Formace Fezouata v Maroku: burgesské břidlice a ordovické fosilie
Formace Fezouata v Maroku odhalují burgesské břidlice s překvapivými ordovickými fosiliemi, které mění představy o vymírání kambrií.
Horní a dolní formace Fezouata v Maroku jsou ložiska typu burgesských břidlic ze spodního ordoviku. Ve zkamenělé fauně byly nalezeny četné organismy, o nichž se dříve předpokládalo, že vymřely po polovině kambria. Tento objev přesvědčivě dokazuje, že biota burgeských břidlic nevyhynula v kambriu.
Geologické zařazení a lokalita
Formace Fezouata leží v oblasti Anti-Atlasu na jihovýchodě Maroka (v okolí měst jako Zagora a oblasti údolí řeky Draa). Zastoupeny jsou vrstvy spodního ordoviku (přibližně tremadock–floienské stáří, zhruba 485–470 milionů let). V terénu se rozlišují souvrství často označovaná jako spodní (dolní) a svrchní (horní) Fezouata, která dohromady dokumentují relativně dlouhé období sedimentace v klidnějším, hlubinnějším mělčinovém až šelfovém prostředí.
Typ fosilizace a ukládací podmínky
Fezouata je považována za Konservat‑Lagerstätte se zachováním tzv. Burgess Shale‑typu — to znamená výjimečné zachování měkkých tkání a detailů organismů v jemnozrnných siliklastických sedimentech. Mechanismus uchování zahrnuje rychlé pokrytí jemným sedimentem (např. při bouřkových událostech), anoxické (bezkyslíkaté) podmínky na dně a v řadě případů ranou diagenezí vedoucí k pyritizaci nebo uhlíkatému filmu, které zafixovaly měkké tkáně dříve, než se rozložily.
Složení fauny a flóry
Ve Fezouata byly nalezeny jak typické ordovické skupiny (např. trilobiti, brachiopody, ostnokožci, bryozoa a graptoliti), tak i řada skupin dříve považovaných za „čistě kambriční“ — měkkotělní členovci, různě stavěné červy, medúzoidní orgány, houby a další nekimberánské taxony. Mezi mediálně známější objevy patří velké radiodonty (příklady gigantických predátorů či filtrátorů, jako je Aegirocassis), ale i jiné neobvyklé a morfologicky heterogenní taxony, které doplňují obraz raného paleozoika.
Význam pro paleontologii
Fezouata zásadním způsobem změnila představu o průběhu evoluce po kambriu. Ukázala, že mnoho „burgesských“ typů organismů přežilo do ordoviku a že přechod ke změnám biodiverzity v raném paleozoiku byl složitější než dřívější modely naznačovaly. Fezouata také poskytuje klíčová data o průběhu Velkého ordovického diverzifikačního eventu (GOBE) — ukazuje souběh vzniku nových skupin s přetrváváním starších lineáží a jejich ekologickými interakcemi.
Terénní a vědecké poznámky
Expozice feozuatských sedimentů jsou místy omezené a často silně odlehlé, proto těžba a dokumentace fosilií vyžaduje pečlivou spolupráci místních týmů a zahraničních badatelů. Mnoho vzorků bylo získáno z čerstvých výchozů a strmých svahů, což ztěžuje zpracování, ale zároveň odkrývá nové taxony — popisy a revize pokračují a paleobiologický obraz oblasti se stále doplňuje.
Souhrn
Formace Fezouata představuje klíčové ložisko pro pochopení raného ordoviku: kombinuje výjimečné uchování měkkých částí s bohatou směsí kambričních i ordovických forem. Díky tomu poskytuje unikátní okno do ekologických společenstev, paleobiogeografie a evolučních procesů před více než 470 miliony let.
Biota
Z útvarů bylo získáno více než 1500 nemineralizovaných typů břidlic Burgess, které představují 50 taxonů. Vyskytuje se zde také méně početná šupinatá fauna. Složení společenstva se v průběhu stratigrafického sledu značně mění, s postupem času se mění jak početnost, tak složení fauny. V sedimentu jsou přítomny malé (1-3 mm široké) nory, ale větší nory chybějí; to může naznačovat nedostatek kyslíku ve vodě nebo v sedimentu.
Zvláště pozoruhodná je přítomnost bryozoa a graptolitů, forem, které se v kambriu nevyskytují. Různí ostnokožci ukazují na normální rozsah salinity a celkové složení šelfů se výrazně neliší od běžné šelfové fauny očekávané v otevřených ordovických vodách.
Nemineralizované (měkkotělové) zkameněliny obsahují řadu forem známých z burgeských břidlic. Přítomny jsou i další ordovické podivnosti, včetně cheloniellidů a podkovovitých krabů v hojném počtu.
Geologie
Úložné prostředí
Zkamenělé vrstvy se ukládaly v klidných hlubokých vodách, kde na ně nepůsobí vlny, kromě těch nejprudších bouří. Takové bouře nebo podobné události s vysokou energií by mobilizovaly sedimenty, které by se mohly rychle ukládat, zachytit živočichy a vést k jejich zachování. V důsledku toho ve společenstvu převažují bentické organismy.
Zachování
Zkameněliny z formace Fezouata, které jsou obvykle zploštělé (i když některé si zachovávají určitou míru původní trojrozměrnosti), jsou často pokryty pyritovým prachem a cínem; tento aspekt zachování zkamenělin je velmi podobný tomu v Chengjiangu. Často jsou zachovány nemineralizované přívěsky.
Umístění
Zkameněliny se nacházejí na ploše 500 km2 , v údolí Draa na jihovýchodě Maroka, severně od Zagory. Zkameněliny se nalézají skrze 1,1 km silný sloupec horniny, který pokrývá dvě nejnižší epochy ordoviku.
Historie
Poprvé byly lagerstätten identifikovány koncem 90. let 20. století, kdy místní sběratel zkamenělin Ben Moula ukázal některé z nálezů doktorandovi, který v té době v oblasti pracoval.
Vyhledávání