Gneiss: vysoce přeměněná pásovitá hornina

Minerální složení a textury

Gneiss může obsahovat široké spektrum minerálů: převládají křemen a živce, často doprovázené slídy, amfibolem, granátem či pyroxenem. Typické je gnejsové páskování – světlé křemeno-živecné pásy se střídají s tmavšími pásy bohatými na feromagneziové minerály. Jednoduchým rozlišením podle původní horniny rozlišujeme horninu původem z magmatických protolitů i z usazených materiálů.

Vznik a geologický vývoj

Gneiss vzniká při regionální nebo kontaktové metamorfóze, kdy jsou původní horniny zahřáty a stlačeny během kolizních zón nebo hlubokého pohřbení. Protolit může být vyvřelý (vyvřelá hornina) i sedimentární (sedimentární původ); výsledkem procesu je často texturální oddělení minerálů do pásů. Při silnějším prohřátí může dojít k čištění pár fází a vzniku migmatitu, kdy se částečně roztavená hmota znovu osadí do složitých struktur.

Typy a rozlišení

• Orthogneiss – gneiss vzniklý z magmatického protolitu, například z žuly (vyvřelého původu).
• Paragneiss – vzniklý ze sedimentárních hornin, přeměněných do pásovité struktury (sedimentární protolit).
• Augen gneiss – obsahuje velké „oční“ porfyroklasty, typicky z živce nebo křemene.

Praktické použití a význam

Gneiss je pevný a odolný, proto se používá jako stavební a dekorační kámen, obklady, dlažby či pomníky. V geologii slouží ke zjištění podmínek metamorfózy a k rekonstrukci tektonické historie horstev. Některé gneisy obsahují ekonomicky významné minerály (např. granát, slídy), které se využívají v průmyslu.

Rozdíly a poznámky

Gneiss se odlišuje od břidlic a fylitů především vyšším metamorfním stupněm a výrazným páskováním; od slídlitů je méně foliatní a má hrubší zrno. Při studiu terénu je důležitá identifikace protolitu i přítomnost struktur jako jsou folia, porfyroklasty či migmatické vložky. Další četné příklady a podrobnosti jsou k nalezení v odborné literatuře a online zdrojích (křemen, slídy).