Roy Stewart Moore (narozen 11. února 1947 v Gadsdenu, Alabama) je americký právník, politik a bývalý soudce. Získal celostátní pozornost pro své konzervativní a nábožensky motivované postoje a pro opakované střety se spolkovým právem a soudní etikou.

Moore si vysloužil značnou pozornost a kontroverze kvůli svým silně protihomosexuálním, protimuslimským a krajně pravicovým názorům, přesvědčení, že křesťanství by mělo určovat veřejnou politiku, a také kvůli svým dřívějším vazbám na neokonfederáty a bělošské nacionalistické skupiny.

Právní a soudní kariéra

Moore vystupoval především jako soudce v systému státu Alabama. Jeho nejvýznamnějšími funkcemi byly dvě období ve funkci předsedy Nejvyššího soudu Alabamy (Chief Justice). Poprvé byl zvolen do této funkce v roce 2001, což vyvrcholilo konfliktem s federálními soudy a jeho odvoláním z funkce v roce 2003. Podruhé se do úřadu vrátil po volbách v roce 2012 a opětovně vedl Nejvyšší soud Alabamy v letech 2013–2017, dokud nebyl v roce 2017 zbaven funkce soudní disciplinární komisí pro porušení soudní etiky.

Ten Commandments a střety s federálním právem

Moore se proslavil instalací kamenného památníku s Desaterem (Ten Commandments) v prostorách soudní budovy Alabamy. Když federální soud rozhodl, že tento památník porušuje Úmluvu o oddělení církve a státu (Establishment Clause), Moore odmítl rozsudek vykonat. Jeho neuposlechnutí vedlo k disciplinárnímu řízení a prvnímu odvolání z funkce v roce 2003. Po svém návratu do úřadu opakovaně vystupoval proti rozsudkům federálních soudů považovaných za v rozporu s jeho náboženským přesvědčením – nejmarkantněji v otázce stejnopohlavního manželství.

Odvolání v roce 2017

Po rozhodnutí Nejvyššího soudu USA v kauze Obergefell (2015), které legalizovalo stejnopohlavní manželství, Moore v roce 2016 vydal příkaz, podle něhož by místní matriky neměly vydávat povolení k uzavření sňatků osobám stejného pohlaví. Tento postup byl široce kritizován jako porušení federálního práva a zásad soudní nezávislosti. V prosinci 2016 a následně na jaře 2017 proti němu bylo zahájeno disciplinární řízení a v dubnu 2017 byl soudem v Alabamě odstraněn z funkce pro „zabývání se veřejnými záležitostmi nevhodným způsobem“ a nerespektování zákonných příkazů.

Senátní kampaň 2017

V roce 2017 kandidoval jako republikán v doplňovacích volbách do Senátu USA po odchodu Jeffa Sessionsa do kabinetu. V republikánských primárkách překvapivě porazil tehdejšího úřadujícího senátora Luthera Strange a získal nominaci. V prosincovém všeobecném hlasování se ale pro něj konvergovaly potíže: během kampaně vystoupily řady republikánských představitelů proti němu a na veřejnost pronikly závažné obvinění. V prosinci 2017 byl poražen demokratem Dougem Jonesem v těsné volbě, což znamenalo vítězství Demokratů v tradičně silně republikánském státě.

Obvinění ze sexuálního obtěžování a zneužití

Během senátní kampaně v listopadu 2017 média zveřejnila obvinění několika žen, které tvrdily, že Moore je v minulosti nepatřičně osahával nebo se snažil o vztah s nezletilými dívkami, když jim bylo patnáct až osmnáct let a jemu přes třicet. Moore některá tvrzení popřel, u jiných připustil, že ženy zná, ale odmítl, že by došlo k pohlavnímu styku s nezletilými. Obvinění výrazně ovlivnila veřejné mínění i podporu v řadách Republikánské strany a byla jedním z klíčových faktorů volebního výsledku v prosinci 2017.

Politické názory a veřejné působení

Moore je známý svým hlasitým prosazováním křesťanských hodnot v politice: odmítá rozlišovat mezi náboženstvím a veřejným životem, kritizuje LGBTQ+ práva, prosazuje přísnou protikorupční rétoriku smíchanou s náboženským tradicionalismem a často zpochybňuje autoritu federálních institucí, pokud jejich rozhodnutí vnímá jako odporující jeho výkladu Bible. Jeho vztahy s neokonfederačními a krajně pravicovými skupinami byly opakovaně předmětem kritiky a analýz médií i pozorovatelů politické scény.

Dědictví a hodnocení

Roy Moore zůstává v americkém veřejném prostoru postavou polarizující: pro své podporovatele je houževnatým obráncem tradičních náboženských hodnot a státních práv; pro kritiky představuje příklad nacionalistického a výlučně nábožensky motivovaného veřejného činitele, jehož jednání několikrát vedlo ke střetu se zákonem a soudní etikou. Jeho kariéra ilustruje napětí mezi státním a spolkovým právem, otázky oddělení církve a státu a rostoucí význam etiky a veřejné odpovědnosti v politice.