Den svatého Davida je svátek (oslava) svatého Davida, který je patron Walesu. Připadá každoročně na 1. března a označuje se jako národní den velšského lidu. Datum bylo vybráno na památku Davidovy smrti, která se tradičně uvádí jako 1. březen roku 589. Svatý David (velšsky Dewi Sant) byl mnichem a biskupem, zakladatelem klášterních a duchovních center — nejznámějším je lokalita, která dnes nese jeho jméno: město St Davids v Pembrokeshire. Během středověku se z jeho osoby stala ústřední postava velšské církevní a národní identity a v 18. století se 1. březen pevně etabloval jako den národních oslav.

Život svatého Davida

Svatý David žil podle tradice v 6. století. Předpokládá se, že zakládal monastické komunity, učil křesťanské věrouce a byl známý svým asketickým způsobem života. K pověstem o něm patří i zázraky a zřetelná role při šíření křesťanství ve Walesu. Jeho hrob a katedrála ve St Davids se staly poutním místem.

Tradice a symboly

Typickými symboly Dne svatého Davida jsou pór (leek) a narcis (daffodil). Nošení póru má starší, někdy legendární původ (podle pověsti pomohl pórek vojákům rozpoznat velšské jednotky), narcis se stal populárním symbolem v moderní době a často jej nosí školy i veřejné instituce. K dalším projevům národní hrdosti patří nošení tradičních krojů, hudba, zpěv (gruopy sborů a církevní sbory), výstavy poezie a literatury, a kulturní akce, které podporují užívání velštiny.

Oslavy a veřejné akce

Na Den svatého Davida se konají bohoslužby, koncerty, školní akademie, lokální slavnosti i větší průvody. Největší průvod se tradičně koná v Cardiffu, kde se akce formálně účastní buď britský monarcha, nebo princ z Walesu. Průvody jsou směsí folklóru a vojenské přehlídky a doprovázejí je trhy, festivaly jídla a prezentace regionálních produktů. Dne 1. března 2010 se v centru Cardiffu konal sedmý ročník národního průvodu ke Dni svatého Davida; součástí oslav byly koncerty, průvod a festival jídla, na kterém se představily všechny velšské produkty. Oslavy mají i mezinárodní rozměr — velšské komunity v Anglii, Severní Americe, Austrálii a zejména v patagonské části Argentiny pořádají vlastní akce a připomínky.

Politika a veřejné mínění

Otázka, zda má být Den svatého Davida státním (platným) svátkem ve smyslu veřejného volna, je v důsledku politických pravomocí komplikovaná. Všichni členové Národního shromáždění Walesu hlasovali v roce 2000 pro to, aby se Den svatého Davida stal státním svátkem. Průzkum veřejného mínění provedený u příležitosti svátku svatého Davida v roce 2006 ukázal, že 87 % obyvatel Walesu si přeje, aby byl svátkem, přičemž 65 % je ochotno obětovat jiný svátek, aby to bylo zajištěno. Nicméně petici za to, aby se Den svatého Davida stal státním svátkem, v roce 2007 zamítl úřad britského premiéra Tonyho Blaira, a doposud tedy nejde o oficiální bank holiday schválený centrální vládou Spojeného království.

Současný význam

I když Den svatého Davida není všeobecným státním svátkem, zůstává důležitým dnem pro udržení velšské kultury a identity. Školy, komunity a kulturní organizace tento den využívají k podpoře velštiny, tradiční hudby, tance a místních tradic. Pro mnoho Velšanů je to příležitost vyjádřit národní hrdost a připomenout si historické kořeny Walesu.

Typické projevy oslav:

  • Nošení póru nebo narcisů
  • Průvody a veřejné slavnosti (největší v Cardiffu)
  • Koncerty, sborové vystoupení a církevní bohoslužby
  • Školní programy, divadlo a recitály
  • Trhy s lokálními potravinami a výrobky