Historie Vietnamu začíná přibližně před 2700 lety. Již v období starověku se na území dnešního severního Vietnamu rozvíjely vyspělé kultury jako dongsonská kultura známá svými bronzovými výrobky a zavlažovacími systémy. Po většinu období od roku 207 př. n. l. až do roku 938, kdy Vietnam znovu získal nezávislost, vládly Vietnamu přímo dynastie sídlící v Číně. V této dlouhé době vznikaly místní státní útvary i silné kulturní a administrativní vazby na Čínu, přestože se vietnamská identita postupně formovala samostatně.

Středověk a raně novověké období

Po získání nezávislosti v roce 938 (bitva u Bach Đằng) se na přelomu prvního tisíciletí prosadily místní dynastie jako Lyové a Trầnové, které konsolidovaly stát, rozvíjely zemědělství a buddhismus a odolaly vnějším útokům. Vietnam zůstal po většinu své historie tributárním státem svého většího souseda Číny, ale dokázal odrazit i vážné vojenské hrozby, včetně tří invazí Mongolů v letech 1255–1285. Později se v zemi vystřídaly další dynastie, jako byly dynastie Lê a nakonec Nguyễn, které upevnily územní a správní rámec státu.

Kolonizace a francouzská nadvláda

Období nezávislosti bylo přerušeno postupnou expanzí evropských mocností a nakonec i kolonizací. V 19. století Francie postupně vytvořila v jihovýchodní Asii koloniální soustavu Francouzská Indočína), do které patřil i Vietnam. Francouzská správa restrukturalizovala hospodářství, postavila infrastrukturu, ale zároveň potlačila místní politickou autonomii a vykořisťovala zdroje.

Druhá světová válka a cesta k nezávislosti

Během druhé světové války císařské Japonsko vyhnalo Francouze a obsadilo Vietnam; přitom japonská okupace ponechala ve formě koloniálních administrativních mechanismů značnou stopu. Po porážce Japonska v roce 1945 využil komunistický vůdce Ho Či Min (Hồ Chí Minh) mocenského vakua a v září 1945 vyhlásil nezávislost Vietnamské demokratické republiky. Francie se však pokusila obnovit koloniální moc a rozpoutala ozbrojený konflikt s vietnamskými nacionalistickými a komunistickými silami, který je známý jako první indočínská válka (1946–1954).

Rozdělení a válka ve Vietnamu

Porážka Francie u Dien Bien Phu a následné Ženevské dohody v roce 1954 rozdělily zemi dočasně na dvě části podél 17. rovnoběžky s příslibem svobodných voleb, které měly zemi znovu sjednotit. Místo mírového sjednocení však rozdělení vedlo k dlouhotrvajícímu konfliktu. Místní a mezinárodní soupeření eskalovalo v to, co svět později nazval válkou ve Vietnamu. Během ní Čínská lidová republika a Sovětský svaz podporovaly Sever, zatímco Spojené státy podporovaly Jih. Konflikt se vyznačoval rozsáhlými bojovými operacemi, civilními ztrátami, intenzivní partyzánskou válkou na jihu a velkým zapojením amerických vojsk zejména v 60. a počátkem 70. let (např. Tetová ofenzíva 1968). Po sérii vzájemných dohod a stažení amerických jednotek vedly boje nakonec k pádu Saigonu na sever v dubnu 1975.

Reunifikace a poválečné období

Po pádu Saigonu byla v roce 1976 založena sjednocená Socialistická republika Vietnamu. Nový režim zaváděl centralizovanou plánovanou ekonomiku a prováděl politické čistky vůči skutečným i domnělým odpůrcům. Země čelila rozsáhlým hospodářským těžkostem, mezinárodní izolaci a vlně uprchlíků (tzv. boat people). Konflikty v regionu pokračovaly: Vietnam v roce 1978 vojensky zasáhl do Kambodže, aby svrhl režim Rudých Khmerů; to vedlo k dalšímu napětí s Čínou a k čínsko-vietnamské válce v roce 1979.

Reformy Doi Moi a modernizace

V roce 1986 změnila Komunistická strana Vietnamu svou hospodářskou politiku a zahájila řadu reforem známých pod názvem Doi Moi (nový přístup). Reformy otevřely ekonomiku tržním principům, podpořily soukromé podnikání a přilákaly zahraniční investice. Výsledkem byl výrazný hospodářský růst, rozvoj exportu, pokles chudoby a zlepšení infrastruktury. Vietnam postupně normalizoval vztahy se sousedy i západními státy (včetně obnovení diplomatických vztahů se Spojenými státy v roce 1995) a vstoupil do mezinárodních ekonomikických struktur (např. ASEAN, později členství v dalších ekonomických organizacích).

Současnost a výzvy

Od poloviny osmdesátých let zaznamenal Vietnam značný hospodářský růst a určité omezení politických represí, i když se také zvýšil počet zpráv o korupci, nerovnostech a potlačování politické opozice. Dnešní Vietnam je jednou z rychle rostoucích ekonomik jihovýchodní Asie s významným exportem v oblasti elektroniky, textilu a zemědělských produktů. Stále však zůstává jednopartijním státem, kde Komunistická strana udržuje politickou kontrolu, a otázky lidských práv, svobody tisku a svobody shromažďování jsou předmětem domácích i mezinárodních kritik.

Historie Vietnamu je proto příběhem dlouhodobého odporu proti vnějšímu tlaku, adaptace na měnící se geopolitické podmínky a postupného přechodu od agrární společnosti ke stále industrializovanějšímu a otevřenějšímu hospodářství. Přestože země čelí výzvám v oblasti správy, životního prostředí a sociální rovnosti, její moderní vývoj ji řadí mezi významné aktéry regionální politiky a globálních dodavatelských řetězců.