Muhammad Ahmad bin Abdalláh (12. srpna 1845 - 22. června 1885) byl náboženský vůdce súfijského řádu Samáníja v Súdánu. Dne 29. června 1881 se prohlásil za Mahdího neboli mesiášského vykupitele islámské víry.
Jeho vyhlášení přišlo v době, kdy se mezi arabskou částí súdánského obyvatelstva šířila nespokojenost. Vadila jim utlačovatelská politika jejich turko-egyptských vládců (kteří byli rovněž muslimové).
Mezi různými súdánskými náboženskými sektami té doby existovala mesiášská víra. V západní Africe se dříve vyskytovala mahdistická hnutí, wahhábismus a další puritánské formy islámského obrození. Hlavní příčinou byla rostoucí vojenská a ekonomická nadvláda evropských mocností v průběhu 19. století.
Britové měli na Súdán vliv a prohlásili ho za "společné anglo-egyptské území". Obecně stáli Britové za vládou chedivů z dynastie Muhammada Alího paši v Egyptě. V době Mahdího vládl Egyptu a Súdánu společně Tewfik paša, kterého uznala Osmanská říše, a Britové. Nároky Británie na Súdán vedly k tomu, že tam byla po porážce Mahdího chedivských sil vyslána britská vojska. Britská vláda jmenovala generála Charlese George Gordona ("Gordon paša") generálním guvernérem Súdánu, což vedlo k jeho slavné smrti v Chartúmu rukou Mahdího vojsk.
Od vyhlášení mahdíje v červnu 1881 až do pádu Chartúmu v lednu 1885 vedl Muhammad Ahmad úspěšné vojenské tažení proti turecko-egyptské vládě v Súdánu. Boje skončily Gordonovou smrtí v Chartúmu. Po nečekané smrti Muhammada Ahmada 22. června 1885, pouhých šest měsíců po dobytí Chartúmu, převzal správu Súdánu jeho hlavní zástupce. Churchill tvrdí, že do té doby zabili všechny lidi schopné řídit zemi.