Soudní řízení v nepřítomnosti (latinsky doslova in absentia) znamená, že osoba je činěna odpovědnou za trestný čin a souzena, přestože není přítomna soudnímu řízení. Může to být proto, že se osoba nachází na neznámém místě nebo unikla spravedlnosti, například poté, co zaplatila kauci a pak se ve stanoveném termínu stejně odmítla vrátit k soudu, nebo proto, že daná osoba nemusí být vůbec naživu (známým případem je Martin Bormann, který s největší pravděpodobností zemřel v květnu 1945 a byl odsouzen k trestu smrti v listopadu 1946 v rámci Norimberského procesu). Kontroverzní je to zejména v případě, že je osoba odsouzena k tvrdému trestu, protože je tím porušena základní premisa soudního procesu a každý má právo se bránit. Jiní však poukazují na to, že tohoto práva se člověk vzdává, když se bez vážného důvodu nedostaví, a že soud se musí snažit, například ustanovením obhájce, rozhodnout o vině či nevině, i když se dotyčný nedostaví. Většina obviněných se stejně prostřednictvím obhájce dostaví, zejména pokud se jedná o závažný trestný čin.
Jiným případem je situace, kdy soud nebo výbor musí určit, zda bude osoba, například podezřelá z terorismu, sledována nebo odposlouchávána a zda je k tomu dostatečné podezření z trestné činnosti nebo úmyslu. V takovém případě samozřejmě nemůže být samotná osoba vyzvána, aby se dostavila, protože jde o to, aby sledování zůstalo utajeno. V takovém případě je ustanoven obhájce, který má za úkol uvést, že podezřelá osoba nechce a nezaslouží si, aby byla sledována, a že by sledování nemělo být povoleno, ačkoli o řízení neví. Většina takových jednání však není soudním řízením v technickém slova smyslu, i když se jich může účastnit soudce a advokát atd.