Přehled a původ pojmu

Repertoár je termín užívaný pro soubor děl, která ovládá jednotlivec, ansámbl nebo instituce. Slovo pochází z francouzštiny a v češtině se často vyslovuje jako „repertoár“. V širším slova smyslu může označovat také soubor technik, skladů či scénických čísel, které tvoří „zásobu“ pro prezentaci publiku. Výraz se běžně používá v oblasti hudby i v divadle, ale i v tanci, filmu nebo repertoárových biografech interpretů.

Repertoár v hudbě

V hudebním kontextu repertoár znamená seznam skladeb, které umělec nebo orchestr pravidelně provozuje. Pro jednotlivce se rozlišuje osobní repertoár (díla, která umí zahrát nebo zpívat) a repertoár nástroje (soubor skladeb napsaných pro daný nástroj). Například klavírista může mít repertoár skladeb od baroka přes romantismus až po současnou hudbu; současně se mluví o „klavírním repertoáru“ jako o celku hudby psané pro klavír.

Repertoár může být dále rozčleněn na:

  • standardní repertoár — díla, která jsou frekventovaně uváděna a považována za kanon (např. symfonie většiny velkých skladatelů),
  • pedagogický repertoár — skladby používané pro výuku a cvičení,
  • koncertní či populární repertoár — programy vhodné pro veřejné vystoupení,
  • specializovaný repertoár — díla současných autorů nebo méně známé literatury.

Rozdíly mezi nástroji lze ilustrovat tak, že housle mají historicky obsáhlý sólový repertoár, zatímco viola disponuje relativně méně rozsáhlou sólovou literaturou, což ovlivňuje nabídku koncertů a nahrávek.

Repertoár v divadle a v praxi

V divadle repertoár označuje soubor her, které dané divadlo pravidelně uvádí. Některá divadla mají stálý repertoár a rotují kusy v rámci sezóny, tato praxe se označuje jako "repertoárové divadlo". Repertoár ovlivňuje i dramaturgii, skladbu publika a ekonomiku scény: stabilní seznam her umožňuje opakované inscenace a rozvoj hereckých výkonů, ale může také omezit prostor pro experimenty.

Historie a vývoj

Pojem repertoáru se vyvíjel společně s institucemi umění. V 19. století, s profesionalizací orchestrů a vzrůstem koncertního života, se začal formovat „koncertní repertoár“ — sada děl, která publikum očekávalo. V divadle se repertoárové systémy rozšiřovaly s růstem stálých scén a divadelních společností. V 20. a 21. století repertoár rozšiřují nahrávky, mezinárodní výměny a rozvoj nových žánrů.

Praktické významy a rozlišení

Repertoár má několik praktických funkcí: usnadňuje plánování představení, vytváří identitu umělce nebo instituce a slouží jako měřítko zkušenosti. V praxi se také rozlišuje mezi repertoárem interpreta (co umí zahrát), repertoárem publika (co očekává) a repertoárem institucí (co pravidelně uvádějí). Pro zájemce o podrobnější informace se často používají specializované zdroje a portály; základní terminologii a příklady lze nalézt prostřednictvím odborných textů a veřejných archivů.

Hlavní poznámky a příklady

  • Repertoár může být dynamický: interpreti ho rozšiřují přidáváním nových skladeb nebo kusů.
  • Některé disciplíny, jako komorní hudba nebo opera, mají vysoce institucionalizovaný, historicky formovaný repertoár.
  • Pro nové autory a skladatele je zařazení do repertoáru klíčové pro šíření jejich děl.

Pro další čtení o termínu a jeho užití v různých oborech můžete využít obecné definice a slovníkové články; zajímavá rozšíření pojmu naleznete i v kontextech, které propojují hudbu a divadlo.

Odkazy: význam slova, pojmy skladeb a děl, hudební kontext, divadelní kontext, příklad klavíristy, houslový repertoár, violiní/violový repertoár.