Benoît de Maillet (Saint-Mihiel, 12. dubna 1656 - Marseille, 30. ledna 1738) byl zcestovalý francouzský diplomat a přírodovědec. Po většinu života působil v oblasti Středozemního moře a Blízkého východu, byl francouzským generálním konzulem v Káhiře a dozorcem v Levantě. Díky svým pozorováním přírody a geografickým zkušenostem zformuloval ranou evoluční hypotézu, která nabízela přirozené vysvětlení vzniku a proměn Země i jejího živočišného obsahu.

Život a služba v zahraničí

Maillet strávil dlouhá léta v terénu jako diplomat a správce francouzských zájmů v oblasti Středozemního moře a Blízkého východu. Jeho služba v Káhiře a na pobřeží Levanty mu umožnila pozorovat geologické útvary, pobřežní změny a bohatou mořskou faunu v různých geografických pásmech. Tyto zkušenosti byly základem jeho pozdějších závěrů o vývoji povrchu Země a o původu organismů.

Geologická a přírodovědná pozorování

Mailletova pozorování byla založena na empirických faktech: nacházel vnitrozemské vrstvy s mořskými ulitami a jinými zkamenělinami, sedimentární horniny daleko od současného pobřeží a důkazy erozi a usazování materiálu. Z toho usuzoval, že krajina vzniká postupnými, pomalými procesy (eroze, sedimentace, posuny mořských hladin), nikoli náhlým stvořením v jediném okamžiku. Na základě těchto zjištění navrhoval, že moře pokrývalo dříve větší části pevniny a že se souše postupně vynořovaly.

Dále formuloval myšlenku, že mnoho suchozemských živočichů má svůj původ v organismech, které dříve žily v mořích, a že přechod z vodního do suchozemského způsobu života proběhl postupně pomocí přizpůsobování. Maillet tedy přijímal přirozený původ člověka a druhů obecně, což jej řadí mezi předchůdce pozdější evoluční teorie.

Dílo a vydání

Svůj ucelený soubor názorů Maillet sepsal do rukopisu, který byl vydán teprve posmrtně. Tento text vyšel roku 1748 pod názvem Telliamed (anagram jeho jména) v upravené podobě, kterou redigoval Bernard le Bovier de Fontenelle. Publikace byla koncipována jako dialog a obsahovala jak empirická pozorování, tak spekulativní závěry o dějinách Země a původu organismů. Kvůli kontroverznosti některých tvrzení o stáří Země a neortodoxním vysvětlením původu druhů bylo dílo vydáno po Mailletově smrti a čtené bylo s opatrností i kritikou.

Dědictví a význam

Maillet je dnes považován za jednoho z raných průkopníků geologického myšlení, kteří uvažovali v pojmech dlouhých časových úseků a postupných přírodních procesů. Některé jeho poznatky o usazování, erozi a o fosiliích přispěly k postupnému odklonu od doslovného chápání biblického stvoření a předznamenaly pozdější principy uniformitarianismu a evolučního myšlení. Jeho práce inspirovala a provokovala současníky i pozdější generace geologů a přírodovědců, a proto má v dějinách vědy pevné místo jako jeden z předchůdců moderní geologie a evoluční teorie.