Al-Ibádhíja (arabsky الاباضية) je denominace islámu. Je to dominantní forma islámu pouze v jedné zemi, v Ománu. Ibádíovci žijí také v Alžírsku a v Libyi. Jedná se pravděpodobně o jednu z nejranějších škol, která byla založena necelých 50 let po Mohamedově smrti.
Název pochází od ˤAbdullāh ibn-Ibāḍ at-Tamīmī. Někteří stoupenci této větve však tvrdí, že jejím skutečným zakladatelem byl Džábir ibn Zaid al-'Azdí z Nizwy v Ománu.
Ibāḍī komunity jsou obecně považovány za konzervativní. Ibáíja odmítá praxi qunūt neboli prosby ve stoje při modlitbě. Sunnitští muslimové se tradičně domnívají, že ibá'íjové jsou charidžovskou skupinou. Novodobí ibá'í si myslí, že ostatní muslimové nejsou kuffar "nevěřící" (jako většina charidžovských skupin), ale jako kuffar an-niˤma "ti, kteří popírají Boží milost". Dnes se tento postoj velmi změnil. Věří, že postoj pravého věřícího k ostatním je vyjádřen třemi náboženskými povinnostmi:
Na rozdíl od charidžistů se ibá'í vzdali praktik vraždění běžných muslimů.
Ibáni se shodují se sunnity ve schvalování Abú Bakra a Umara ibn al-Chattába, které považují za dva správně vedené chalífy. Domnívají se, že Uthmán ibn Affan zavedl do islámu bidˤa "inovace". Schvalují vzpouru, která ho svrhla. Schvalují také první část ˤAlího chalífátu a stejně jako šíité neschvalují ˤÁ'išovu vzpouru proti němu a neschvalují ani Muˤávíovu vzpouru. Považují však ˤAlájovo přijetí arbitráže v bitvě u Siffinu proti Muˤávíjovým povstalcům za neislámské a činící ho nezpůsobilým pro imamát a odsuzují ˤAláje za zabití prvních cháridžovců z an-Nahru v bitvě u Nahrawanu.
Ibádisté mají také několik doktrinálních rozdílů s ortodoxním islámem, mezi nimiž je hlavní:
Podle jejich přesvědčení byl pátým legitimním chalífou Abdulláh ibn Wahb al-Rasíbí. Všichni chalífové od Muˤávíji jsou považováni za tyrany s výjimkou Umara ibn Abdul Azíze, na kterého se názory liší. Za skutečné imámy jsou však uznáváni různí pozdější ibásíjští vůdci, včetně Abdulláha ibn Jahjá al-Kindího z jižní Arábie a imámů z dynastie Rustamidů v severní Africe.
Muslimové ibánského vyznání žijí také v Džabal Nafúsa v Libyi, Mzab v Alžírsku, ve východní Africe (zejména na Zanzibaru) a na ostrově Djerba v Tunisku. Raně středověká alžírská dynastie Rustamidů byla ibásíjská a uprchlíci z jejího hlavního města Tahert založili severoafrické ibásíjské komunity, které existují dodnes.
Odpověď: Ibádí je vyznání islámu, které se vyznává převážně v Ománu, v menší míře pak v Alžírsku a Libyi.
Odpověď: Předpokládá se, že ibádí vzniklo necelých 50 let po Mohamedově smrti a název pochází od Abdulláha ibn Ibadha at-Tamíního. Někteří stoupenci tvrdí, že jeho skutečným zakladatelem byl Džábir ibn Zaid al-'Azdi z Nizwy v Ománu.
Odpověď: Ibádí není příliš rozšířené a je pouze dominantní formou islámu v Ománu. V Alžírsku a Libyi má menší zastoupení.
Odpověď: Abdulláh ibn Ibadh at-Tamini a Džábir ibn Zaid al-'Azdi jsou některé ze slavných osobností spojených s ibádí.
Odpověď: Ibádí se od ostatních forem islámu liší v několika ohledech, včetně chápání pojmu chalífát, role imáma a přístupu k islámskému právu.
Odpověď: Skutečnost, že ibádí je jednou z nejranějších škol islámu, je významná, protože to znamená její důležitost a vliv na utváření islámské víry.
Odpověď: Ibádí je v Ománu ve srovnání s jinými zeměmi dominantnější, protože je oficiální sektou v zemi již od 7. století našeho letopočtu. Její stoupenci hráli v historii země důležitou roli a zastávali vysoké funkce ve vládě a společnosti.
