Touto rovnicí je Eulerova identita, někdy nazývaná Eulerova rovnice:

e i π + 1 = 0 {\displaystyle e^{i\pi }+1=0} {\displaystyle e^{i\pi }+1=0}

  • π {\displaystyle \pi } {\displaystyle \pi }, pi

π ≈ 3.14159 {\displaystyle \pi \aprox 3.14159} {\displaystyle \pi \approx 3.14159}

e ≈ 2,71828 {\displaystyle e\aprox 2,71828} {\displaystyle e\approx 2.71828}

ı = √ - 1 {\displaystyle \imath =\surd {-1}} {\displaystyle \imath =\surd {-1}}

Eulerova identita je pojmenována po švýcarském matematikovi Leonardu Eulerovi. Není jasné, zda ji vymyslel on sám.

Respondenti v anketě časopisu Physics World označili tuto identitu za "nejhlubší matematický výrok, jaký byl kdy napsán", "podivuhodný a vznešený", "plný kosmické krásy" a "ohromující".

Co Eulerova identita říká

Eulerova identita e^{iπ} + 1 = 0 spojuje pět základních matematických konstant — čísla e, π, i, 1 a 0 — do jedné jednoduché rovnice. Výsledkem je přesná rovnost, v níž se objevují základní operace: sčítání, násobení a umocňování. Díky tomu je výsledkem jak matematicky úsporný, tak esteticky působivý.

Odvození pomocí Eulerovy formule

Identita je speciálním případem obecnějšího vztahu nazývaného Eulerova formule:

e^{ix} = cos x + i sin x

Dosadíme-li do tohoto vztahu x = π, dostaneme

e^{iπ} = cos π + i sin π = −1 + i·0 = −1,

odtud e^{iπ} + 1 = 0.

Eulerova formule se dá odvodit několika způsoby: rozvojem do Taylorových (Maclaurinových) řad, řešením diferenciálních rovnic nebo pomocí komplexní exponenciály a integrálů. Například pomocí řad platí

e^{ix} = Σ_{n=0}^∞ (ix)^n / n! = Σ even (−1)^{k} x^{2k}/(2k)! + i Σ odd (−1)^{k} x^{2k+1}/(2k+1)! = cos x + i sin x.

Geometrická interpretace

V komplexní rovině reprezentuje číslo e^{iθ} jednotkový vektor (bod na jednotkové kružnici) s argumentem θ (úhlem od kladné reálné osy). Hodnota e^{iπ} tedy odpovídá bodu na jednotkové kružnici, který leží naproti bodu 1 na reálné ose, tedy bodu −1. To vysvětluje, proč e^{iπ} = −1.

Krátké historické poznámky

Leonhard Euler popsal související vztahy v polovině 18. století (např. v díle Introductio in analysin infinitorum, 1748). I když Eulerova identité nese jeho jméno, některé související myšlenky a speciální případy byly známy dříve; za hlavního popularizátora a systematického autora vztahu Eulerovy formule je však považován právě Euler.

Proč se považuje za „krásnou“

  • Spojování základních konstant: e, π, i, 1 a 0 jsou v matematice zvlášť významné a jejich spojení do jedné rovnice je nečekané.
  • Jednoduchost a hloubka: v jedné větě vyjadřuje spojení aritmetiky, geometrie a analýzy.
  • Universálnost: Eulerova identita je speciálním případem obecné Eulerovy formule, která je ústřední v teorii komplexních čísel a Fourierově analýze.

Důsledky a aplikace

Eulerova formule a tedy i její speciální případ mají široké použití:

  • Fourierova analýza a zpracování signálu (reprezentace periodických funkcí pomocí exponenciál).
  • Řešení lineárních diferenciálních rovnic s konstantními koeficienty.
  • Popis rotací v rovině a kvantová mechanika (fázové faktory).
  • Studium n-tých kořenů jedničky a teorie grup v algebře.

Různé důkazy

Mezi běžné důkazy Eulerovy formule patří:

  • Důkaz pomocí Taylorových řad pro e^x, sin x a cos x (nejpřímější mezi elementárními).
  • Důkaz pomocí řešení diferenciální rovnice y' = i y s počáteční podmínkou y(0) = 1.
  • Geometrické odůvodnění přes reprezentaci komplexních čísel v polárních souřadnicích.
  • Důkazy založené na integrálních transformacích a vlastnostech komplexní exponenciály v komplexní analýze.

Závěr

Eulerova identita e^{iπ} + 1 = 0 je krátký, ale mocný vztah, který shrnuje propojení několika základních oblastí matematiky. Její jednoduchost vedla k širokému uznání nejen mezi matematiky, ale i širší veřejností — například v anketě Physics World byla označena za jeden z nejkrásnějších matematických výroků.