Wolfgang Wagner (30. srpna 1919 – 21. března 2010) byl německý operní režisér, vnuk operního skladatele Richarda Wagnera a pravnuk skladatele Franze Liszta. Po dlouhou část svého života byl spojen s tradičním Bayreuthským festivalem: po mnoho let stál v jeho čele a výrazně ovlivnil podobu uvádění Wagnerových děl v druhé polovině 20. století.
Život a rodina
Wolfgang Wagner pocházel ze slavné umělecké rodiny Wagnerů, která měla rozhodující vliv na německé operní a hudební dění. Po II. světové válce vedl Bayreuthské slavnosti společně se svým starším bratrem Wielandem Wagnerem; po Wielandově smrti v roce 1966 pokračoval jako jediný ředitel po dalších 42 let až do svého odchodu do důchodu v roce 2008. Mezi jeho potomky patří například syn Gottfried Wagner, známý jako publicista a kritik rodinné minulosti, a dcera Katharina Wagner, která se později zapojila do vedení festivalu.
Bayreuth a inscenátorský přístup
Pod vedením bratří Wielanda a Wolfganga došlo k zásadní proměně tzv. „Nového Bayreuthu“ — odpoutání se od tradičního 19. století přehrávajícího naturalismu a k důrazu na moderní, symbolické pojetí inscenace. Místo bohatých malovaných kulis a monumentálních, historizujících kostýmů prosazovali střídmější, minimalističtější přístup s výrazným využitím světla, stínů a abstraktních jevištních prvků. Tento styl měl za cíl prohloubit mytologický a dramatický rozměr Wagnerových oper a současně provést kulturní distanci od problematické role festivalu v době nacismu.
Snaha o vyrovnání s minulostí a kontroverze
Wolfgang Wagner byl principiální snahou i předmětem debat o tom, jak se Bayreuth vyrovná s dobou třicátých a čtyřicátých let 20. století. Během jeho vedení festival čelil kritice i vnitřním rodinným sporům, které se týkaly přístupu k odkazu Richarda Wagnera, transparentnosti vedení a financování. Některé spory se dotýkaly i otázky pokračování rodinné role v řízení festivalu a nominací tvůrců do inscenací.
Odkaz
Wolfgang Wagner významně formoval poválečnou podobu Bayreuthu a ovlivnil vývoj operní režie obecně. Jeho pojetí zdůrazňující symboliku, scénografickou jednoduchost a práci se světlem mělo silný vliv na další generace režisérů. Na jeho působení se pojí jak uznání za kulturní obnovu a modernizaci festivalu, tak i kritika týkající se uzavřenosti vedení a rodinných sporů. Po jeho odchodu v roce 2008 přešla odpovědnost za festival na novou generaci vedení, která měla navázat na tradici i zároveň festival dál obnovovat.
