Amicus curiae

Historie

Praxe amicus curiae se objevila v římském právu. Důležitou roli hrála v anglickém common law i v americkém právním systému. Později byla zavedena do mezinárodního práva, zejména v oblasti lidských práv. Dnes ji používá Evropský soud pro lidská práva. Používá se také v Meziamerické komisi pro lidská práva, Meziamerickém soudu pro lidská práva, Soudním dvoře Evropské unie a Zvláštním tribunálu pro Libanon.

Prezentace

V tisku se nejčastěji objevuje situace, kdy skupina obhájců práv podá spis v případu u odvolacího soudu, jehož není účastníkem řízení. Odvolací případy jsou obvykle omezeny na skutkový záznam a argumenty pocházející z případu nižšího soudu, který je předmětem odvolání. Obvykle se advokáti zaměřují na fakta a argumenty, které jsou pro jejich klienty nejpříznivější. Pokud může mít případ širší důsledky, jsou spisy amicus curiae způsobem, jak tyto obavy představit, aby případné široké právní důsledky soudních rozhodnutí nezávisely pouze na stranách, které se daného případu přímo účastní.

Ve významných případech jsou amici curiae zpravidla organizace se značným právním rozpočtem. Například ve Spojených státech neziskové organizace na podporu práva, jako je American Civil Liberties Union, Landmark Legal Foundation, Pacific Legal Foundation a další, často předkládají takovéto spisy, aby se zasadily o určitou právní změnu nebo výklad nebo proti nim. Pokud by rozhodnutí mohlo ovlivnit celé odvětví, mohou si své obavy přát vyslechnout i jiné společnosti než strany sporu. Ve Spojených státech federální soudy často projednávají případy týkající se ústavnosti státních zákonů. Proto mohou státy podávat spisy jako amici curiae, pokud je pravděpodobné, že jejich zákony budou ovlivněny, jako v případě Nejvyššího soudu McDonald v. Chicago, kdy takové spisy podalo třicet dva států pod záštitou Texasu (a samostatně Kalifornie).

Amici curiae, kteří nepředkládají spisy, často představují akademický pohled na věc. Novinové úvodníky, blogy a další názorové příspěvky mají pravděpodobně možnost ovlivnit rozhodnutí Nejvyššího soudu jako de facto amici curiae. Nejsou však technicky vzato považovány za amicus curiae, protože nepředkládají soudu materiály, nemusí žádat o povolení a nemají záruku, že budou čteny.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států

Nejvyšší soud Spojených států amerických má zvláštní pravidla pro podání amicus curiae ve věcech, které jsou u něj projednávány. Pravidlo 37 Nejvyššího soudu částečně uvádí, že takovéto podání by se mělo týkat "relevantní záležitosti", kterou se strany nezabývaly a která "může být významně užitečná". Na obálce spisu amicus curiae musí být uvedeno, kterou stranu spis podporuje, nebo zda spis podporuje pouze potvrzení či zrušení. Soudní dvůr rovněž požaduje, aby všichni nevládní amici mimo jiné identifikovali ty, kteří poskytli peněžní příspěvek na přípravu nebo předložení spisu. Spis musí být vyhotoven ve formátu brožury a Soudnímu dvoru musí být doručeno 40 kopií.

U Nejvyššího soudu Spojených států amerických, pokud spis amicus nepředkládá federální vláda (nebo jeden z jejích úředníků či zástupců) nebo stát USA, je obecně vyžadováno povolení soudu (prostřednictvím žádosti o povolení) nebo vzájemný souhlas stran. Povolení amicus curiae přednést ústní argumentaci se považuje za "mimořádné".

Ve Světové obchodní organizaci

Úloha podání amicus curiae v systému řešení sporů Světové obchodní organizace (WTO) je kontroverzní. Spory vznikají kvůli vládní povaze sporů WTO. Protože do systému mají přístup pouze členové WTO, jsou z něj vyloučeni všichni nečlenové, například nevládní organizace, a nemají právo být slyšeni. Jediným způsobem, jak mohou přispět k rozhodnutí WTO, je tedy podání amicus curiae.