Sokol stěhovavý (Falco peregrinus peregrinator) je známý také jako sokol stěhovavý indický; další lidová pojmenování zahrnují sokol černý, sokol pákistánský nebo prostě šaheen. Jde o silně stavěného sokola s tmavším, kontrastním zbarvením hlavy a hřbetu než u některých jiných poddruhů.
Jedná se o nestěhovavý poddruh sokola stěhovavého, který se vyskytuje především v kopcovitých a hornatých oblastech indického subkontinentu a nedalekého ostrova Srí Lanka. V pákistánské literatuře je šaheen spojován zejména s poezií národního básníka Allámy Muhammada Iqbala. Pákistánské letectvo ho má jako symbol a v Gilgitu-Baltistánu je neoficiálním ptákem regionu.
Popis
Dospělí jedinci mají tmavě šedý až černý hřbet a temeno, výraznou tmavou „knírou“ (moustachial stripe) a bílý nebo světlý krk s jemným proužkováním. Spodina těla je bělavá až světlejší s hustým podélným pruhováním. Samice bývají větší než samci — u sokolů je běžný pohlavní dimorfismus s výrazně větší vahou a rozpětím křídel u samic. Mladí ptáci mají více jednolitě hnědé a tečkované zbarvení, které se postupně mění do dospělého oděvu.
Rozšíření a stanoviště
Poddruh F. p. peregrinator obývá především skalnaté oblasti, útesy a kaňony, ale lze ho nalézt i v místech s izolovanými skalami, v některých městských aglomeracích na budovách nebo mostech, kde nachází vhodné skalní výčnělky pro hnízdění. Je považován za rezidentního (nestěhovavého) — populace se obvykle na svém území drží během celého roku.
Chování a potrava
Sokol loví typickým způsobem sokolů stěhovavých — rychlým přepadovým letem a strmým náletem (stoop), při kterém dosahuje velmi vysokých rychlostí. Hlavní složku kořisti tvoří středně velcí ptáci (holubi, špačci, drobní vodní ptáci), doplňkově loví i netopýry, menší savce a velké hmyzožravé druhy. Je aktivní většinou během dne, při lovu využívá vyvýšených pozorovatelen a termických proudů.
Hnízdění a reprodukce
Hnízdí na skalních policích a útesových výčnělcích, někdy využívá i umělých struktur (budovy, mosty). Hnízdo je obvykle „scrape“ — čistá důlka v substrátu bez výrazného materiálového vybavení. Snůška čítá zpravidla 2–4 vejce; inkubace trvá přibližně 29–33 dní (převážně ji zajišťuje samice), mláďata opouštějí hnízdo po několika týdnech a dosažení úplné samostatnosti trvá několik měsíců.
Ohrožení a ochrana
Celosvětově je druh sokol stěhovavý hodnocen jako málo dotčený, avšak místní populace indického poddruhu mohou čelit tlaku způsobenému ztrátou stanovišť, redukcí kořisti, používáním pesticidů (historicky DDT měl negativní dopad na mnohé populací sokolů) a zátěží spojenou s nelegálním odchytem pro sokolnictví. Hlavními opatřeními ochrany jsou právní ochrana, sledování populací, ochrana hnízdních lokalit, omezení používání toxických látek a osvětové programy o významu dravců v ekosystému.
Kulturní význam
Šaheen má v regionu silný symbolický význam — v Pákistánu je často spojován s vlastenectvím a hrdinstvím díky dílu Allámy Iqbala, stal se emblemem letectva a je místy uctíván jako symbol síly a bdělosti. V tradičním sokolnictví na subkontinentu má dlouhou historii a stále je v některých komunitách ceněn pro své lovecké schopnosti.
Rozdíly oproti jiným poddruhům
Poddruh peregrinator je obecně tmavší a méně nápadně pásovaný na spodině než některé severní poddruhy sokola stěhovavého; současně vykazuje menší sklony k dalekým migracím, což je důležitý rozlišující znak v porovnání s pásmovými nebo tažnými populacemi.
Pro zájemce o pozorování: šaheeny lze vyhledávat v horských oblastech při východě a západu slunce, kde často usedají na skalách nebo stožárech jako vyhlídkové body. Respektujte prosím hnízdní lokality a neplašte ptáky v době rozmnožování.