Edmund Sixtus "Ed" Muskie (28. března 1914 – 26. března 1996) byl americký politik a státník, dlouholetý člen Demokratické strany. Patřil mezi nejvýznamnější politiky druhé poloviny 20. století v USA díky svému vlivu v Kongresu i v oblasti zahraniční politiky.

Život a počátky kariéry

Muskie se narodil v Rumfordu ve státě Maine v polské rodině přistěhovalců. Z vychování i raných zkušeností čerpal hodnoty pevné pracovní etiky a veřejné služby, které ho později provázely celou politickou kariérou.

Politická dráha

Ve veřejné službě zastával několik vysokých funkcí: v letech 1955–1959 byl guvernérem státu Maine a v letech 1959–1980 senátorem Spojených států. V Senátu se proslavil jako konstruktivní zákonodárce, známý pro schopnost hledat kompromisy a prosazovat rozsáhlá legislativní řešení.

V letech 1980–1981 zastával funkci ministra zahraničí Spojených států za Carterovy vlády. Krátké působení na čele diplomacie přišlo v závěru Carterova mandátu, kdy nahrazoval rezignujícího státního tajemníka a snažil se zvládnout složité mezinárodní záležitosti té doby. Prezident Jimmy Carter mu v roce 1981 udělil Prezidentskou medaili svobody.

Kandidatury a zájmy

Muskie byl v roce 1968 viceprezidentským kandidátem Demokratů a o několik let později patřil k favoritům v předvolebním boji o nominaci strany v roce 1972. Jeho kampaň však byla oslabená řadou skandálů a událostí v primárkách.

Velkou část svého senátního působení věnoval ochraně životního prostředí. Prosazoval přísnější normy pro kvalitu ovzduší a vody a podporoval zákony, které položily základy moderní federální environmentální politiky. Díky tomu je často vnímaný jako jeden z architektů zákonů, které významně zlepšily ochranu životního prostředí ve Spojených státech.

Osobní život, úmrtí a odkaz

Muskie byl vnímán jako pragmatický politik s důrazem na veřejné služby a čestné vystupování. Po odchodu z aktivní politiky zůstával respektovanou osobností a komentátorem veřejných záležitostí.

Muskie zemřel ve Washingtonu na srdeční selhání. Bylo mu 81 let. Jeho odkaz spočívá především v přínosu k environmentální legislativě, v dlouhé službě státu a v příkladu ústavní a konstruktivní politiky, který zanechal dalším generacím.