Theremin [ˈθɛɹəmɪn] (také thereminvox nebo aetherphone) je jeden z prvních plně elektronických hudebních nástrojů. Vynalezl jej ruský vynálezce Léon Theremin v říjnu 1920 po vypuknutí ruské občanské války. Jeho vynález vznikl na základě hledání způsobů, jak detekovat pohyb. Byl to první hudební nástroj, na který se hrálo bez dotyku. Ovládací část má dvě kovové antény, které snímají polohu hráčových rukou. Jedna ruka ovládá výšku tónu. Druhá ruka ovládá hlasitost. Při hře na theremin hráč pohybuje rukama kolem obou kovových antén. Elektrické signály z thereminu se zesilují a posílají do reproduktoru.

Zvuk thereminu je spojován s "mimozemskými", surrealistickými a strašidelně znějícími zvuky portamento, glissando, tremolo a vibrato. Byl použit ve filmových soundtracích, jako jsou Spellbound, The Lost Weekend, Ed Wood, Mars útočí! a Den, kdy se zastavila Země. Theremin byl klíčovým prvkem BBC Radiophonic Workshop, který produkoval znělky k několika pořadům BBCtv. Theremin se používá také v umělecké hudbě (zejména v avantgardě a "nové hudbě" 20. století) a v žánrech populární hudby, jako je rock a pop. Rus DmitrijŠostakovič byl jedním z prvních, kdo zařadil party pro theremin do orchestrálních skladeb, včetně použití v jeho hudbě k filmu Odna z roku 1931.

Historie a šíření

Theremin se rychle stal kuriozitou i hudebním nástrojem. Po jeho vynálezu v Rusku Léon Theremin cestoval po Evropě a později do Spojených států, kde předváděl své zařízení na veřejnosti a v konsertech. Ve 20. a 30. letech 20. století zaujal jak publikum populárních vystoupení, tak skladatele a experimentátory, kteří hledali nové zvukové možnosti. Komerční výroba a další konstrukční inovace umožnily, že se theremin objevil i v nahrávkách a filmové hudbě. Po druhé světové válce a s rozvojem elektroniky vznikaly další konstrukce a varianty, včetně moderních verzí s digitálními obvody a MIDI rozhraním.

Princip fungování (stručně a srozumitelně)

Theremin pracuje na principu heterodynového oscilátoru:

  • Uvnitř přístroje jsou alespoň dva vysokofrekvenční oscilátory. Jeden z nich má stálou frekvenci, druhý je změnitelný vlivem kapacity mezi anténou a rukou hráče.
  • Rozdíl frekvencí obou oscilátorů (tzv. beatová frekvence) leží v slyšitelné oblasti a tvoří výsledný tón. Čím blíže je ruka k „ladicí“ anténě, tím se mění frekvence a tím i výška tónu.
  • Hlasitost se obvykle ovládá druhou anténou – smyčkovou nebo horizontální – která mění amplitudu výstupního signálu (část obvodu reaguje na změnu kapacity, což se převede na zesílení nebo zeslabení signálu).
  • Výstupní signál se následně zesiluje a posílá do reproduktoru. Moderní thereminy mohou mít filtry, efekty nebo výstupy pro nahrávání a MIDI.

Zvuk a technika hry

Theremin umožňuje plynulé přechody mezi tóny bez zřejmých „skoků“ – to je důvod jeho charakteristického portamenta a glissanda. Precizní intonace je náročná, protože hráč nemá žádnou fyzickou oporu; proto vyžaduje dlouhý nácvik a cit pro prostor kolem antén. Některé běžné techniky:

  • kotvení zápěstí nebo lokte pro stabilitu a přesnější intonaci,
  • používání malých pohybů prstů či zápěstí pro jemné korekce tónu,
  • řešení vibrata z drobných pravidelných posunů zápěstí nebo prstů,
  • ovládání artikulace změnami rychlosti pohybu a blízkostí k anténě.

Použití v hudbě a filmu

Díky svému „cizímu“ zvuku se theremin často používá k vytvoření napětí, mystiky nebo pocitu nesmírnosti. Kromě filmových soundtracků se objevuje v komorní i orchestrální hudbě, v experimentálních projektech i v populární hudbě. Několik oblastí použití:

  • film a televize – pro zvláštní atmosféry a efekty (příklady jsou uvedené výše),
  • koncertní hudba – skladatelé zařazovali theremin do orchestrálních partů a sólových skladeb,
  • pop a rock – využití pro sólo pasáže nebo efektní linky,
  • elektronická a experimentální scéna – kombinace s jinými syntetizéry, smyčkami a efekty.

Konstrukce a moderní varianty

Tradiční theremin je analogové zařízení založené na křemíkových nebo vakuových obvodech. V druhé polovině 20. století se objevily licenční a komerční modely (např. firmy a konstruktéři, kteří dále rozvíjeli design). V současnosti existují:

  • analogové thereminy s klasickým laděním,
  • digitální emulace a hybridní modely s efekty, např. s výstupy pro nahrávání nebo MIDI,
  • DIY stavebnice a open-source projekty pro zájemce a kutily.

Významní hráči a nahrávky

Mezi nejznámější hráče a propagátory thereminu patří virtuózové, kteří přispěli k rozvoji techniky a repertoáru. Některá významná jména:

  • Clara Rockmore – považovaná za jednu z prvních velkých virtuozek thereminu, spolupracovala s Léonem Thereminem a rozšířila klasický repertoár pro nástroj,
  • Lydia Kavina – významná současná interpretka, která se učila v tradici blízké vynálezci,
  • Carolina Eyck – současná hráčka a pedagožka, autorka metody hry na theremin.

Praktické rady a údržba

  • Umístění: theremin by měl stát na pevném povrchu bez kovových předmětů v bezprostřední blízkosti antén (ty ovlivňují kapacitu a ladění).
  • Ladění: u analogových typů se ladí pomocí trimrů nebo ladicích prvků; v případě potřeby je dobré naladit nástroj před každým vystoupením.
  • Údržba: chránit před vlhkostí a nárazy, kontakty a konektory pravidelně kontrolovat; u vintage přístrojů konzultovat opravy s odborníky.
  • Výuka: začněte pomalými cvičeními na intonaci, používejte referenční tón (např. ladící elektrický „A“) a nahrávky pro kontrolu přesnosti.

Závěr

Theremin zůstává jedinečným hudebním nástrojem: hraje se bez dotyku, nabízí plynulou kontrolu výšky i dynamiky a jeho zvuk má silné výrazové možnosti. Od svého vzniku ovlivnil filmy, koncertní i populární hudbu a stále inspiruje jak hudebníky, tak konstruktéry elektronických nástrojů.