Eukleidovy prvky (někdy: Elementy, řecky: Στοιχεῖα Stoicheia) je rozsáhlý soubor matematických knih o geometrii, který napsal starořecký matematik známý jako Euklides (asi 325 př. n. l. - 265 př. n. l.) v Alexandrii (Egypt) kolem roku 300 př. n. l.. Soubor má 13 svazků neboli oddílů a byl často tištěn jako 13 fyzických knih (číslovaných I-XIII), nikoli jako jedna velká kniha. Byl přeložen do latiny s názvem "Euclidis Elementorum". Jedná se o nejslavnější matematický text z antických dob.
Euklides shromáždil vše, co bylo v jeho době známo o geometrii. Jeho Elementy jsou hlavním zdrojem antické geometrie. Učebnice založené na Eukleidovi se používají dodnes. V knize vychází z malého souboru axiomů (tj. skupiny věcí, o kterých si všichni myslí, že jsou pravdivé). Na základě těchto axiomů pak Euklides ukazuje vlastnosti geometrických objektů a celých čísel.
Součástí Elementů jsou také práce o perspektivě, kuželosečkách, sférické geometrii a případně kvadrických plochách. Kromě geometrie obsahuje dílo také teorii čísel. Euklides přišel s myšlenkou největších společných dělitelů. Ty byly obsaženy v jeho Prvcích. Největší společný dělitel dvou čísel je největší číslo, které se může rovnoměrně dělit oběma čísly.
Geometrický systém popsaný v Elementech byl dlouho známý jako "geometrie" a byl považován za jedinou možnou geometrii. Dnes se tento systém označuje jako euklidovská geometrie, aby se odlišil od dalších tzv. neeuklidovských geometrií, které matematici objevili v 19. století.
