Jean-Baptiste Pierre Antoine de Monet, Chevalier de la Marck, obvykle známý jako Lamarck, (1. srpna 1744 - 18. prosince 1829) byl francouzský voják, přírodovědec a člen Francouzské akademie. Byl jedním z prvních, kdo vyslovil domněnku, že organismy se mění v souladu s přírodními zákony. Tato teorie je známá jako evoluce.
Život a kariéra
Jean-Baptiste de Lamarck se narodil ve Francii v roce 1744. V mládí sloužil v armádě, později se věnoval přírodním vědám. Po ukončení vojenské služby se věnoval studiu botaniky a přírodopisu. Pracoval v Paříži a postupně se stal jedním z předních odborníků na bezobratlé organismy. Získal místo ve významných vědeckých institucích své doby a zasloužil se o organizaci sbírek a výuky na přírodovědných ústavech.
Hlavní myšlenky a teorie
Lamarck je nejznámější pro svou teorii transformace druhů. Její jádro lze shrnout do dvou hlavních myšlenek:
- vnitřní tendence ke zvyšování složitosti — Lamarck předpokládal, že organismy mají vnitřní sklon k postupnému vývoji k složitějším formám;
- dědičnost získaných znaků (tzv. lamarckismus) — podle něj se znaky vzniklé v průběhu života (například zesílení určité části těla používáním) mohou dědit u potomstva.
Tyto názory popsal podrobně v dílech jako Système des animaux sans vertèbres (1801) a především v knize Philosophie Zoologique (1809), kde rozvinul svoji představu o původu a proměnlivosti druhů.
Dílo a přínos
- Taxonomie: Lamarck významně přispěl k systematickému zpracování bezobratlých živočichů a poprvé zavedl širší používání termínu „bezobratlí“ (invertébrata).
- Botanika: publikoval odborné práce o rostlinách a také praktické příručky, které pomáhaly popularizovat poznatky přírodních věd.
- Vzdělávání a správa sbírek: organizoval a rozšiřoval sbírky v přírodovědných institucích, čímž položil základy moderního muzejního a učebního zázemí pro biologii.
Dědictví a kritika
Lamarckova teorie dědičnosti získaných znaků byla v 19. století široce kritizována a s nástupem Darwinovy teorie přirozeného výběru postupně ustoupila jako hlavní vysvětlení evoluce. Charles Darwin a další evoluční biologové považovali Lamarcka za významného předchůdce, avšak mechanizmus, který navrhoval, se ukázal být nevhodný k vysvětlení většiny evolučních jevů.
V moderní době přinesla genetika a molekulární biologie jiné, přesnější mechanizmy dědičnosti. Přesto se zájem o některé aspekty „lamarckovského“ myšlení obnovil v souvislosti s výzkumem epigenetiky a transgenerační dědičnosti, která ukazuje, že určité vlivy prostředí mohou ovlivnit genovou expresi u potomstva — jde však o jiný proces než Lamarckova původní představa.
Konec života
Lamarck zemřel v roce 1829. Poslední roky svého života prožil ve finančních potížích a relativním opomíjení. Po jeho smrti však jeho myšlenky nadále ovlivňovaly diskuse o původu druhů a o biologickém vývoji.
Proč je Lamarck důležitý
Jean-Baptiste de Lamarck je historicky důležitý jako jeden z prvních vědců, kteří systematicky formulovali myšlenku, že druhy nejsou neměnné, ale mění se v čase v souladu s přírodními zákony. I když jeho konkrétní vysvětlení evoluce bylo později nahrazeno moderní syntézou evoluční biologie, jeho práce položila základy pro další výzkum a otevřela cestu k vědeckému zkoumání evoluce.