Gideona Mantella v 19. století byly do rodu zařazovány četné druhy na základě fragmentárních nálezů, což vedlo k přetížení rodu. Moderní revize rozdělily některé z těchto druhů do samostatných rodů (např. Mantellisaurus, Barilium, Hypselospinus a další), zatímco Iguanodon bernissartensis (pojmenovaný podle nálezů z Bernissartu) se považuje za typický a nejlépe známý druh rodu.

Historicky je důležitý i fakt, že Iguanodon byl jedním z prvních rekonstrukčně prezentovaných dinosaurů veřejnosti — spolu s megalosaurem a hylaeosaurem pomohl definovat koncept Dinosauria ve vědecké i populární sféře.

Chování a ekologie

Z fosilních nálezů a srovnání s příbuznými ornitopody vědci odvozují následující body o chování Iguanodona:

  • Strava: byl býložravec; jeho zuby a čelistní aparát byly uzpůsobené zpracování rostlinné potravy – listů, větviček a případně nižších keřů.
  • Sociální chování: nálezy hromadných pohřebišť a větší koncentrace kosterních pozůstatků (např. Bernissart) naznačují, že se mohly pohybovat ve skupinách či stádech, což by poskytovalo lepší ochranu před predátory.
  • Obrana: palcový ostn mohl sloužit k obraně proti predátorům, ale i k vnitrodruhovým střetům nebo obratnému manipulování s potravou.
  • Pohyb: schopnost chodit jak po dvou, tak po čtyřech umožňovala kombinaci rychlého útěku na zadních končetinách a stabilního pasení na všech čtyřech při klidnější aktivitě.

Rekonstrukce a význam v popularizaci

Rekonstrukce Iguanodona se v průběhu více než sto let výrazně měnily. Rané rekonstrukce, například sochy v Crystal Palace, chybně umístily palcový ostn na čenich místo na palec — to ukazuje, jak se interpretace mění s novými nálezy. Nálezy z Bernissartu umožnily postavit celistvější kostry a upravit pózu zvířete do realističtější podoby (s ocasem zvednutým nad zemí, s kombinovaným kvadrupedálním/bipedálním postojem).

Dnešní paleobiologové využívají moderní metody (CT skenování, histologii kostí, biomechanické modelování) k lepšímu porozumění růstu, věku jedinců, rychlosti růstu a funkcím jednotlivých anatomických struktur.

Současný stav výzkumu

Taxonomie a vztahy Iguanodona zůstávají aktivní oblastí výzkumu. Nové naleziště, přehodnocení starých materiálů a srovnávací analýzy s jinými ornitopody stále upřesňují, které nálezy skutečně patří do rodu Iguanodon a které nálezy náleží příbuzným rodům. Díky tomu se mění i naše chápání variací ve velikosti, postavě a ekologii tohoto ikonického dinosaura.

Shrnutí: Iguanodon je klíčový rod pro pochopení raných ornitopodů a historie paleontologie jako oboru. Jeho robustní tělo, palcový ostn a schopnost pohybu jak po dvou, tak po čtyřech jej činí zajímavým objektem pro studium adaptací na býložravý způsob života v prostředí spodní křídy.