Tarsiéři patří mezi prozimické (neopičí) primáty. Své jméno dostali podle velmi dlouhých kůstek na zadních končetinách, které podporují jejich schopnost dalekých skoků. V současné době jsou často řazeni k opicím (simians), i když jejich anatomie i chování vykazují řadu odlišností od denních druhů.
Výskyt a biotop
Tarsiéři žijí převážně v tropických deštných lesích jihovýchodní Asie – na Filipínách, Borneu, Sulawesi a přilehlých ostrovech. Upřednostňují husté porosty s bohatou vertikální strukturou, kde mohou bezpečně viset a skákat mezi kmeny a větvemi. Jsou zcela noční, což ovlivňuje jejich ekologii i smyslové přizpůsobení.
Stavba těla a smysly
Malí tarsiéři mají charakteristicky velké oči, které zabírají téměř celou lebku; oči jsou však nepohyblivé, a tak tarsiér dokáže otočit hlavou až o 180° při vyhledávání potravy. Mají dlouhé zadní končetiny a silné skákavé svalstvo, čtyři prsty na předních tlapkách s ostrými drápky vhodnými k uchopení kořisti a jednu redukovanou „čistící“ drápovou strukturu u některých prstů. Sluch a zrak jsou u nich velmi dobře vyvinuté pro noční aktivitu.
Potrava a způsob lovu
Tarsiéři, na rozdíl od většiny primátů, jsou zcela masožraví. Živí se převážně hmyzem (velcí brouci, motýli, sarančata), ale do jídelníčku patří i malé obratlovce – ptáci, ještěrky, hadi nebo netopýři. Loví aktivním způsobem: často se zaujmou v tiché pozici na vertikálním kmenu, sledují kořist a pak prudkým skokem přes velkou vzdálenost útočí. Díky silným zadním končetinám a přesné koordinaci mohou kořist chytat i za letu nebo ji přidrží pevnými předními tlapkami.
Chování a reprodukce
Tarsiéři jsou většinou teritoriální a žijí v malých skupinách nebo v párech, v některých případech i samotářsky. Komunikují pomocí hlasových zvuků, pachových značek a vizuálních signálů. Samice rodí obvykle jedno mládě po březosti trvající přibližně 5–6 měsíců; mládě se na začátku věku přichytává rodiči a rychle získává schopnost samostatného lovu. Doba dospívání a délka života se liší podle druhu, v zajetí mohou žít i více než deset let.
Ohrožení a ochrana
Mnohé druhy tarsiérů jsou ohroženy ztrátou přirozeného prostředí v důsledku odlesňování, fragmentace lesa a tlakem člověka (lov, obchod se zvířaty). Některé druhy mají status zranitelný nebo ohrožený podle IUCN. Ochrana spočívá v zachování a obnově lesních porostů, regulaci obchodu a ve vzdělávání veřejnosti o významu těchto unikátních primátů. Vhodné jsou i programy pro výzkum jejich biologie a rozmnožování v zajetí, které mohou pomoci udržet genetickou rozmanitost.
Shrnutí: Tarsiéři jsou malí, noční a zcela masožraví primáti specializovaní na lov hmyzu a drobných obratlovců. Mají výjimečné anatomické přizpůsobení pro vertikální přichycení a daleké skoky, velké oči a velmi hbitý způsob lovu. Jejich přežití je však ohroženo lidskou činností, proto vyžadují cílenou ochranu a zachování jejich lesních biotopů.
