Amicus curiae — přítel soudu: význam, formy a role v právu

Amicus curiae — kdo je „přítel soudu“, jaké formy může mít a jak ovlivňuje rozhodnutí? Přehled role, významu a postupu v právním řízení.

Autor: Leandro Alegsa

22-02-2026 16:21

Amicus curiae (doslova přítel soudu; množné číslo, amici curiae) je osoba, která není účastníkem řízení a nabízí informace, které mají vliv na případ, ale která nebyla požádána žádnou ze stran o pomoc soudu. Může mít podobu právního názoru, svědectví nebo odborného pojednání (tzv. amicus brief). Je to způsob, jak představit problémy, které by mohly být přehlédnuty stranami, které se přímo účastní případu. Rozhodnutí o tom, zda bude informace připuštěna, závisí na uvážení soudu. Výraz amicus curiae pochází z právnické latiny.

Smysl a funkce

Účelem účasti amici curiae je poskytnout soudu relevantní právní, technické nebo společenské informace a perspektivy, které by mohly pomoci při správném rozhodnutí věci. Amicus může:

upozornit na širší důsledky rozhodnutí pro veřejný zájem či politiku;
objasnit složité odborné či technické otázky (např. v oblasti medicíny, technologií, ekonomie);
přinést komparativní právní argumentaci z jiných jurisdikcí;
navrhnout právní interpretace, které by stranám mohly uniknout.

Formy a obsah

Amicus curiae může vstoupit do řízení několika způsoby:

písemným podáním (tzv. amicus brief), které obsahuje právní argumentaci, fakta a odborné názory;
ústním vystoupením při jednání, pokud to procesní pravidla soudu umožňují;
poskytnutím odborného svědectví nebo expertních posudků;
úpravou návrhů právních řešení nebo poskytnutím empirických dat;
podáním jako třetí strana nebo účast na veřejném slyšení v závislosti na procesních pravidlech.

Právní režimy a rozdíly mezi systémy

Postavení amicus curiae se liší podle právních systémů:

V zemích s common law (např. USA) jsou amicus briefs běžným a významným nástrojem; nejvyšší soudy často přijímají mnoho takových podání a berou je v potaz při rozhodování.
V civil-law systémech je role amicus curiae tradičně omezenější, ale v posledních letech roste zájem i v těchto jurisdikcích; některé soudy (včetně mezinárodních, jako je Evropský soud pro lidská práva nebo Soudní dvůr EU) umožňují třetím osobám podávat pozorování nebo intervence.
Národní postupy (včetně pravidel přijímání, lhůt, formy a případné nutnosti dovolení soudu) se výrazně liší – vždy je třeba řídit se konkrétními procesními pravidly soudu.

Kritéria pro připuštění

Soudy obvykle zvažují, zda je amicusovo podání:

relevantní pro projednávanou právní otázku;
řeší otázky, které nejsou dostatečně pokryty stranami;
přináší odbornou nebo faktickou hodnotu nad rámec podání stran;
není pouze opakováním argumentů jedné ze stran či pokusem o ovlivnění procesu jiným způsobem (např. vyvoláním průtahů).

Přínosy a rizika

Mezi hlavní výhody zapojení amici curiae patří zvýšení kvality argumentace, poskytování odborných informací, podpora transparentnosti a zohlednění veřejného zájmu. Kritika se soustředí na možnou nadměrnou politizaci soudních řízení, zahlcení soudu množstvím podání, nebo na problematiku nezávislosti a střetu zájmů (když amicus zastupuje konkrétní zájmové skupiny).

Etické a praktické otázky

Amici by měli jasně deklarovat své zájmy, zdroje financování a případné vazby na účastníky řízení.
Podání by mělo být věcné, struční a relevantní; některé soudy stanovují přísná pravidla délky a struktury.
V případě citlivých či důvěrných informací je třeba respektovat procesní pravidla o ochraně utajovaných údajů.

Doporučení pro zájemce o podání

Před podáním si prostudujte procesní pravidla soudu ohledně amicus curiae (lhůty, formát, požadavek na povolení).
Zaměřte se na to, co je pro soud užitečné a aktuální – přineste nové důkazy, komparativní analýzy nebo odborné posudky.
Vyhněte se pouhému opakování argumentů jedné ze stran; zdůrazněte nezávislou a věcnou přidanou hodnotu.
Transparentně uveďte autorství, financování a případné střety zájmů.

Vliv na judikaturu

Podání amici curiae mohou mít dlouhodobý vliv na vývoj právních norem tím, že rozšiřují perspektivu soudu a poskytují precedentní či interdisciplinární argumenty, které soudce mohou začlenit do odůvodnění rozhodnutí. V mnoha významných případech u vyšších soudů lze nalézt vliv amicus podání v odůvodněních a v širších právních změnách.

Závěrem: instituce amicus curiae představuje užitečný nástroj v moderních právních systémech pro propojení odborných vědomostí a veřejného zájmu s rozhodovací činností soudů. Její využití by mělo být řádně regulováno tak, aby posilovalo kvalitu rozhodování, aniž by narušovalo procesní rovnováhu mezi účastníky řízení.

Historie

Praxe amicus curiae se objevila v římském právu. Důležitou roli hrála v anglickém common law i v americkém právním systému. Později byla zavedena do mezinárodního práva, zejména v oblasti lidských práv. Dnes ji používá Evropský soud pro lidská práva. Používá se také v Meziamerické komisi pro lidská práva, Meziamerickém soudu pro lidská práva, Soudním dvoře Evropské unie a Zvláštním tribunálu pro Libanon.

Prezentace

V tisku se nejčastěji objevuje situace, kdy skupina obhájců práv podá spis v případu u odvolacího soudu, jehož není účastníkem řízení. Odvolací případy jsou obvykle omezeny na skutkový záznam a argumenty pocházející z případu nižšího soudu, který je předmětem odvolání. Obvykle se advokáti zaměřují na fakta a argumenty, které jsou pro jejich klienty nejpříznivější. Pokud může mít případ širší důsledky, jsou spisy amicus curiae způsobem, jak tyto obavy představit, aby případné široké právní důsledky soudních rozhodnutí nezávisely pouze na stranách, které se daného případu přímo účastní.

Ve významných případech jsou amici curiae zpravidla organizace se značným právním rozpočtem. Například ve Spojených státech neziskové organizace na podporu práva, jako je American Civil Liberties Union, Landmark Legal Foundation, Pacific Legal Foundation a další, často předkládají takovéto spisy, aby se zasadily o určitou právní změnu nebo výklad nebo proti nim. Pokud by rozhodnutí mohlo ovlivnit celé odvětví, mohou si své obavy přát vyslechnout i jiné společnosti než strany sporu. Ve Spojených státech federální soudy často projednávají případy týkající se ústavnosti státních zákonů. Proto mohou státy podávat spisy jako amici curiae, pokud je pravděpodobné, že jejich zákony budou ovlivněny, jako v případě Nejvyššího soudu McDonald v. Chicago, kdy takové spisy podalo třicet dva států pod záštitou Texasu (a samostatně Kalifornie).

Amici curiae, kteří nepředkládají spisy, často představují akademický pohled na věc. Novinové úvodníky, blogy a další názorové příspěvky mají pravděpodobně možnost ovlivnit rozhodnutí Nejvyššího soudu jako de facto amici curiae. Nejsou však technicky vzato považovány za amicus curiae, protože nepředkládají soudu materiály, nemusí žádat o povolení a nemají záruku, že budou čteny.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států

Nejvyšší soud Spojených států amerických má zvláštní pravidla pro podání amicus curiae ve věcech, které jsou u něj projednávány. Pravidlo 37 Nejvyššího soudu částečně uvádí, že takovéto podání by se mělo týkat "relevantní záležitosti", kterou se strany nezabývaly a která "může být významně užitečná". Na obálce spisu amicus curiae musí být uvedeno, kterou stranu spis podporuje, nebo zda spis podporuje pouze potvrzení či zrušení. Soudní dvůr rovněž požaduje, aby všichni nevládní amici mimo jiné identifikovali ty, kteří poskytli peněžní příspěvek na přípravu nebo předložení spisu. Spis musí být vyhotoven ve formátu brožury a Soudnímu dvoru musí být doručeno 40 kopií.

U Nejvyššího soudu Spojených států amerických, pokud spis amicus nepředkládá federální vláda (nebo jeden z jejích úředníků či zástupců) nebo stát USA, je obecně vyžadováno povolení soudu (prostřednictvím žádosti o povolení) nebo vzájemný souhlas stran. Povolení amicus curiae přednést ústní argumentaci se považuje za "mimořádné".

Ve Světové obchodní organizaci

Úloha podání amicus curiae v systému řešení sporů Světové obchodní organizace (WTO) je kontroverzní. Spory vznikají kvůli vládní povaze sporů WTO. Protože do systému mají přístup pouze členové WTO, jsou z něj vyloučeni všichni nečlenové, například nevládní organizace, a nemají právo být slyšeni. Jediným způsobem, jak mohou přispět k rozhodnutí WTO, je tedy podání amicus curiae.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co znamená výraz "amicus curiae"?

A: Výraz "amicus curiae" znamená v právnické latině "přítel soudu".

Otázka: Kdo je amicus curiae v soudním sporu?

Odpověď: Amicus curiae je někdo, kdo není účastníkem řízení, ale nabízí informace, které mají na případ vliv.

Otázka: Jaký je účel amicus curiae?

Odpověď: Účelem amicus curiae je představit problémy, které by mohly být přehlédnuty stranami, které se přímo účastní případu.

Otázka: Jaké různé formy může mít amicus curiae?

Odpověď: Amicus curiae může mít formu právního stanoviska, svědectví nebo odborného pojednání (amicus brief).

Otázka: Může být amicus curiae požádán některou ze stran o pomoc soudu?

Odpověď: Ne, amicus curiae není žádnou ze stran požádán o pomoc soudu.

Otázka: Kdo rozhoduje o připuštění informací poskytnutých amicus curiae?

Odpověď: Soud má právo rozhodnout, zda připustí informace poskytnuté amicus curiae.

Otázka: Je běžné, že amici curiae poskytují právní názory a svědectví?

Odpověď: Ano, je běžné, že amici curiae poskytují právní názory a svědectví, aby pomohli soudu při rozhodování.

Vyhledávání