Prozimové jsou skupinou proto-primátů. Patří sem všichni žijící i vyhynulí strepsirrini (lemuři, loriové a adapiformní), stejně jako haplorovití tarbíci a jejich vyhynulí příbuzní, omomyiformní.

Taxonomie

Historicky byl pojem „prosimian“ (česky často prozimové nebo prosimiani) užíván pro všechny primáty mimo opice a lidoopy. Moderní fylogenetika však rozdělila řád Primates na dvě hlavní větve: Strepsirrhini (zahrnující lemury, lorisy a příbuzné) a Haplorhini (zahrnující tarsieře a opičáky). Z tohoto důvodu je skupina „prozimů“ považována za parafyletickou — nikoli za úplný klád (skupinu obsahující předka i všechny jeho potomky). Tarsieři mají se předky opičáků mladší společného předka než se strepsirrhiny, proto moderní taxonomie upřednostňuje dělení na Strepsirrhini a Haplorhini a termín „prosimian“ není oficiální.

Hlavní znaky

Jejich znaky jsou primitivnější (ancestrální nebo pleziomorfní) než znaky opic (opic, lidoopů a lidí). Mezi charakteristické rysy, které se u většiny „prozimů“ vyskytují, patří:

  • větší závislost na čichu (u strepsirrhinů často vyvinuté rhinarium – vlhké čenichové pole),
  • větší relativní velikost očí a noční adaptace u mnoha druhů (noční aktivita, velké oči s odraznou vrstvou tapetum lucidum),
  • přítomnost „toothcombu“ (zubního hřebenu) u mnoha strepsirrhinů a speciálního „hřebenového“ drápku pro očistu u druhů s tzv. grooming claw,
  • postorbitální bar (často bez úplného postorbitálního uzavření jako u simií),
  • často menší mozková kapacita vůči tělesné velikosti než u opičáků, drobnější tělesné rozměry a převážně stromový (arboreální) způsob života.

Druhy a výskyt

Prozimáni jsou jediní primáti pocházející z Madagaskaru, ale vyskytují se také v celé Africe a v Asii. Konkrétně:

  • lemuři (endemiti Madagaskaru) — od malých druhů až po větší druhy jako indri nebo lemur kroužkovaný (Lemur catta),
  • lorisové a galagové — rozšíření v Africe a v Asii; zahrnují například pomalého lorise nebo pygmy lorise,
  • tarsieři (tarbíci podle původního textu) — malé, vznášivé noční primáty žijící v jihovýchodní Asii (některé druhy i na Filipínách),
  • fosilní skupiny jako adapiformní (často považované za strepsirrhiní příbuzné) a omomyiformní (úzce spojené s ranými haplorhiny) se vyskytovaly široce v eocénu v Evropě, Severní Americe a Asii.

Evoluce a fosilní historie

Fosilní záznam ukazuje, že raní „prozimní“ primáti (adapiformní a omomyiformní) byli rozšíření již v eocénu (před přibližně 56–33 miliony let). Tyto skupiny představují rané experimenty primátí diverzity a pomáhají vysvětlit počátky adaptací jako arboreální život, noční aktivita a specializované zuby. Postupným vývojem se oddělily linie vedoucí ke strepsirrhinům a k haplorhinům (včetně tarsierů a opičáků).

Chování a ekologie

Prozimové obvykle žijí v lesech a keřovitých prostředích a většina je arborální. Potrava je různorodá: hmyz a jiní bezobratlí, ovoce, nektar, rostlinné šťávy (gumy) nebo i malé obratlovce (u některých tarsierů). Společenské struktury se liší — existují druhy žijící samotářsky, párově i v komplexních sociálních skupinách (některé druhy lemurů tvoří velké sociální skupiny).

Ohrožení a ochrana

Mnoho druhů „prozimů“, zvláště lemurů z Madagaskaru, je silně ohroženo kvůli destrukci stanovišť, odlesňování, lovu a fragmentaci populací. Mezinárodní ochranné programy, rezervace a chovy v zajetí se snaží snížit riziko vyhynutí. Ochrana jejich prostředí a udržitelný rozvoj místních komunit zůstávají klíčovými opatřeními pro zachování těchto skupin.

Shrnutí: Termín „prozimové“ popisuje historickou skupinu primátů zahrnující strepsirrhiny, tarsieře a jejich fosilní příbuzné; jde o skupinu s řadou primitivních znaků, širokým rozsahem ekologických strategií a významným fosilním záznamem. Moderní taxonomie ji však považuje za parafyletickou a dává přednost rozdělení na Strepsirrhini a Haplorhini.