Papež Pius V. (latinsky Pius V.; 17. ledna 1504 – 1. května 1572), rodným jménem Antonio Ghislieri a od roku 1518 zvaný Michele Ghislieri, O.P., byl italský kněz římskokatolické církve a 226. papež v letech 1566–1572. Je považován za jednoho z nejvlivnějších reformních papežů 16. století a je světcem katolické církve.

Život a předpapežská kariéra

Antonio Ghislieri se narodil do chudé rodiny v Bosco Marengo v Piemontu. V mládí vstoupil do dominikánského řádu, kde přijal jméno Michele. Vynikal zbožností, asketickým způsobem života a přísným dodržováním řádových pravidel. Studoval teologii a vyučoval, později působil jako kazatel a inkvizitor, díky čemuž si vysloužil pověst přísného a nekompromisního církevního činitele. Sloužil rovněž jako biskup a poté byl jmenován kardinálem papežem Piem IV., což předurčilo jeho volbu do čela církve.

Pontifikát 1566–1572 — hlavní činy a reformy

Jako papež se Pius V. soustředil na důsledné uplatňování reforem vyplývajících z Tridentského koncilu (1545–1563). Jeho pontifikát se vyznačoval důrazem na mravní očištění kléru, liturgickou jednotu a obranu katolicismu proti protestantským a osmanským mocnostem. Mezi nejdůležitější kroky patřily:

  • Uplatnění reforem Tridentského koncilu: Pius V. prosazoval vznik seminářů pro výchovu kněží, zpřísnil pravidla pro kněžské chování a kázeň a důsledně vystupoval proti zneužívání církevních úřadů.
  • Liturgická reforma a jednotný rituál: Vydal standardní vydání Missale Romanum (1570), které se stalo základem tzv. tridentské mše. Rovněž podporoval úpravy breviáře a prosazoval jednotnou liturgickou praxi v katolickém světě.
  • Katechismus: Pius V. prosazoval a šířil Katechismus tridentský (Roman Catechism), určený pro výuku věřících a formaci kněží.
  • Boje proti Osmanům a vznik Svaté ligy: Papež silně podporoval obranu Evropy proti osmanské expanzi. Podporou sjednocení křesťanských námořních mocností přispěl k založení Svaté ligy, která v roce 1571 zvítězila nad osmanskou flotou v námořní bitvě u Lepanta. Po vítězství Pius V. vyhlásil svátek Panny Marie Vítězné (později Panny Marie Růžencové) jako dík za pomoc ve válce.
  • Kontrola nad herezí a cenzura: Pokračoval v činnosti inkvizice a v prosazování cenzury knižních vydání, aby omezil šíření náboženských a myšlenkových odchylek od katolické doktríny.
  • Vztah k protestantismu a politickým otázkám: Pius V. nekompromisně vystupoval proti některým protestantským vládcům; nejznámějším aktem byla papežská bula Regnans in Excelsis (1570), kterou exkomunikoval anglickou královnu Alžbětu I. a prohlásil, že její podřízení se jí mohou zbavit povinnosti poslušnosti. Tento krok měl významné politické důsledky v anglických dějinách.

Osobnost a způsob života

Pius V. byl známý svou přísnou askézou, skromností a osobní zbožností. Žil střídmě, upřednostňoval jednoduchost před pompou, důraz kladl na modlitbu, kajícnost a morální příklad. Jeho styl vládnutí často kombinoval pietu s tvrdým vymáháním kázně.

Úmrtí a kanonizace

Pius V. zemřel 1. května 1572. Jeho osobní svatost, zásluhy o reformu církve a vítězství u Lepanta přispěly k jeho pozdějšímu církevnímu uctívání. Byl kanonizován v roce 1712 papežem Klimentem XI. V katolickém liturgickém kalendáři má svůj den připomínky jako světec.

Dědictví

Pius V. zanechal trvalý otisk v římskokatolické církvi: jeho liturgické úpravy a reforemní opatření významně ovlivnily podobu katolické praxe po staletí. Pro mnohé je symbolem kontrareformace — papežem, který se snažil obnovit morální a náboženskou čistotu církve a zároveň bránit křesťanství před vnějšími hrozbami.