AlegsaOnline.com

Film noir: temné hollywoodské kriminální filmy (40.–50. léta)

Film noir: temné hollywoodské kriminálky 40.–50. let — černobílé thrillerky plné stínů, femme fatale, korupce a tragických konců. Historie, vlivy a klíčové filmy.

Autor: Leandro Alegsa Datum vytvoření: 7. listopadu 2021 Poslední aktualizace: 22. března 2026

en.wikipedia.org · Public domain

Film noir je označení pro hollywoodské kriminální filmy, které se často zaměřují na sex, zločin a korupci. Typicky představují temnou, pesimistickou atmosféru, ve které zákon, morálka i citové vazby selhávají nebo jsou rozkládány.

Filmy noir vznikaly ve Spojených státech převážně od počátku 40. do konce 50. let a byly obvykle natáčeny černobíle. Termín "film noir" pochází z francouzského výrazu pro "černý film" nebo "temný film". Filmy film noir zahrnují mnoho různých žánrů filmů, například gangsterky, policejní filmy a detektivky. Kromě kriminální zápletky se často soustředí i na psychologii postav, pocity viny, osamělosti a morální nejistotu.

Filmy noir byly často natáčeny tak, že ve filmu bylo mnoho tmavých stínů, a to i na tvářích postav. Hollywoodské filmy noir byly ovlivněny německými režiséry, například Fritzem Langem, kteří používali dramatické techniky osvětlení. Další vliv na filmy film noir měly francouzské knihy nebo filmy z 30. let 20. století o hrdinech, kteří na konci příběhu zemřou, nebo příběhy se smutným koncem. Filmy noir byly také ovlivněny kriminálními příběhy, například detektivními a kriminálními příběhy Dashiella Hammetta, Jamese M. Caina a Raymonda Chandlera.

Vizuální styl a techniky

Charakteristickým rysem filmů noir je low-key osvětlení, vysoký kontrast mezi světlem a stínem a výrazné použití stínů pro vytváření napětí a pocitu hrozby. Kamera často pracuje s netradičními úhly, zkosenými kompozicemi a hlubokým stínováním tváří i prostředí. Režiséři a kameramani využívali také exteriérové noční scény, mlhu, deště a neónové osvětlení městských ulic k podpoře klaustrofobní nebo cynické atmosféry.

Témata a postavy

Filmy noir se vyznačují několika opakujícími se motivy:

Antihrdina – často cynický, oslabený nebo morálně ambivalentní protagonista (soukromý detektiv, drobný podvodník nebo rozpolcený policista),
Femme fatale – žena, která svým šarmem a manipulací vede muže k sebezničení,
osudovost a fatalismus – příběhy často směřují k nevyhnutelnému tragickému konci,
korupce a rozklad institucí – ukazují, že ani zákon ani společnost nejsou spolehlivou ochranou,
vnitřní monology a voice-over – často se používá stylizovaný komentář protagonisty,
nelineární vyprávění a flashbacky – časová struktura může být složitá a fragmentovaná.

Významní tvůrci a typické snímky

Do vzniku a rozvoje film noir se zapojilo mnoho amerických i evropských tvůrců. Mezi známé režiséry a autory patří například Billy Wilder, John Huston, Orson Welles, Robert Siodmak nebo Jacques Tourneur. Mezi nejznámější filmy, které posloužily jako ikonické příklady žánru, patří například:

Double Indemnity (1944) – režie Billy Wilder,
The Maltese Falcon (1941) – režie John Huston,
The Big Sleep (1946) – režie Howard Hawks,
Out of the Past (1947) – režie Jacques Tourneur,
Sunset Boulevard (1950) – režie Billy Wilder (hranice mezi noir a melodramatem),
Touch of Evil (1958) – režie Orson Welles (poslední velké vlny noiru, s prvky neo-noiru).

Historický a kulturní kontext

Film noir se objevil v poválečné éře, kdy panovala značná sociální nejistota, rozpory a ztráta ideálů. Návrat válečných zkušeností, ekonomické a společenské změny, rostoucí urbanizace a strach z korupce přispěly k temným a skeptickým tónům těchto filmů. Cenzura a tzv. Haysův kodex ovlivňovaly způsob, jakým byly násilí, sex a morálka ve filmech vykreslovány, což často vedlo k nutnosti vyjadřovat nejasnosti a ambivalence formou symboliky a náznaků.

Úpadek a obrození (neo-noir)

V 50. letech popularita klasického noiru klesala, částečně kvůli změnám ve filmovém průmyslu a vkusu publika, rozvoji televizní zábavy a technologickým změnám, jako je mluvený barevný film. Nicméně estetika a témata noiru přežily a oživila se v tzv. neo-noiru od 70. let dál. Příklady pozdějších filmů ovlivněných noir tradicí zahrnují Chinatown, Blade Runner nebo L.A. Confidential, které adaptují noirové motivy do moderních prostředí a otázek.

Dědictví

Film noir významně ovlivnil kinematografii i populární kulturu: jeho vizuální jazyk a narativní postupy jsou patrné v televizi, literatuře, komiksu i reklamě. Noir zůstává studijním předmětem filmové teorie a estetických analýz pro své bohaté tematické vrstvy, morální ambivalenci a výrazný stylizovaný vzhled.

Příklady filmů noir a herců

Mezi významné filmy noir patří: (1940), Maltézský sokol (1941), Dvojí odškodnění (1944), Velký spánek (1946), Pošťák zvoní vždy dvakrát (1946), Key Largo (1948), Polib mě smrtelně (1955) a Dotek zla (1958).

Významnými herci hollywoodských filmů noir byli Robert Mitchum, Humphrey Bogart a Peter Lorre.

Filmy z období po filmu noir

Obdobím filmu noir byla 40. a 50. léta 20. století. I v letech po roce 1950 byly některé filmy natočeny ve stylu film noir. V 60. a 70. letech vznikly filmy jako Mandžuský kandidát (1962) a Čínská čtvrť (1974), které byly ovlivněny filmy noir z 50. let.

V osmdesátých a devadesátých letech vznikaly filmy, které se trochu podobaly filmům noir, jako například Body Heat (1981), Basic Instinct (1992), Kill Me Again (1989), Red Rock West (1992) a Fargo (1996). V roce 2000 se také objevily filmy, které se v některých ohledech podobají filmům noir. Jsou to například filmy jako Memento (2000) a Sin City (2005).

Existují také sci-fi filmy, které se trochu podobají filmům noir, protože vypadají temně a hlavní postava v nich dělá špatné věci, jako například Soylent Green (1973), Blade Runner (1982) s Harrisonem Fordem v hlavní roli a Minority Report (2002) s Tomem Cruisem v hlavní roli.

Věci viděné ve filmech noir

Filmy noir se často natáčejí v nočních městech a jejich děj se často odehrává v barech, nočních klubech, hernách, kasinech a levných hotelech. Díky tomu vypadají filmy noir velmi temně, protože se scény natáčejí v noci nebo uvnitř temných míst, jako je bar nebo hotel.

Ve scénách filmů noir se často objevuje mnoho stínů, například stíny okenních rámů, žaluzií nebo zábradlí na schodišti. Na filmových scénách jsou také často tmavé stíny, a to i na tvářích herců. Všechny stíny a tma dodávají filmům noir pocit tajemna a napětí.

Postavy ve filmech noir jsou často motivovány chamtivostí, žárlivostí nebo pomstou. Postavy ve filmech noir jsou často soukromí detektivové nebo policisté, kteří vyšetřují zločiny spáchané zlými zločinci a členy gangů, jako jsou vraždy, hazardní hry nebo prostituce. Ve filmech film noir se často objevují příběhy o loupežích, přepadeních, vydírání peněz (kterému se říká "vydírání") nebo vraždách.

Sledování filmů noir

Ve filmech noir jsou i hrdinové nebo hlavní postavy často nějakým způsobem špatní nebo částečně špatní. Hrdina filmu noir může například pomoci nevinnému muži nebo ženě, které ohrožuje zločinec, nebo zachránit ženu před zločineckým gangem. Hrdina nebo hlavní postava však může také dělat špatné věci, například páchat zločiny, ubližovat lidem nebo je ohrožovat nebo lhát.

Hrdina nebo hlavní postava filmu noir je často zahořklý, smutný, osamělý nebo v depresi kvůli špatným věcem, které se mu staly. Člověk, který film sleduje, se musí rozhodnout, zda si myslí, že hrdina, který dělá dobré i špatné věci, je dobrý člověk, nebo ne. Příběhy z filmů noir mohou diváky přimět k zamyšlení nad tím, jak by se lidé měli chovat nebo jak by se měli v životě rozhodovat. To je jedna z věcí, které se lidem na sledování filmů noir líbí.

Filmy noir nejsou veselé filmy. Ve šťastných filmech, jako jsou romantické filmy, se lidé zamilují, vezmou se a žijí šťastný život. Ve filmech noir se dějí smutné věci. Dobrý muž s manželkou může potřebovat peníze na nájem a půjčí si je od vůdce zločineckého gangu, protože dobrý muž nemá jinou možnost, jak peníze získat. Pak může vůdce zlého gangu donutit dobrého muže, aby dělal špatné věci, aby peníze vrátil. Možná bude vůdce zlého gangu vyhrožovat, že ublíží manželce dobrého muže. Pak se dobrý muž musí rozhodnout, zda bude chránit svou ženu, nebo spáchá špatný zločin.

Lidé, kteří se dívají na filmy noir, rádi sledují příběhy o lidech, kteří se musí těžce rozhodovat, nebo o lidech, v jejichž životě se dějí smutné věci. Skutečný život není romantická komedie; lidé často musí činit těžká rozhodnutí nebo se jim dějí smutné věci.

Knihy o filmu noir

Robert Ottoson napsal v roce 1981 knihu o filmu noir s názvem A Reference Guide to the American Film Noir: 1940-1958.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to film noir?

Odpověď: Film noir je termín označující kriminální dramatické filmy z Hollywoodu, které se často zaměřují na sex, zločin a korupci.

Otázka: Kdy byly filmy noir natočeny?

Odpověď: Filmy noir se ve Spojených státech natáčely převážně od počátku 40. do konce 50. let 20. století.

Otázka: Co znamená "film noir"?

Odpověď: Termín "film noir" pochází z francouzského výrazu pro "černý film" nebo "temný film".

Otázka: Jaké typy žánrů patří do filmů noir?

Odpověď: Filmy film noir zahrnují mnoho různých žánrů filmů, například gangsterky, policejní filmy a detektivky.

Otázka: Jak se tyto filmy natáčely?

Odpověď: Filmy noir byly často natáčeny tak, že ve filmu bylo mnoho tmavých stínů, a to i na tvářích postav.

Otázka: Kdo ovlivnil hollywoodskou verzi filmů noir?

Odpověď: Hollywoodské filmy noir ovlivnili němečtí režiséři, například Fritz Lang, který používal dramatické techniky osvětlení, a francouzské knihy nebo filmy z 30. let 20. století o hrdinech, kteří na konci příběhu zemřou, nebo příběhy se smutným koncem. Vliv na ně měla také kriminální literatura, například detektivní a kriminální příběhy Dashiella Hammetta, Jamese M. Caina a Raymonda Chandlera.