Rodina a vzdělání
August Friedrich Kellner se narodil 1. února 1885 ve Vaihingenu, městečku u řeky Enže nedaleko Heidelbergu. Byl jediným dítětem Georga Friedricha Kellnera, pekaře z duryňské vesnice Arnstadt, a Barbary Wilhelmine Vaigleové z Bissingenu. Friedrichovi rodiče se hlásili k evangelicko-luteránskému vyznání.
Když byly Friedrichovi čtyři roky, přestěhovala se jeho rodina do Mohuče. Tam se jeho otec stal pekařským mistrem v "Goebels Zuckerwerk".
V prosinci 1902, ve svých 17 letech, Kellner odmaturoval na Goetheho gymnáziu. Začal pracovat jako nižší úředník u soudu v Mohuči. Pracoval zde od roku 1903 do roku 1933. Stal se soudním tajemníkem, poté účetním a nakonec soudním inspektorem.
Vojenská služba a manželství
V letech 1907 a 1908 si Kellner musel splnit vojenskou záložní povinnost. Byl přidělen k 6. pěší rotě Leibregiments Großherzogin (3. Großherzoglich Hessisches) Nr. 117 v Mohuči.
V roce 1913 se Friedrich Kellner oženil s Pauline Preussovou. Pocházela z Mohuče. O tři roky později se jim narodilo jediné dítě, Karl Friedrich Wilhelm Kellner.
Když v roce 1914 začala první světová válka, byl Kellner povolán zpět do aktivní služby. Byl důstojnickým náhradníkem u pěšího pluku Prinz Carl (4. Großherzoglich Hessisches Regiment) Nr. 118 ve Wormsu. Bojoval ve Francii v bitvě na Marně. Později byl zraněn u Remeše. Byl poslán na zotavenou do nemocnice svatého Rocha v Mohuči.
Politický aktivismus
Kellner byl loajální vůči císařskému režimu, ale přesto po válce uvítal zrod německé demokracie. Stal se politickým organizátorem vedoucí politické strany, Sociálnědemokratické strany Německa (SPD). Od prvních dnů Výmarské republiky vystupoval proti nebezpečí extremistů, proti komunistům a národním socialistům (nacistům). Svůj nesouhlas dával Kellner na shromážděních najevo tím, že nad hlavou držel knihu Adolfa Hitlera Mein Kampf. Poté křičel do davu: "Gutenbergu, tvůj tiskařský stroj byl touto zlou knihou zneuctěn. " Za své názory byl Kellner nejednou nacisty zbit.
Adolf Hitler se chtěl pomstít svým politickým odpůrcům. Dva týdny předtím, než se Hitler stal kancléřem, vzal Kellner svou ženu a syna do bezpečí. Přestěhovali se do vesnice Laubach v Hesensku. V Laubachu pracoval jako vrchní justiční inspektor u okresního soudu. To znamená, že měl na starosti správu soudní budovy. V roce 1935 odešel jeho syn žít do Spojených států, protože nechtěl jít do Hitlerovy armády.
V listopadu 1938 došlo k pogromu (útoku) na Židy. Ten se stal známým jako Křišťálová noc, noc rozbitého skla. Friedrich a Pauline Kellnerovi se snažili pomoci svým židovským sousedům. Kellnerovi byli nacistickými vůdci varováni, že pokud budou pokračovat v odporu, stihne je stejný osud jako jejich sousedy. Kellnerovi bylo řečeno, že pokud bude mít i nadále "špatný vliv" na obyvatele Laubachu, budou on i jeho žena posláni do koncentračního tábora. Zpráva napsaná okresním nacistickým vůdcem Hermannem Engstem ukazuje, že úřady plánovaly Kellnera na konci války potrestat. Protože nemohl nadále otevřeně vystupovat, zapisoval si Kellner své myšlenky do tajného deníku. Chtěl, aby jeho syn a další generace věděly, že demokracie nesmí ustupovat diktatuře. V deníku všechny varuje, aby se postavili tyranům a terorismu a nevěřili jejich propagandě.
Deník
Deník má 10 svazků s celkem 861 stranami. Obsahuje 676 jednotlivě datovaných záznamů. Záznamy jsou z období od září 1939 do května 1945. Na stránkách deníku je nalepeno více než 500 novinových výstřižků.
Friedrich Kellner byl očitým svědkem událostí své doby. Ve svém deníku nabízí také návod pro budoucí generace, jak zabránit totalitě. Varuje všechny, aby se postavili na odpor jakékoli ideologii, která by jim brala osobní svobody, a varuje všechny, aby se odvrátili od jakékoli víry, která ignoruje posvátnost lidského života.
Jeden z nejdůležitějších záznamů v deníku byl napsán 28. října 1941. Většina Němců po válce tvrdila, že o holocaustu nic nevěděla. Kellner si to však velmi brzy za války do svého deníku zaznamenal. Ukázal, že i v malých městech normální lidé věděli, co se děje:
"Jeden voják, který je zde na dovolené, řekl, že byl svědkem strašného zvěrstva v okupovaných částech Polska. Viděl, jak nahé židovské muže a ženy postavili před dlouhý hluboký příkop a na rozkaz esesáků je Ukrajinci stříleli do týla a oni padali do příkopu. Pak byl příkop zasypán hlínou, i když slyšel křik lidí, kteří v příkopu ještě žili.
Tato nelidská zvěrstva byla tak strašná, že někteří Ukrajinci, kteří byli použiti jako nástroje, se nervově zhroutili. Všichni vojáci, kteří věděli o těchto bestiálních činech těchto nacistických podlidí, byli toho názoru, že by se německému národu mělo třást boty kvůli nadcházející odplatě.
Neexistuje trest, který by byl pro tyto nacistické bestie dostatečně tvrdý. Až přijde odplata, budou samozřejmě spolu s nimi trpět i nevinní. Ale protože devadesát procent německého obyvatelstva nese přímou či nepřímou vinu za současnou situaci, můžeme jen říci, že ti, kteří cestují společně, budou viset společně."
Po válce
Na konci války se Kellner podílel na založení SPD v Laubachu a stal se krajským předsedou strany. V letech 1945 a 1946 byl místostarostou Laubachu. V letech 1956-1960 byl prvním radním města a místostarostou.
Friedrich Kellner byl až do roku 1947 vrchním soudním inspektorem a správcem soudní budovy v Laubachu. Další dva roky byl okresním auditorem u krajského soudu v Giessenu. V roce 1950 odešel do důchodu, ale nadále působil jako právní rada v Laubachu.
Kellnerův syn, který emigroval do Ameriky, zemřel v roce 1953. V roce 1960 odcestoval Kellnerův vnuk Robert Scott Kellner do Německa, aby se setkal se svým dědečkem. Kellner předal svému americkému vnukovi svůj desetisvazkový deník. Chtěl, aby jej přeložil do různých jazyků a seznámil s ním veřejnost.
4. listopadu 1970 Friedrich Kellner zemřel. Byl pohřben po boku své manželky na hřbitově v Mohuči.
