Kandidáti a jejich pozadí

V prezidentských volbách 1968 se utkali Richard Nixon, bývalý viceprezident, za Republikánskou stranu; Hubert Humphrey, současný viceprezident, za Demokratickou stranu; a kontroverzní guvernér Alabamy George Wallace, který kandidoval za Americkou nezávislou stranu. Wallaceovým spolukandidátem byl kontroverzní generál Curtis LeMay, známý svými válečnými postoji. Nixon si jako kandidáta na viceprezidenta vybral Spira Agnewa; Humphrey zvolil za spolukandidáta senátora Edmunda Muskieho.

Průběh předvolebního boje

Rok 1968 byl pro americkou politiku bouřlivý: probíhala válka ve Vietnamu, sílily protiválečné protesty a napětí v otázkách občanských práv. Dosavadní prezident Lyndon B. Johnson původně uvažoval o obhajobě, ale 31. března 1968 oznámil, že nebude usilovat o nominaci své strany: "Nebudu usilovat a nepřijmu nominaci své strany na další funkční období jako váš prezident". Jeho rozhodnutí přišlo po nečekaně silném výkonu senátora Eugena McCarthyho v primárkách proti válce ve Vietnamu a po rostoucím veřejném nesouhlasu s politikou Johnsonovy administrativy.

Mezi klíčové události patřila vítězství Roberta F. Kennedyho v některých předvolebních primárkách; Robert F. Kennedy, bratr zavražděného prezidenta Johna F. Kennedyho, se stal vážným kandidátem, než byl zavražděn 5. června 1968 Sirhanem Sirhanem v Los Angeles poté, co vyhrál primárky v Kalifornii a Jižní Dakotě. Jeho smrt dramaticky změnila situaci v demokratickém táboře.

Na Demokratické národní konvenci v Chicagu v srpnu 1968 došlo k násilným střetům mezi protestujícími (antiválečným hnutím, studujícími a dalšími aktivisty) a pořádkovými silami, což mělo velký dopad na veřejné mínění a vylehčilo vnitrostranické spory. Humphrey nakonec získal nominaci, a to především díky podpoře stranických struktur a delegátů, i přes to, že v primárkách čelil silnému odporu protivojenského křídla zastoupeného McCarthyem a Kennedyem.

Hlavní témata kampaně

  • Vietnam – rozhodující téma; Humphrey byl v očích mnohých spojován s pokračováním Johnsonovy politiky, zatímco Nixon sliboval "řádný konec" a obnovení pořádku.
  • Občanská práva a rasové napětí – po sérii občanských nepokojů a atentátu na Martina Luthera Kinga (duben 1968) byly rasové otázky a pořádek v ulicích v centru pozornosti.
  • Pořádek a bezpečnost – Nixonova rétorika o "silent majority" a potřebě zákona a pořádku oslovila voliče znepokojené násilím a protesty.
  • Regionální polarizace – kandidatura George Wallace rozdělila jižní hlasy a poukázala na rostoucí odklon části bílých voličů od Demokratů.

Výsledky voleb

Ve volbách zvítězil Richard Nixon s 301 hlasy volitelů. Hubert Humphrey získal 191 hlasů volitelů a George Wallace 46 hlasů volitelů. Wallace vyhrál pět států v jižních Spojených státech (tzv. Deep South) — a navíc mu jeden neodemknutý (faithless) volitel z Severní Karolíny přiřkl hlas, takže celkem obdržel 46 volitelů. V poměrném (populárním) hlasování byly výsledky těsné: Nixon přibližně 43,4 %, Humphrey 42,7 % a Wallace asi 13,5 % hlasů.

Důsledky a význam voleb

Volby 1968 znamenaly zásadní zlom v americké politice. Nixonovo vítězství odstartovalo návrat Republikánů do prezidentského úřadu a další transformaci stranického uspořádání, která v následujících dekádách zahrnovala i tzv. "Southern Strategy" (politiku oslovování konzervativních jižních voličů). Wallaceova úspěšná třetí strana ukázala, že může existovat významné voličské jádro nespokojené s oběma hlavními stranami, zejména v otázkách rasových a kulturních konfliktů.

Pro Demokratickou stranu byly volby varováním: vnitrostranické spory, rozkolnutí kolem války a obraz násilí během konvence oslabily její pozici a vyžadovaly úvahy o budoucím směřování a obnově jednoty.