Tsunami: definice, příčiny a největší katastrofy

Tsunami: stručná definice, příčiny a přehled největších katastrof včetně tsunami 2004. Jak rozpoznat varování a co dělat pro ochranu života a majetku.

Definice a základní vlastnosti

Tsunami je přírodní katastrofa, která představuje sérii rychle se pohybujících vln v oceánu způsobených silnými zemětřeseními, sopečnými erupcemi, sesuvy půdy nebo prostě pádem asteroidu či meteoritu do oceánu. Tsunami má velmi dlouhou vlnovou délku. Může být dlouhá až stovky kilometrů. Tsunami obvykle začíná náhle. Vlny se pohybují oceánem velkou rychlostí s malými energetickými ztrátami. Mohou odnášet písek z pláží, ničit stromy, odhazovat a vláčet vozidla, domy a dokonce ničit celá města. Tsunami může vzniknout i při dopadu meteoritu na zemský povrch, i když je to velmi vzácné. Tsunami se obvykle vyskytuje v Tichém oceánu, zejména v takzvaném ohnivém kruhu, ale může se objevit v jakékoli velké vodní ploše.

Dodatečné vysvětlení: v hlubokém oceánu má tsunami často malou výšku (řád metrů nebo méně), ale velmi dlouhou vlnovou délku, díky čemuž může pokračovat tisíce kilometrů bez výrazné ztráty energie. Rychlost šíření tsunami v hluboké vodě může dosahovat stovek kilometrů za hodinu (v extrémních případech přes 800 km/h). Při přiblížení k pobřeží, kde klesá hloubka, se vlna zpomalí, vlnová délka se zkrátí a výška vlny (tzv. run-up) dramaticky vzroste — to je hlavní důvod velkého ničivého účinku na pobřeží.

Příčiny tsunami

Hlavní příčiny: silná zemětřesení, sopečné erupce, podmořské nebo pobřežní sesuvy půdy a vnější dopady jako pád asteroidů či meteoritů. Dále může k lokálnímu vzniku tsunami dojít při prudkém sesuvu kamení z útesů do vody nebo při náhlém kolapsu části sopky (flank collapse).

U zemětřesení je rozhodující vertikální posun mořského dna: pokud se velké množství vody náhle posune nahoru nebo dolů, vznikne vlna šířící se oběma směry. U sesuvů nebo dopadů je energie koncentrovaná na menší ploše, což může vytvořit extrémně vysoké vlny na krátkou vzdálenost (viz megatsunami).

Jak tsunami působí a proč je tak ničivé

Ničivost tsunami závisí na několika faktorech:

• hloubka a tvar pobřežního svahu (mírný sklony mohou vlnu zesílit),
• velikost a směr zdroje (větší posun dna = více energie),
• tvar zálivu nebo pobřeží (úzké zálivy mohou vlnu „nasměrovat“ a zesílit),
• čas mezi vlnami — tsunami je série vln, druhá nebo třetí může být nejničivější,
• možnost zaplavení vnitrozemí (inundace) a síla proudu, který může svlékat budovy a unášet těžké předměty.

Další jev je run-up — nejvyšší výška, kterou vlna dosáhne nad normální hladinou moře na pobřeží. Ta může být mnohonásobně vyšší než výška vlny na otevřeném moři.

Varování, detekce a prevence smrtí

Je pravda, že úmrtí tsunami nelze zcela zabránit, protože samotná událost je přírodní. Existují však efektivní způsoby, jak minimalizovat ztráty na životech a majetku. V textu už je zmínka, že mezinárodní a regionální varovné systémy vydávají výstrahy. Doplníme konkrétně:

• seizmické sítě okamžitě detekují velká zemětřesení a odhadnou jejich potenciál vytvářet tsunami,
• systém DART (Deep-ocean Assessment and Reporting of Tsunamis) používá mořské bóje a hlubinné tlakoměry k měření změn hladiny v otevřeném oceánu,
• PACIFIC TSUNAMI WARNING CENTER a další regionální centra varují státy a veřejnost; po roce 2004 byl posílen i systém pro Indický oceán,
• pobřežní měřítka a přílivoměry sledují lokální hladiny a potvrzují hrozbu.

Prevence smrtí zahrnuje včasné varování, dobře připravené evakuační plány, vzdělávání veřejnosti o varovných znacích (např. prudký pokles hladiny moře), značky pro bezpečné směry úniku, tréninky a stavbu ochranných prvků (protipožární zdi, zóny vertikální evakuace, obnovitelné pásy mangrovů). Ani tyto opatření však nemusí zabránit všem škodám na majetku.

Varovné signály a chování

Mezi jasné příznaky přibližující se tsunami patří:

• silné nebo prodloužené zemětřesení v blízkosti pobřeží,
• náhlý a výrazný ústup moře — voda se stáhne o stovky metrů a dříve odhalí mořské dno,
• nezvyklé hučení nebo hlasitý zvuk od moře,
• oficiální varování z hlásičů, rozhlasu nebo mobilních sítí — vždy je třeba okamžitě se přesunout do vyšších a bezpečných oblastí.

Největší a nejznámější katastrofy

Nejsmrtelnější zaznamenaná tsunami v historii se odehrála 26. prosince 2004 a je známá jako tsunami v Indickém oceánu v roce 2004. Způsobilo ji zemětřesení. Zemětřesení mělo údajně sílu 9,3 stupně na Momentově stupnici. Jeho ohnisko bylo v oceánu poblíž pobřeží indonéské Sumatry. V důsledku této katastrofy zahynulo více než 215 000 lidí, především na pobřeží Indického oceánu. Obří vlna se pohybovala velmi rychle. Zahynuly nebo byly zraněny tisíce lidí v Indonésii, na SríLance, v Thajsku, Indii, Somálsku a dalších zemích.

Mezi další významné události patří katastrofa v Japonsku v roce 2011. Nejdražší tsunami v historii však bylo zemětřesení a tsunami v Tóhoku v roce 2011. Uvádí se, že japonskou vládu stála přibližně 150 miliard dolarů, což odpovídá přibližně 12 bilionům jenů. Způsobilo rozsáhlé poškození pobřežních oblastí, zaplavilo elektrárnu Fukušima Daiči a vedlo k jaderné havárii s dlouhodobými následky. Tato tsunami zasáhla obrovskou vzdálenost do vnitrozemí a je také čtvrtou největší tsunami v historii.

Další významné příklady: menší, ale extrémní run-up v Lituya Bay (Aljaška, 1958), kdy sesuv vyvolal lokální masivní vlnu s run-upem přes 500 metrů; a prastaré události jako Storegga (před cca 8200 lety), kdy podmořský sesuv vyvolal rozsáhlé tsunami v oblasti severního Atlantiku.

Megatsunami

Existuje ještě jeden typ tsunami, tzv. megatsunami, který je způsoben především vnějším dopadem na oceán, jako je pád asteroidu nebo meteoritu, sesuv půdy, sesuv kamení atd. Tyto události vytvářejí lokálně extrémně vysoké vlny s gigantickým run-upem, ale obvykle postihují relativně omezenou oblast v porovnání s klasickou tsunami šířící se přes celý oceán.

Příklady megatsunami ukazují, že výška vlny může dosahovat stovek metrů v místě dopadu/sesuvu, což má katastrofální lokální účinky. Naštěstí jsou takové události velmi vzácné.

Co dělat při varování nebo pokud pozorujete varovné signály

• ihned opustit pobřežní oblasti a jít do vyšších poloh nebo do budovy určené pro vertikální evakuaci,
• nečekat na oficiální varování, pokud jste cítili silné zemětřesení nebo vidíte náhlé stažení moře,
• nevracet se k pobřeží, dokud se neoznámi, že je situace bezpečná — série vln může trvat hodiny,
• sledovat oficiální zdroje informací (rádio, televize, aplikace, místní úřady) a řídit se evakuačními plány,
• pokud jste na moři, držet se v hlubokých vodách a informovat přístavní autority,
• v rodině nebo komunitě mít plán a trousit zásoby pro případ evakuace.

Závěrem: tsunami sice nelze zastavit, ale díky lepším vědeckým poznatkům, monitorování, varovným systémům a připravenosti veřejnosti lze výrazně snížit počet obětí a zmírnit následky. Informovanost, rychlá reakce a plánování jsou klíčové.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to tsunami?

Otázka: Jak tsunami vzniká?

Otázka: Kde se tsunami obvykle vyskytují?

Otázka: Co se stane, když není svah pobřeží při tsunami strmý?

Otázka: Dá se tsunami nějak zabránit?

Otázka: Jaký typ tsunami byl zaznamenán jako nejsmrtelnější?

Otázka: K jakému typu tsunami dochází jen zřídka?

Hledání podle dopisu