E. B. Ford

Kariéra

Specializoval se na genetiku, v roce 1939 byl jmenován lektorem genetiky na Oxfordské univerzitě, v letech 1952-1969 byl ředitelem genetické laboratoře a v letech 1963-1969 profesorem ekologické genetiky. Ford byl jedním z prvních vědců, kteří byli od sedmnáctého století zvoleni členem All Souls College.

Ford dlouho spolupracoval s R.A. Fisherem. V době, kdy Ford vypracoval svou formální definici genetického polymorfismu, si Fisher zvykl na vysoké hodnoty selekce v přírodě. Nejvíce na něj zapůsobilo, že polymorfismus v sobě skrývá silné selekční síly (jako příklad Ford uvedl lidské krevní skupiny). Stejně jako Fisher pokračoval v debatě o přírodním výběru versus genetickém driftu se Sewallem Wrightem, který podle Forda kladl příliš velký důraz na genetický drift. Právě v důsledku Fordovy práce i práce vlastní změnil Dobžanskij ve třetím vydání svého slavného textu důraz z driftu na selekci.

Ford předpokládal, že polymorfismy lidských krevních skupin se mohou v populaci udržovat tím, že poskytují určitou ochranu před nemocemi. Šest let po této předpovědi bylo zjištěno, že tomu tak je, a navíc byla rozhodujícím způsobem prokázána výhoda heterozygotů na základě studie křížení AB x AB. Jeho opus magnum byla Ekologická genetika, která se dočkala čtyř vydání a měla velký vliv. Položil mnoho základů pro pozdější studie v této oblasti a byl přizván jako konzultant, aby pomohl založit podobné výzkumné skupiny v několika dalších zemích.

Z mnoha Fordových publikací měla patrně největší úspěch první kniha z řady New Naturalist, Motýli. V roce 1955 napsal Ford ve stejné sérii také knihu Moths (Můry) a jako jeden z mála je autorem více než jedné knihy z této série.

Ekologická genetika

E. B. Ford se dlouhá léta zabýval genetickým polymorfismem. Polymorfismus je v přírodních populacích častý; klíčovým rysem je společný výskyt dvou nebo více nesouvislých forem druhu v určité rovnováze. Dokud je podíl jednotlivých forem vyšší než míra mutace, musí být příčinou selekce. Již v roce 1930 se Fisher zabýval situací, kdy je u alel na jednom lokusu heterozygot životaschopnější než kterýkoli z homozygotů. To je typický genetický mechanismus způsobující tento typ polymorfismu. Práce zahrnuje syntézu terénního výzkumu, taxonomie a laboratorní genetiky.

Callimorpha dominula morpha typica s roztaženými křídly. Polymorfismus u tohoto druhu zkoumal Ford po mnoho let. Červená s černými zadními křídly, odhalená za letu, upozorňují na jeho jedovatou chuť. Přední křídla jsou kryptická, v klidu zakrývají zadní křídla. Zde můra na lidské ruce odpočívá, ale je ostražitá, a přední křídla má předsunutá dopředu, aby odhalila varovný záblesk.