Východosibiřské moře je okrajové moře v Severním ledovém oceánu. Nachází se mezi Severním ledovým mysem na severu, pobřežím Sibiře na jihu, Novosibiřskými ostrovy na západě a Billingsovým mysem poblíž Čukotky a Wrangelovým ostrovem na východě. Toto moře hraničí na západě s mořem Laptěvů a na východě s Čukotským mořem. Leží převážně na rozsáhlé šelfové plošině, kde jsou hloubky obecně malé a dno tvoří sedimenty přinášené pevninou.

Geografie a hydrologie

Východosibiřské moře je charakteristické nízkými hloubkami — většina území má hloubky menší než 50 metrů — a rozsáhlými mělčinami a zátokami. Pobřeží je členité, s četnými zálivy, říčními deltami a bažinatými nížinami. Pobřeží tvoří permafrost, který ovlivňuje erozní procesy a stabilitu břehů. Celková délka pobřeží moře činí přibližně 3 016 km.

Klima a ledové poměry

Toto moře je jedním z nejméně prozkoumaných v arktické oblasti právě kvůli svému drsnému klimatu a náročným podmínkám. Má drsné klima, nízkou salinitu vody v důsledku velkého přítoku sladké vody z pevniny a malou mořskou vegetaci i živočichy. Proudění je pomalé, příliv a odliv jsou velmi malé (často pod 25 cm) a v létě se často tvoří husté mlhy, které omezují viditelnost. Ledová pokrývka je dlouhodobá — v mnoha oblastech se mořský led plně rozpouští až v srpnu a září, v jiných místech přetrvává led i přes léto.

Ekologie

Přestože je oblast chudší na flóru a faunu než teplejší oblasti, její ekosystém je specifický a důležitý pro arktické druhy. V létě, po ústupu ledu, vznikají krátká, ale intenzivní období biologické produkce; objevují se rozsáhlé květy fytoplanktonu a následné zvýšení populace zooplanktonu, které táhne za sebou ryby a savce. Mezi typické druhy patří různé druhy tuleňů, lachtanů a polární medvěd, místy se vyskytují i velryby (např. beluga). Pobřeží a ostrovy slouží jako hnízdiště a odpočívadla pro množství mořských ptáků.

Řeky a pobřežní osídlení

Nejvýznamnějšími řekami, které se vlévají do Východosibiřského moře, jsou Indigirka, Alazeja, Ujandina, Čukočja, Kolyma, Raučua, Chaun a Pegtymel. Řeky přinášejí velké množství sladké vody a sedimentu, vytvářejí delty a bažinaté nížiny; pouze po několika málo řekách je možné delší plavba. Pobřeží bylo po tisíce let obýváno domorodými kmeny — v oblasti žily kmeny Jukagirů, Čukčů a později Evenů a Evenků — které se tradičně živily rybolovem, lovem mořských savců a sběrem. Největším městem a přístavem je Pevek, nejsevernější město pevninského Ruska, které slouží jako regionální logistické a zásobovací centrum.

Výzkum, hospodářský význam a ohrožení

Východosibiřské moře patří mezi nejméně prozkoumané části Arktidy: hydrofilní a biologické průzkumy jsou omezené a existuje zde mnoho neprobádaných oblastí. Oblast má potenciální význam pro těžbu nerostných surovin a pro rybolov, ale náklady a environmentální rizika jsou vysoké. Klimatické změny se v Arktidě projevují rychleji než jinde — dochází k redukci mořského ledu, tání permafrostu a zvýšené erozi pobřeží, což má dopad na místní ekosystémy, domorodé komunity i potenciální využití území pro dopravu (Severní námořní cesta).

Ochrana přírody

Některé souostroví a oblasti v okolí Východosibiřského moře mají ochranný status; významným příkladem je Wrangelův ostrov, známý jako důležité místo pro rozmnožování polárních medvědů a pro stanoviště lachtanů a tuleňů, který je zapsán jako světové dědictví UNESCO. Ochrana těchto oblastí je důležitá pro zachování arktické biodiverzity a tradičního způsobu života domorodých obyvatel.

Celkově je Východosibiřské moře charakterizováno svou roli jako relativně izolovaného, málo prozkoumaného arktického prostoru s unikátními přírodními podmínkami, které vyžadují další výzkum a citlivý přístup při jakémkoliv ekonomickém využití.