Sekhmet: egyptská bohyně lvice, slunce, války a léčení
Sekhmet — mocná egyptská bohyně s lvicí hlavou: slunce, válka i léčení. Objevte mýtus o síle, pomstě a uzdravení v egyptské mytologii.
V egyptské mytologii byla Sekhmet bohyní slunce, ohnivých pohrom, léčení a války. Měla hlavu lvice a tělo ženy. Byla provdána za Ptaha, boha uzdravování. Vzájemně se vyvažovali. Věřilo se, že její dech stvořil poušť. Někdy bývá označována za sestru Bastet/Bast, bohyně, která chránila těhotné ženy a děti.
Galerie obrázků
2 Obrázky
Původ a jméno
Její jméno pochází ze staroegyptského slova škm.t a obvykle se překládá jako „ta, která je mocná“ nebo „mocná jedna“. Objevuje se ve starých textech již v období raného království a její kult přetrval po staletí, protože spojovala protikladné role ničitelky i ochránkyně.
Myty a role
Sekhmet byla často zmiňována jako „oko“ boha Ra — jeho zuřivá, pomstichtivá část, která dokáže trestat nepřátele slunečným hněvem. V jednom z nejznámějších mýtů Ra poslal Sekhmet, aby potrestala lidstvo za neposlušnost; ona však nepřestala ničit, dokud nebyla oklamána tím, že vypila velké množství piva obarveného na červeno, což vypadalo jako krev, a upila se do bezvědomí. Tento příběh ilustruje její dvojí povahu: dokáže přinést nemoc a smrt, ale také léčit a ochraňovat. Věřilo se, že její dech stvořil poušť, což symbolizuje její spojení s vypálenou, nehostinnou silou slunce.
Uctívání a chrámy
Kult Sekhmet byl obzvlášť silný v memfidském náboženství, kde byla spojována s Ptah a někdy i s bohyní Mut v tzv. memfidské trojici. Mnoho měst v Egyptě mělo chrám nebo svatyni zasvěcenou Sekhmet; velké soubory soch a různé rituály svědčí o dlouhodobé a rozsáhlé úctě. Archeologové nalezli ve svatyni v Karnaku stovky soch lvice připomínajících Sekhmet, což dokládá její význam v náboženském životě.
Ikonografie a atributy
Sekhmet je typicky zobrazována jako žena s hlavou lvice; často má na hlavě sluneční disk s uraeem (vztyčeným hadem). Drží symboly moci a života, například ankh a královské žezlo. Lev je pro ni symbolem síly, krutosti i ochranitelské role – lvice je lovečkou i strážkyní stáda, podobně Sekhmet střeží faraona a lid před nepřáteli, ale může také seslat zkázu.
Uzdravování a léčitelské aspekty
Přestože je spojována se zničením, Sekhmet byla zároveň považována za léčitelku. Kněží a léčitelé uctívali její schopnost odvracet nemoci a léčit rány. V některých textech je uváděna jako patronka léčitelů a má schopnost vyvolávat i léčit epidemie, což zdůrazňuje její ambivalentní charakter božstva, které může nemoc i vyléčit.
Symbolika v každodenním životě
Obranné amulety, sošky a obrazy Sekhmet byly běžnou součástí domácí a chrámové výbavy, protože lidé věřili, že její přítomnost chrání před zlými duchy, nemocemi i nepřáteli. Její kult byl také spojen s rituály, které měly uklidnit božskou zuřivost — slavnosti, oběti a přeměna agresivních aspektů bohyně v ochranitelské síly.
Fyzický vzhled
Sekhmet měla hlavu lvice a tělo ženy. Obvykle byla zobrazována se slunečním kotoučem na hlavě. Mnozí historikové tvrdí, že pocházela ze Súdánu, protože lvi tam byli hojní. Když seděla, obvykle držela ankh života, ale když stála, držela papyrové žezlo, symbol Dolního Egypta.
Napájení
Dech Sekhmet představoval horký pouštní vítr a její tělo záři poledního slunce. Byla stvořena, když Hathor sestoupila na zem, aby se pomstila člověku. Sekhmet se stala ničivým okem slunce a sluneční bohyní a dostala jméno "Raovo oko". Staří Egypťané věděli, že slunce může přinášet život (Hathor), ale také smrt. (Sekhmet). Její jméno se překládá jako "Mocná". Sekhmet používala svou moc destruktivně a brutálně
Staří Egypťané věřili, že Sekhmet převzala vládu nad sluncem a druhý den ráno porodila měsíc.
Strach ze Sekhmet
Lidé se Sekhmet báli, protože vedle léčivé a ochranné síly měla i ničivé a odvetné schopnosti. Staří Egypťané věřili, že "sedm Sekhmetiných šípů" přináší smůlu, a proto používali mnoho kouzel a zaklínadel, aby se ochránili. Existovala "Kniha posledního dne roku", kterou odříkávali na kusu látky a na konci roku ji nosili na krku. Toto období bylo považováno za nebezpečné. První den nového roku (Wep Ronpet) si lidé vyměňovali amulety v podobě Sekhmet, aby bohyni zachovali šťastnou.
Uctívání
Sekhmet měla neobvyklou formu uctívání. Byla uctívána společně se svým manželem Ptahem a synem Nefertem. Její hlavní kultovní centrum bylo v Memfidě. Mnoho kněží odříkávalo složité modlitby, které sloužily k odvrácení Sekhmetina hněvu. Známá modlitba se nazývala "Poslední den roku" a odříkávala se při nošení kusu látky kolem hlavy. Poslední den roku byl považován za nebezpečné období pro lidi, protože tehdy obvykle útočil Sekhmet.
Sekhmet byla egyptská bohyně války a ničení. Byla krvežíznivá, neovladatelná a podle Egypťanů představovala přírodní katastrofy. Její manžel Ptah a syn Nefertem byli úzce uctíváni. Sekhmet byla známá jako paní života a paní hrůzy. V jednom z mýtů Sechmet terorizovala egyptskou zemi, byla šílená a toužila po krvi. Ra, bůh slunce, vyslal mnoho rychlonohých poslů, aby ji přelstili. Ta všechny prohlédla a pak přes všechno viděla lásku a Sekhmet ji ve svém štěstí přijala. Ulehla a později se proměnila v Hathor, bohyni lásky.
Kultovní centrum
Sekhmetovo hlavní kultovní centrum se nacházelo v Memfidě. Když Amenemhat oficiálně přesunul hlavní město Egypta do Itjtawy, přesunulo se i její kultovní centrum. Její velká podobnost s Hathor přinesla zvláštní stavbu dvojích chrámů, kde mohli občané uctívat Sekhmet i Hathor. Za vlády Amenhotepa III. byly zřízeny stovky jahov. V jejich základech se zdůrazňovala Sekhmetina divokost a brutální mýty.
Zdroje
Starověký Egypt. Oakes, Lorna, & Gahlin, Lucia. 268-269
Související články
Autor
AlegsaOnline.com Sekhmet: egyptská bohyně lvice, slunce, války a léčení Leandro Alegsa
URL: https://cs.alegsaonline.com/art/88617