Zlaté pravidlo je morální pravidlo, které říká, že se chovej k druhým tak, jak bys chtěl, aby se oni chovali k tobě. Tato morálka byla v různých podobách používána jako základ společnosti v mnoha kulturách a civilizacích. Říká se mu "zlaté" pravidlo, protože je cenné mít takový druh úcty a péče o druhé.
Lidé mnoha náboženství vnímají hodnotu tohoto mandátu a vyjadřují se podobně. V křesťanství učil této myšlence své učedníky a ostatní Ježíš Kristus, když pronesl své Kázání na hoře. Je zaznamenáno v Bibli svaté v knize Matoušově, v 7. kapitole a 12. verši. Ježíš svým posluchačům vysvětlil, že vše, co je zaznamenáno v židovském zákoně a o čem učili proroci ohledně morálky, je shrnuto v tomto jediném pravidle. Kontext tohoto výroku (Matouš 7) se týká Božího milosrdenství a laskavosti. Zásada, která byla sdílena, spočívá v tom, že se nemáme k druhým chovat vždy tak, jak by si zasloužili, protože některé můžeme hodnotit jako nezasloužené, ale naopak máme být vždy milosrdní a dobročinní a neodpírat jim dobro.
V jiných náboženstvích a systémech víry existuje podobný koncept "etiky vzájemnosti", nazývaný také zlaté pravidlo. Obvykle uvádějí podobnou myšlenku, i když někdy bývá vyjádřena například ve formě "Nechovej se k druhým tak, jak bys nechtěl, aby se chovali k tobě".
Jedno z nejstarších pravidel tohoto typu pochází ze starozákonních dob Mojžíše: "Miluj bližního svého jako sebe samého" (3. Mojžíšova 19,18). Podobná pravidla se objevovala i v průběhu času: