Dagr (staroseversky "den") je v severské mytologii personifikací dne. Je synem boha úsvitu Dellingra a zosobněním noci Nótta. Je nevlastním bratrem Auðra a Jörða (Země). Jeho synovcem je Thor.
V díle Snorriho Sturlusona, zejména v části Gylfaginning Prose Eddy, je podrobněji popsáno, jak Ódin vzal Dagra a Nóttu, dal jim každému vůz a koně - Dagr dostal koně Skinfaxiho - a umístil je na oblohu, aby každých 24 hodin objížděli zemi. Skinfaxi (doslova „zářící hříva“) svým hřívou osvěcuje svět a přináší den, zatímco Nóttu doprovází kůň Hrímfaxi („ranní/přikrývající hříva“), jehož sliny podle Snorriho vytvářejí rosu a mráz.
Výklad a význam
Dagr v severské mytologii není pouze poetickým obrazem denního světla, ale také součástí kosmického pořádku: jeho jízda po obloze zajišťuje střídání dne a noci. Ve staroseverské literatuře se k jeho postavě vážou zejména motivy osvětlení, obnovy a cyklickosti času.
Textové prameny a zmínky
- Hlavním pramenem, kde je Dagr popsán, je Prose Edda Snorriho Sturlusona (Gylfaginning).
- Postava se objevuje také v různých skaldských kenningech a v jiných staroseverských textech, kde slouží jako poetický symbol dne.
Etymologie a srovnání
Jméno Dagr pochází ze staroseverského slova dagr („den“) a odpovídá germánskému kořenu *dagaz. V srovnávací mytologii najdeme obdobné personifikace dne i v jiných tradicích, například řeckou Heméru nebo římskou Dies.
Symbolika a kulturologický dopad
Dagr reprezentuje světlo, řád a kontinuální cyklus času. Postavy jako Dagr a Nótta ilustrují způsob, jakým staroseverští vypravěči a básníci personifikovali přírodní jevy, aby je začlenili do božského genealogického a kosmologického rámce. V moderní kultuře se motivy lidí jako Dagr objevují v umění, literatuře a populární kultuře, často jako inspirace pro náměty spojené se světlem a dobou dne.
Stručné shrnutí
- Role: personifikace dne, jezdec na nebeském voze.
- Rodina: syn Dellingra a Nótty, nevlastní bratr Auðra a Jörðu, synovec Thora.
- Kůň: Skinfaxi – „zářící hříva“, osvětluje svět.
- Prameny: především Prose Edda (Snorri Sturluson) a staroseverská poezie.

